NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4990.

Pozemková reforma: Stpú může odepříti souhlas ke zcizení části zabraných nemovitostí z důvodů provádění pozemkové reformy, zejména za účelem zřízení zbytkového statku, třebas obec, na pozemkové reformě interesovaná, projevila se zamýšleným zcizeními souhlas.
(Nález ze dne 7. října 1925 č. 18475.)
Věc: Hedvika K. v Č. (adv. Dr. Osv. Kóhler z Litoměřic) proti státnímu pozemkovému úřadu o schválení prodeje dvora.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 25. února 1924 žádala st-lka ppolu s manžely Jaroslavem a Annou R. za schválení smlouvy trhové z 18. února 1924, jíž manželům R. prodala dvůr K., i za propuštění majetku toho ze záboru, a připojila k žádosti té prohlášení starosty obce K., v němž s výhradou schválení obecního zastupitelstva potvrzuje, že není proti prodeji tomu námitek, budou-H určití zaměstnanci kupujícími převzati do služeb, a budou-li dílce pozemků, pro dvůr postradatelné, k-ckým osadníkům přenechány. Podle spisů měří pozemky ke dvoru patřící 112 ha a 13 a, kupující jsou pachtýři, kteří pozemkovou reformou přišli o pacht na majetku zabraném, a prodávaný dvůr jest předmětem řízení přídělového.
Výměrem z 21. května 1924 odepřel stpú uděliti svolení ke § 7 záb. zák. k prodeji tohoto dvora, a v důvodech svého rozhodnutí uvedl, že maje rozhodovati o udělení takového svolení, musí dbáti toho, aby zamýšlená disposice vlastníkova s majetkem zabraným nebyla v odporu se zásadami zákonů o reformě pozemkové, že žádost prodeje celého dvora nutno posuzovati jako výjimečný případ, neboť tak odtníná se veliká výměra půdy účelům pozemkové reformy a že souhlas k takovému mimořádnému propuštění půdy ze záboru možno dáti jen tehdy, je—li zjištěno, že uspokojení žadatelů k přídělu zabrané půdy oprávněných nebude nikterak ohroženo. Úřad prý úředně zjistil, že v obcích s prodávaným majetkem sousedících jest tak velký počet oprávněných uchazečů, že bude nutno značnou část jich odmítnouti, aby mohla býti při zbytkovém statku dvora K. ponechána výměra zaručující řádné hospodaření, že rozsah zemědělské půdy, jež má býti propuštěna ze záboru, jest tak značný, že by z ní mohlo býti utvořeno několik soběstačných usedlostí, nehledě k dalšímu počtu drobných přídělů a přídělů k doplnění stávajících již usedlostí, že byla by úřadu odňata i možnost přídělů v době pozdější, zejména když statek ten jest zařaděn do pracovního programu pro akci přídělovou v roce 1924. Všecky okolnosti ty jsou s to provádění pozemkové reformy ohroziti, ne-li znemožniti a proto bylo svolení odepříti.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stpú rozhoduje dle § 7 záb. zák., nemůže odepříti svolení ke zcizení majetku, zjistí-li, že zcizovanych nemovitostí nebude třeba k cíli provedení pozemkové reformy. Prostředky a způsob, jakými tento cíl má býti dosažen, ponechány jsou ovšem péči a hodnocení stpú-u samého, neboť úřad tento jest po zákonu povolán, aby úkony záb. zákonem státu svěřené obstaral. Osoby třetí k tomu povolány nejsou. Nerozhoduje tedy, že po názoru kompaciscentů nebo dře mínění obce, na pozem- kové reformě interesované, mohlo by býti cílů pozemkové reformy dosaženo také zamýšleným zcizením a vhodnými závazky kupujícího ve smlouvě.
Jest proto bezdůvodnou výtka, že žal. úřad nevzal zřetele na prohlášení kupujícího, že chce v každém ohledu zájmy pozemkové reformy podporovati, ani na prohlášení obce, že se zcizením projevila souhlas.
Z téhož důvodu jest bezvýznamné, že zamýšleným zcizením dle úmyslu st-lčina měla býti zabezpečena strana kupující, která prováděním pozemkové reformy ztratí pacht na majetku zabraném, a že st-lka zcizením chtěla spolupůsobiti k provádění pozemkové reformy.
Další námitku, že žal. úřad neporovnával hospodářské pozemky s poměry na sousedních velkostatcích a nevzal zřetele na účel prodeje, to jest zaplacení dávky z majetku, neshledal nss rovněž důvodnou uváživ, že okolnosti ty a pohnutky, jež snad vedly vlastníka zabraného majetku k prodeji, nejsou v žádném vztahu k provedení pozemkové reformy, a nemohou tudíž patřiti v okruh oněch hledisek, k nimž stpú, rozhoduje dle § 7 záb. zák., byl by povinen přihlížeti.
Zbývá tudíž jen poslední námitka stížnosti, že okolnost, že jest v sousedních obcích mnoho uchazečů o půdu, nebyla zjištěna, že nejsou ani udána jména obcí, v nichž tito uchazeči jsou, i že st-lka o výsledku úředního šetření nebyla slyšena.
Nehledě k tomu, že nelze ukládati žal. úřadu, aby za účasti strany vyšetřoval skutkové okolnosti úředně jemu známé, je z obsahu nař. rozhodnutí patrno, že žal. úřad odepřel uděliti svolení dle § 7 záb. zák.. také proto, že z prodávaného dvora utvoří zbytkový statek. Stížnost toho v^ůbec nepopírá a nebéře po této stránce nař. rozhodnutí v odpor. Avšak okolnost, že ze dvoru prodávaného má býti zřízen zbytkový statek, již sama o sobě stačí, aby vyloučila domněnku st-lčinu, že dvora toho pro provedení pozemkové reformy nebude třeba, a že lze jej tedy bez újmy cílů pozemkové reformy ze záboru uvolniti.
Pak nelze však nalézti ani nezákonnosti, ani vady řízení v rozhodnutí, jímž žal. úřad odepřel uděliti svolení k prodeji tohoto dvora, a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4990. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 282-283.