NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Čís. 3380.

Nicotnou jest úmluva, jíž bylo upraveno rozdělení a výkon kominické živnosti způsobem nesrovnávajícím se s úpravou dle zákona a
koncesní listiny.
(Rozh. ze dne 9. ledna 1924, Rv I 1493/23.)
Dle koncesní listiny ze dne 4. července 1921 měl žalovaný provozovati kominickou živnost v obcích Š., T., P. a R. Úmluvou ze dne 1. září 1922 ujednaly strany, že žalovaný bude prováděti kominické práce v obvodu obce Š. až po železniční koleje, žalobce pak že bude provozovati kominickou živnost v obcích T., P. a R. Žaloba o dodržení smlouvy byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem
z těchto
důvodů:
Dle čís. 4 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod není opodstatněn. Podle živnostenského řádu podléhá kominická živnost značným omezením zákonným ve příčině svého provozu. Jsouc podle §u 15 čís. 6 živn. ř. koncesovanou živností, jejíž nabytí vázáno jest podle čl. I. bod 3. min. nařízení ze dne 6. srpna 1907, čís. 196 ř. zák. na zvláštní podmínky výučné, podléhá dle §u 54 odstavec druhý živn. řádu předpisům o živnostenskopolicejní úpravě, z nichž dle §u 42 živn. ř. nejzávažnější jest ona
úprava, která jest odůvodněna ohledy na požární policii. Politická správa jest podle §u 42 živn. řádu oprávněna, určiti výmetové obvody a na ty omeziti jednotlivé živnostníky kominické. Takováto omezení mají podle citovaného předpisu za následek, že v obvodu každého ohraničeného okresu jest oprávněn k živnostenskému provozu jen ten živnostník, jenž má v dotyčném okresu své osídlení, a mohou tito živnostníci mimo obvod svého působiště k výpomocné činnosti býti přivzati jen ve případech naléhavé potřeby. Odvolací soud zjistil, že podle koncesní listiny
je žalovaný vázán provozovati kominickou živnost v obcích Š., T., P.
a R., a že u tamních úřadů měl býti veden seznam, ve kterém mají býti
zapsány domy, ve kterých bude žalovaný provozovati kominickou živnost. Přihlédne-li se ku shora uvedeným předpisům a z nich vyplývající právní povaze kominické koncese, dlužno přisvědčiti odvolacímu soudu, že zjištěné ujednání stran, na jehož platnost je žalováno a podle kterého žalovaný má konati kominické práce výhradně v obvodu obce Š. po železniční koleje, a žalobce naproti tomu v obcích T., P. a R., příčí se obsahu koncesní listiny, žalovanému udělené, ale také se příčí shora citovaným předpisům, poněvadž úmluva ta mimo jiné také obsahuje zákaz provozu kominické koncese v určitých místech, v nichž žalovaný jest podle §u 53 živn. řádu povinen živnost tuto skutečně provozovati, ba ani ji nesmí dle své libosti přerušiti, nýbrž kdyby tak chtěl učiniti, musil by zastavení provozu živnosti oznámiti na čtyry týdny napřed živnostenskému úřadu. Nelze také pochybovati, že oběma smluvníkům, kteří aspoň jako odborníci jsou se živnostenskými předpisy svého povolání obeznámeni, musila nedovolenost jejich úmluvy býti zřejmá, a že si jmenovitě musili býti vědomi, že smlouva taková beze schválení příslušného úřadu jest neplatna. Že by se smlouvě takového schválení dostalo, nebylo ani tvrzeno, tím méně prokázáno. Z toho plyne, že odvolací soud nepochybil, když spornou smlouvu považoval za nicotnou podle §u 879 obč. zák. a když podle toho rozhodl o žalobním nároku.

Citace:

č. 3380. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 56-57.