Čís. 1176.
Pokud lze se na řádném soudě domáhati odpomoci proti obci, jež
úpravou návsi a kanalisací vsáhla do soukromého vlastnictví.
(Rozh. ze dne 13. září 1921, R II 321 21.) Žalobci tvrdili v žalobě, že úpravou a předlážděním návse a kanalisací sváděna byla voda z návse do jejich statku, působíc tam škodu, a domáhali se na soudě, by bylo uznáno, že žalované obci nepřísluší právo
sváděti vody jinak než dělo se před úpravou návse, že jest obec povinna
odstraniti potrubí, při úpravě kanalisace položené, zbylý příkop po něm
zasypati a upraviti původní příkop a zdržeti se každého jednání, jež by
směřovalo ku rozšíření služebnosti odpadu vody. Žalovaná obec namítla
mimo jiné nepřípustnost pořadu práva, kteréžto námitce soud prvé
stolice vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Pokud se týká námitky žalované obce o nepřípustnosti pořadu práva, má soud za to, že se
v tomto případě jedná o právní stav veřejnoprávní, jehož rozřešení přísluší stavebním úřadům a nikoliv soudům, poněvadž žalovaná obec upravovala veřejné prostranství, náměstí, veřejnou obecní silnici a kanalisaci
v místní obci a jde tu předně o zastavenou plochu a o této a v mezích
této rozhoduje ve smyslu moravského stavebního řádu a sice zákona ze
dne 16. června 1894, čís. 64 z. zák. po případě ze dne 16. června 1914 čís. 44 z. zák. jedině stavební úřad; dále se tu jedná o úpravu odvádění
srážkových vod s veřejné silnice a se stavebních ploch a mají tudíž platnost jednak ustanovení shora citovaného zákona, jednak ustanovení silničního zákona ze dne 30. září 1877 z. zák. z roku 1877 čís. 38 pro markrabství Moravské, týkajícího se zakládání a spravování veřejných silnic
a cest. Dle znění tohoto zákona rozhoduje obecní výbor o tom, má-li se
založiti nová silnice nebo cesta. Provádění staveb a veškerá technická a
hospodářská správa obecních silnic a cest náleží dle ustanovení obecního řádu, změněného nyní zákonem ze dne 7. února 1919, čís. 76 sb. z. a n.
do samostatné působnosti obecního výboru a obecního představenstva.
Na zakládání a spravování obecních silnic dohlíží zemský výbor, který
může naříditi, aby byly odstraněny vady a nedostatky na silnicích a cestách obecních, politické úřady pak vykonávají právo dohledu na orgány,
kterým správa silnic je svěřena. Předpisy shora citovaného stavebního
řádu vykonává představený obce po případě jeho náměstek, ve druhé stolici rozhoduje obecní výbor a o odvoláních proti rozhodnuti obecního výboru jako úřadu stavebního, rozhoduje zemský výbor jako třetí stolice.
Všechna odvolání musí býti podána v nepřestupné lhůtě 14denní u stavebního úřadu prvé stolice. Zříditi stoky uliční (kanalisace) náleží jednotlivým
obcím v celém obvodu dotyčné obce. Dle ustanovení § 39 cit. staveb. řádu náleží stavebnímu úřadu pokusiti se, pokud možná, o smírné narovnání, činí-li sousedé anebo jiní účastníci námitky proti navržené
stavbě. Nczdaří-li se narovnání a týkají-li se námitky sousedů jejich práv
soukromých, má stavební úřad sporné strany odkázati na pořad práva,
vždy ale o tom rozhodnouti, zdali a pokud stavbu lze z veřejných ohledů
dovoliti a technicky provésti. O všech jiných námitkách sousedů, jež
nebyly odstraněny, rozhodne úřad udělující povolení ku stavbě. Námitky
soukromoprávně, v příčině kterýchž byl spor odkázán na pořad práva
civilního, dlužno ve vyřízení výslovně uvésti. Bylo věcí strany žalující
brániti se proti stavbě silnice, úpravě návsi a proti provedení kanalisace
v její neprospěch dle předpisů citovaného stavebního řádu u příslušných
stavebních úřadů, po případě mela strana žalující žádati soudní rozhodnutí dle ustanovení §§ 340 až 342 obč. zák. Tím, že žalobci ničeho nepodnikli u příslušných stavebních úřadů proti úřednímu jednání žalované S76
obce, vešla veškerá její úřední jednání, ve směru tomto konaná, jakož
i provedená kanalisace, stavba silnice a úprava návsi v právní moc a
nemohou se proto žalobci domáhati cestou soudní, aby byl dřívější stav
obnoven, aby bylo potrubí odstraněno a příkop po něm zbylý zasypán.
Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by.
