Čís. 14986.


K § 39 řádu o zbavení svéprávnosti.
Odpor do usnesení o zbavení svéprávnosti jest vznésti ve lhůtě čtrnáctidenní.

(Rozh. ze dne 22. února 1936, R II 31/36.)
Stěžovatel byl usnesením okresního soudu v M. O. ze dne 11. prosince 1935 částečně zbaven svéprávnosti pro opilství a bylo mu soudem dáno poučení, že proti tomuto usnesení může podati odpor do 15 dnů od doručení. Rekursní soud odmítl odpor podaný u soudu dne 30. prosince 1935 (29. prosinec padl na neděli) pro opožděnost. Důvody: Odpor proti usnesení vyhovujícímu zbavení svéprávnosti jest podati podle § 39 cís. nař. ze dne 28. června 1916 čís. 207 ř. z. v konečné lhůtě 14 dnů. Lhůta k odporu počíná se u osob, jimž bylo usnesení doručeno, dnem doručení, v souzeném případě dnem 14. prosince 1935. Odpor byl podán dne 30. prosince 1935 přímo u soudu, tedy po vypršení lhůty k podání odporu, ježto lhůta ta již vypršela dne 28. prosince 1935.
Nejvyšší soud uložil rekursnímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Poučení, jehož se dostalo prvním soudem stěžovateli, neodpovídá § 39 řádu o zbavení svéprávnosti z 28. června 1916 čís. 207 ř. z., kdež pro podání odporu jest stanovena konečná lhůta čtrnáctidenní. Tato čtrnáctidenní lhůta k odporu nebyla dotčena ustanovením § 54 (2) zákona z 19. června 1931 čís. 100 Sb. z. a n. o základních ustanoveních soudního řízení nesporného, neboť předpis ten prodlužuje toliko lhůtu rekursní. Odpor však jest opravný prostředek svého druhu, jenž se od rekursu odlišuje v různých směrech, takže lhůta k odporu zůstává nadále čtrnáctidenní (srov. Hora, Soudní řízení nesporné, str. 130). Rekurent není zastoupen právním zástupcem a proto toto nesprávné poučení, jehož se mu o lhůtě k odporu, tedy k opravnému prostředku, dostalo, mělo za následek, že usnesení prvé stolice nemohlo proti rekurentu nabýti účinnosti, leč teprve po 90 dnech ode dne doručení. To plyne z ustanovení § 31 (6) zák. čís. 100/31 Sb. z. a n., jež platí podle § 56 řádu o zbavení svéprávnosti a § 53 (1) zák. čís. 100/31 i v řízení o zbavení svéprávnosti. Ježto usnesení o zbavení svéprávnosti bylo rekurentu doručeno dne 14. prosince 1935, tu jeho odpor u soudu dne 30. prosince 1935 podaný, není opožděný.
Citace:
č. 14986. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 244-245.