NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3738.

Učitelstvo. — Státní občanství: * Řízení je podstatně vadné, založí-li školský úřad svůj prejudicielní úsudek o cizí státní příslušnosti učitelky, ustanovené již před převratem a po něm ponechané na veřejné škole národní, toliko na sdělení úřadu cizího státu toho obsahu, že tento úřad pokládá manžela učitelky té za svého státního občana.
(Nález ze dne 14. června 1924 č. 12708/23).
Věc: M. G. v Ch. proti ministerstvu školství a národní osvěty o sproštění služby.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-lka, narozená r. 1886 a podle služebního výkazu tehdy příslušná do Cmuntu, byla poprvé výnosem ošr-y v Dačicích z 15. května 1909 ustanovena zatímní učitelkou ručních prací a působila nepřetržitě při různých obecných školách na Moravě. Dne 1. února 1915 provdala se za K. G.
O její žádosti za jmenování definitivní bez určení služebního místa podle zák. z 9. dubna 1920 č. 306 Sb. rozhodla zšr mor. výnosem ze 14. prosince 1922 takto:
»Podle přípisu rakouského spolkového ministerstva zahr. věcí z 20. září 1922 sdělilo rakouské spolkové ministerstvo vnitra a vyučování, že manžel st-lčin, poštovní úředník K. G. v H. ve smyslu § 17 nař. min. obch. z 18. ledna 1909, č. 9 ř. z. dnem svého jmenování poštovním oficiantem — 18. září 1914 — stal se úředníkem rakouského poštovního a telegrafního ústavu a že jest jej od této doby považovati za rakouského státního občana.
Následkem svého provdání za K. G. dne 1. února 1915 sdílí st-lka ode dne sňatku státní občanství jeho a nemůže podle § 16 zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb. po dobu trvání stavu manželského nabýti samostatně čsl. státního občanství.
Podle § 48 zák. ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. jest služba na školách veřejných úřadem veřejným přístupným toliko státním občanům, prokázavším zákonným způsobem svou způsobilost.
Jelikož dle toho je zjištěno, že st-lka jako manželka cizího státního občana 28. říjnem 1918 pozbyla způsobilosti pro úřad učitelky na veřejné škole v republice čsl., nemůže její žádost za ustanovení definitivní učitelkou ženských ručních prací bez určení služebního místa býti vyhověno.
Naopak sprostila zšr st-lku se zřetelem na její nyní nepochybná zjištěné rakouské státní občanství podle uvedeného předpisu zák. z roku 1869 ihned služby školní, zastavila její požitky koncem prosince 1922 a vyslovila, že z důvodu svého sproštění nemá nijakých nároků na služné, ani na výslužné nebo odbytné.«
St-lčiny rekursy do tohoto rozhodnutí podané byly nař. rozhodnutím zamítnuty z důvodů rozhodnutí zšr-y s tím, že služební požitky st-lky jest zastaviti teprve koncem měsíce, během kterého bude o ministerském rozhodnuti zpravena. O stížnosti uvažoval nss takto:
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí především nezákonnost, poněvadž st-lka, byvši po převratu jako již před tím na Moravě ustanovená a do Slavonic příslušná učitelka převzata a složivši slib věrnosti čsl. republice, stala se čsl. učitelkou a občankou a nemohla býti proto svého místa zproštěna.
Podle § 48 zák. o školách národních z r. 1869 — a to jak podle původního znění tak podle znění upraveného zákonem z 10. dubna 1919 č. 205 Sb. jest »služba na školách veřejných úřadem veřejným, jehož dosáhnouti může bez rozdílu každý státni občan..... «
Podmínkou dosažení úřadu učitelského jest tedy tuzemské státní občanství. Na tomto stanovisku stojí jak úřady tak i stížnost.
Poněvadž pak stížnost ani netvrdí, že by tuzemské státní občanství bylo snad podmínkou toliko pro dosaženíúřadu učitelského, nikoliv však též pro podržení nabytého již úřadu učitelského, a implicite sama uznává, že pozbytí tuzemského státního občanství má nebo může míti za následek ztrátu úřadu učitelského, tedy nemusil ani nss v tomto případě zkoumati, zda tomu skutečně tak jest, zejména zda provdání tuzemské učitelky za cizího státního příslušníka za všech okolností odůvodňuje ztrátu tohoto tuzemského úřadu učitelského, naopak bylo se nss-u omeziti na zkoumání výroku úřadů školských o tom, že st-lka jako manželka cizího státního příslušníka 28. říjnem 1918 pozbyla způsobilosti pio úřad učitelský na veřejné škole v republice čsl. a že se zprošťuje služby školní zřetelem na její nyní nepochybně zjištěné rakouské státní občanství.
Není sporu o tom, že st-lka roku 1909 jako tehdejší rakouská státní příslušnice byla na veřejných školách na Moravě ustanovena, že v této službě setrvala i po svém provdání roku 1915 a i několik roků po převratu a že dne 17. června 1920 složila slib věrnosti republice čsl , který od ní byl přijat.
Školské úřady nejsou příslušný, aby autoritativním způsobem a ex professo rozhodovaly otázku státní příslušnosti st-lčiny, naopak příslušel by výrok takové povahy toliko úřadům politickým, v poslední stolici min. vnitra.