vyčkaje právomoci, ve věci dále jednal a ji rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů: Dle obsahu žaloby a skutkových údajů žalobců jest předmětem tohoto sporu především zjištění, že žalované nepřísluší právo sváděti
vodu s celé návsi potrubím, na návsi položeným, do příkopu na stavební
ploše a v zahradě žalobcům náležejících způsobem rozdílným od odtoku
před úpravou v roce 1897 a ve větší míře, než před touto úpravou tekla,
a pak zavedení původního stavu před rokem 1897. Žalobci tudíž uznávají
a v žalobě samé také výslovně uznali právo služebnosti žalované, sváděti
vodu s návsi přes jejich pozemky, avšak jen tím způsobem a v tom rozsahu, jak se dělo před úpravou v roce 1897 a tvrdí, že žalovaná po roce 1897 toto právo služebnosti rozšířila tím způsobem, že položila vodovodu
roury, z nichž vytéká voda na jejich pozemky ve značnějším rozsahu
než před tím, čímž poškozuje tyto pozemky, pokud se týče stavby na
nich postavené. Opírají tudíž žalobci žalobní nárok o důvody ryze soukromoprávní. Žalovaná obec namítala, že vody, o které se v tomto sporu
jedná, odváděny byly ode dávna i také před rokem 1897 kanálkem přes
silnici a dále kanálkem přes dvůr a zahrady pod stodolou do řeky týmž
způsobem, jak se děje doposud, a ve spisech okresní politické správy
přímo tvrdí, že nabyla práva služebnosti, vody srážkové s návsi zřízeným
příkopem odváděti Z toho patrno, že i žalovaná sama zakládá právo,
o jehož úpravu jde, v poměru práva soukromého. Dlužno proto předmět
sporu posuzovati se stanoviska soukromoprávního a následkem toho
náleží rozhodovati o něm příslušnému soudu a nikoliv, jak za to má první
soudce, příslušnému stavebnímu úřadu. Neboť právomoc úřadu stavebního
byla by odůvodněna jen tenkráte, kdyby žalovaná obec opatření pro
odtok vody s návsi přes pozemky žalobců učinila výlučně z důvodu
veřejnoprávních jako stavební úřad. Než, jak patrno z námitky žalované
a zmíněných spisů okresní politické správy, předsevzala žalovaná dotyčná opatření z toho duvodu, že jí přísluší služebnost sváděti vodu
s návsi přes pozemky žalobců, tedy z poměru práva soukromého. Pro to
mluví též ta okolnost, že žalovaná sice namítala, že se konalo stavební
řízení ohledně prováděné kanalisace návsi a že řízení to jest právoplatné,
než ze spisu okresní politické správy, jimiž o této okolnosti důkaz nabídla,
nic takového není patrno, nýbrž jen že výměr tehdejšího okresního hejtmanství, jímž bylo nařízeno žalované obci předložití projekt o úpravě
návsi za účelem ediktálního řízení vodoprávního, byl právoplatně zrušen.
Že by pak ještě kdy po té konalo se nějaké řízení za účelem úpravy návsi
a úpravy odpadu vody s ní přes pozemky žalobcu, žalovaná ani nenabídla
se prokázati. Neodpovídá proto zjištěnému stavu právní názor prvého
soudce, že tím, že žalobci ničeho nepodnikli u příslušných stavebních
úřadu proti úřednímu jednání žalované obce, vešla veškerá úřední jednání
této ve směru tomto konaná, jakož i provedená kanalisace, stavba silnice
a úprava návsi v právní moc. Neboť žalovaná neprokázala, že by v uvedených směrech vůbec se konalo nějaké úřední jednání a zejména takové,
při němž by ona vystupovala jako stavební orgán a nikoliv jako osoba soukromá a nelze proto mluviti o právoplatnosti nějakého takového řízení, tím méně pak že by žalobci následkem takového řízení pozbyli
právo nynějšímu stavu odporovati.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dle obsahu žaloby označené jako žaloba na ochranu vlastnictví a
jejího konečného návrhu, nelze o tom pochybovati, že žalobcové domáhají se ochrany svého práva vlastnického, tedy ochrany práva soukromého, proti rozšiřování jimi doznané služebnosti svádění vody srážkové
a odpadní, které žalovaná obec způsobila provedením úpravy návsi a
kanalisace. Je si především ujasniti, že je žalovanou stranou obec, která
mohla při svém opatření úpravy návsi a kanalisace vystupovati buď 1.
jako orgán veřejné správy, vykonávajíc svěřenou jí působnost policie
místní (v oboru zdravotním, stavebním, silničním) a tedy jako orgán
výkonné moci státu, 2. jako orgán vykonávání hospodářské činnosti
obecní, tedy jako subjekt soukromoprávní. Ad 1. V prvém případě bylo
by co činiti s obecním opatřením správním, o jehož platnosti či neplatnosti by mohly opětně rozhodovati pouze příslušné úřady správní, nikoliv
soudové. V tom případě bylo by pak žalobu odmítnouti pro nepřípustnost
pořadu práva (srv. Pražák: Spory o příslušnost 1883, díl. I., § 24 str. 198
a 199). Ad 2. V tomto případě by byl soud příslušným rozhodnouti
o tomto sporu, poněvadž by šlo o uplatnění soukromoprávního nároku
proti obci jako subjektu soukromoprávního majetku. Zde by bylo však
třeba rozeznávati: a) zda opatření obecnímu předcházelo předepsané a
řádné správní řízení, ke kterému žalobcové byli řádně přibráni a kterým
obci povolení k provedení stavby bylo právoplatně uděleno. Uplatňovali-li
žalobcové za tohoto řízení svůj nárok bez úspěchu neb opomenuli uplatnění jeho v čas, pak jsou s nárokem tím prekludováni a nemohou jej již
uplatňovati ani před soudem, pročež by bylo žalobu jich jako bezdůvodnou
zamítnouti (srv. § 340 obč. zák. a čl. XXXVII úvoz. z. k с. ř. s.). b) Nepředcházelo-li však řízení ad a) zmíněné, pak je spornou záležitost tuto
posuzovati se stanoviska čistě soukromoprávního, spor dle toho projednati a rozhodnouti. Poněvadž v těchto základních předpokladech spolehlivého rozhodnutí scházejí zjištění prvého soudu, je zrušující usnesení soudu rekursního oprávněným.