NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4383.

Obecní samospráva: Ustanovení čl. IV. lit. a) patentu z 29. prosince 1915 č. 83 česk. z. z. (zmocnění obce Liberce k uzavírání obecních zápůjček) pozbylo následkem předpisu § 57 ob. fin. novely c. 329/1921 počínajíc 1. říjnem 1921 platnosti.
(Nález ze dne 4. února 1925 č. 2037.)
Věc: Městská obec Liberec proti zemskému správnímu výboru v Praze o finanční hospodářství obce.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. výnosem zsv upozornil obec libereckou, že §§ 57 a 59 ob. fin. nov. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. veškerá ustanovení zákonů a nařízení městských statutů, která se týkají poměrů fin. hospodářství obcí tímto zákonem upravených, pozbyla dnem 1. října 1921 platnosti, dodávaje, že se nelze proto počínajíc 1. říjnem 1921 dovolávati ustanovení patentu z 29. prosince 1915 č. 83 česk. z. z., a dlužno od onoho termínu veškerá opatření fin. hospodářství obce Liberce posuzovati pouze s hlediska zák. č. 329 Sb. z r. 1921, resp. zákonů dalších.
Stížnost podanou do tohoto výnosu neshledal nss důvodnou.
Podle § 62 libereckého měst. statutu z 28. června 1889 č. 43 z. z. přísluší sboru obecních starších uzavírati zápůjčky, přesahuje-li zápůjčka hranice uvedené v odst. 3, je k uzavření její zapotřebí povolení zemským zákonem. Odvolávaje se na toto ustanovení, patent z 29. prosince 1915 č. 83 česk. z. z. v čl. IV. lit. a) povolil městu Liberci, aby na úhradu určitých neodkladných obecních potřeb — které ostatně v patentu nejsou uvedeny — uzavřelo zápůjčku do výše 20807091 K. Na první pohled bylo by podle tohoto znění možno souditi, že obsahem čl. IV. lit. a) cit. pat. není nežli povolovací akt ve smyslu § 62/3 statutu, kterým — nikoliv ovšem v ústavní formě zemského zákona, nýbrž ve formě absolutistického aktu panovníka — uděluje se obci povolení k uzavření určité zápůjčky. Přihlédne-li se však k dalšímu znění citovaného ustanovení, je patrno, že má jiný obsah a ráz. Z odst. 4. zřejmo, že nejedná se o jedinou úvěrovou transakci, nýbrž o celou řadu zápůjček, které mají býti uzavírány postupně, jsouce jen co do úhrnné výše omezeny cifrou stanovenou v odst. 1. Odstavec 2. připouští použití vypůjčených peněz také k účelům jiným, nežli pro které se původně povolení uděluje. V odst. 3. zřizuje se zvláštní kontrolní orgán, pověřený bdíti nad výpůjčkovým hospodářstvím obce a nadaný zvláštními kompetencemi, pro jehož existenci a pravomoc není jinak žádného zákonného podkladu. Odst. 6. dává posléze ze výboru zvláštní dozorčí moc, která jinak také nemá základu v platných předpisech právních. Veškerým tímto obsahem svým pozbývá ustanovení čl. IV. lit. a) cit. patentu povahy pouhého správního aktu povolovacího, udělovaného v mezích platného právního řádu a nabývá povahy individuelní právní normy, která jako lex specialis vzhledem k tehdejšímu ochromení legislativy království Českého chce na dobu pravděpodobného trvání těchto mimořádných poměrů nahraditi předpis § 62 statutu a upraviti způsobem od dosavadního stavu odchylným uzavírání zápůjček a zápůjčkové hospodářství obce Liberce. Podle této normy může obec na příště uzavírati zápůjčky — pokud nebude vyčerpána celková cifra v odst. i. určená, — podle ní řídí se eventuelní změna účelového určení jednotlivých zápůjček, ona mi býti směrodatná pro kontrolu celého zápůjčkového hospodářství.
Srovná-li se tento obsah čl. IV. lit. a) patentu z r. 1915 s ustanoveními § 23 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb., který upravuje nejen povolování obecních zápůjček, nýbrž také hospodaření s nimi (odst. 3 a 4), je docela nepochybně patrné, že obě normy mají za předmět týž okruh skutkových poměrů. Pak přichází však k platnosti ustanovení § 57 ob. fin. nov., dle něhož veškerá ustanovení zákonů a nařízení, která se týkají poměrů fin. hospodářství obcí, upravených tímto zákonem, pozbývají dnem 1. října 1921 (§ 59) platnosti.
Je tedy nař. výnos ve shodě se zákonem, a bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 4383. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 346-347.