Žal. úřad a zšr mohly a musily však — rozhodujíce kompetentně o otázce eventuelního jmenování st-lky definitivní učitelkou, o jejím setrvání ve službě školní a o jejích nárocích požitkových — zodpověděti si otázku její státní příslušnosti pro svoji potřebu jako o otázku prejudicielní.
To také učinily a jen jako takové zodpovědění prejudicielní otázky, nikoliv jako autoritativní řešení státní příslušnosti lze chápati a pojímati to, co rozhodnutí zšr-y o státní příslušnosti st-lky, zejména též o výkladu § 16 zák. č.236/20 praví. Zodpovědění uvedené prejudicielní otázky tvoří tedy se stanoviska rozhodování nss-u součást skutkové podstaty, ze které žal. úřad vycházel, a může, avšak také musí proto nss-etn přezkoumáno býti s hlediska 2. odst § 6. zák o ss.
V tomto směru pak uvážil nss toto:
Ze správních spisů jde, že zšr — když vznikly pochybnosti o čsl. státní příslušnosti st-lčině — výnosem z 27. února 1921 uložila předsedovi býv. něm. okr. škol. rady v Dačicích (tedy funkcionáři, jemuž po zrušení ošr-y — provedeném §em 1 vlád. nař. ze 6. listopadu 1920 č. 608 Sb. dnem 18. listopadu 1920 až do ustanovení okr. škol. výborů příslušela pravomoc okr. škol. rady — § 17 téhož nařízení), aby zjistil, kam přísluší domovským právem manžel st-lčin a kdy nabyl této příslušnosti ustanovením a zda manželé od svého sňatku po př. od které doby vedou společnou domácnost, načež zmíněný předseda zprávou z 18. dubna 1920 předložil zprávu správy školy v Ch. z 8. dubna 1921 toho obsahu, že manžel st-lčin přísluší ještě do Slavonic (Morava), jelikož nenabyl dosud domovské příslušnosti v některé rakouské obci a že manželé od svého sňatku vedli dělenou domácnost.
Na to vyzvala zšr výnosem z 25. dubna 1921 téhož předsedu ošv-u, aby od st-lky vyžádal doklad o domovské příslušnosti jejího manžela, načež týž přeseda zprávou z 11. června 1921 předložil domovský list, který ve spisech není.
Když pak zšr výnosem z 19. ledna 1922 (na základě výn. min. škol. z 10. ledna 1922) uložila německému okr. škol. výboru v Dačicích, aby státní příslušnost st-lky dal okr. správou pol. v D. zjistiti způsobem vylučujícím každou pochybnost, dožádal tento okr školní výbor přípisem z 29. září 1922 okr. správu pol. v D. uloženým způsobem; tato pak přípisem z 24 února 1922 požádala čsl. vyslanectví ve Vídni o zjištění, zda pokud se týče od které doby pokláda vláda rakouské republiky Konráda G., poštovního úředníka v Heidenreichsteinu, za svého státního příslušníka. Generální kosulát ve Vídni přípisem z 21. listopadu 1922 zaslal okr. pol. správě v D. verbální notu rakouského spolkového ministerstva zahr. záležitostí z 30. září 1922 toho obsahu, že.,»podle sdělení spolkového ministerstva vnitra a vyučování v Heidenreichu bydlící poštovní úředník Konrád G. ve smyslu § 17 nař. min. obch. z 18. ledna 1909 č. 9 ř. z. dnem svého jmenování poštovním oficiantem (18. září 1919) stal se úředníkem pošt. a telegraf, ústavu a že jest jej od tohoto okamžiku považovati za rakouského státního občana, «
Tuto verbální notu sdělila osp prostě (přípisem ze 24. listopadu 1922) — ze svého stanoviska ničeho nepřipojujíc — na vědomí německému okr. škol. výboru v D., kterýž ji opět předložil zprávou z 5. prosince 1922 zšr-ě, načež tato vydala svoje shora uvedené rozhodnutí ze 14. prosince 1922, tvořící podklad nař. rozhodnutí.
Z uvedeného jest zřejmo, že školské úřady svůj prejudicielní úsudek o státní příslušnosti st-lky k republice rakouské ode dne 28. října 1918 založily jediné a výhradně na cit. verbální notě rakouské, tedy jinostátního ministerstva zahraničních věcí, které obsahuje a podle povahy věci ovšem také může obsahovati jen názor příslušných rakouských úřadů o tom, že a od kdy ony t. j. rakouské úřady st-lčina manžela považují za svého rakouského státního příslušníka.
Tento názor cizozemského úřadu o cizí státní příslušnosti st-lčina manžela neposkytuje však řádný podklad pro závěr našich úřadů o státní příslušnosti st-lčina manžela, tím méně o státní příslušnosti st-lky samé, již proto, poněvadž okolnost, že cizí stát pokládá určitou osobu za svého příslušníka nikterak nevylučuie, že by osoba ta nemohla podle zákonů čsl. býti příslušníkem čsl. Žal. úřad tedy vůbec nevyšetřil, jaký jest názor našich kompetentních úřadů o státní příslušnosti st-lky a jejího manžela a založil svůj vlastní prejudicielní úsudek v této věci jenom na prohlášení cizího státu, nikoli však na samostatném a vlastním svém hodnocení. Skutková podstata, ze které žal. úřad při svém rozhodnutí vycházel, není tedy náležitě vyšetřena a spisy opřena. Poněvadž pak výrok o státní příslušnosti st-lčině jest podkladem celého obsahu nař. rozhodnutí, jak co do st-lčina zproštění služby, tak co do jejího nároku na požitky, jmenování definitivní, výslužné a odbytné, bylo nař. rozhodnutí zrušiti v jeho celku podle § 6, odst. 2 zák. o ss., aniž bylo třeba zabývati se jednotlivými námitkami stížnosti.

Citace:

č. 3738. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 77-80.