Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 1
PDF

Čís. 13588.


Předpokladem pro přiznání přednostního pořadí nemocenskému pojištění není, by nemovitost sloužila výlučně nebo převážně výdělečnému podniku dlužníka, podrobenému výdělkové dani.
(Rozh. ze dne 1. června 1934, R I 491/34.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně vydraženou nemovitost nepřikázal soud prvé stolice Zemědělské nemocenské pojišťovně v přednostním pořadí nedoplatky pojistného. Důvody: Na pohledávku Zemědělské nemocenské pojišťovny nebylo nic přikázáno, ježto prodané nemovitosti nesloužily vůbec k provozu podniku podléhajícího dani výdělkové (§ 76 zák. 220/96 ř. zák. a § 265 zákona o přímých daních čís. 76/1927, srov. rozh. 7571, 7923, 10290, 10586, 11980 sb. n. s.). Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stížnost není důvodná, neboť, jak nejvyšší soud ve svých rozhodnutích uvedených prvým soudem opětně zevrubně odůvodnil, přes povšechný doslov § 173 zák. čís. 221/24 sb. z. a n. jest posuzovati přednostní právo zástavní pojistných příspěvků podle předpisů o dani výdělkové, a to proto, že pojistnému jest výdělková daň svou strukturou a povahou z daní a veřejných dávek nejbližší, a podle exekučních spisů prodané nemovitosti vůbec nesloužily provozování podniku dani výdělkové podléhajícího, což ostatně stěžovatelkou není ani tvrzeno.
Nejvyšší soud změnil usnesení nižších soudů v ten rozum, že přikázal Zemědělské nemocenské pojišťovně v přednostním pořadí dlužné příspěvky.
Důvody:
V rozhodnutích čís. 11980 a 10586 sb. n. s. a tam uvedených dalších rozhodnutích bylo blíže dovoděno, že nemocenskému pojistnému přísluší přednostní uspokojení za týchž předpokladů jako výdělkové dani, totiž za předpokladu § 265 druhý odstavec písm. a) zákona o přímých daních čís. 76/27 sb. z. a n., že dlužníkova nemovitost výlučně nebo převážně slouží k provozování výdělečného podniku podrobeného nemocenskému pojištění. Nižší soudy nesprávně usuzují, že předpokladem pro přiznání přednostního pořadí nemocenskému pojistnému jest, by nemovitost sloužila výlučně nebo převážně výdělečnému podnikání dlužníka dani výděl- kové podrobenému. Dovolací rekurentka správně k tomu poukazuje v dovolacím rekursu, že pro toto stanovisko nelze nalézti opory ani v zákoně, ani v rozhodnutích prvním soudem v jeho usnesení uvedených. Pojištěním ve smyslu zákona čís. 221/24 sb. z. a n. jsou povinny osoby zaměstnané i v podnicích podléhajících jinému zdanění než dani výdělkové, tedy i v zemědělském podnikání, a obmeziti výsadní postavení nemocenského pojistného jen na podniky podléhající dani výdělkové bylo by nejen nespravedlivé pro nemocenské, invalidní a starobní pojištění zemědělské, nýbrž znamenalo by i ohrožení sociálního pojištění. Správně také dovozuje dovolací rekurentka, že nižší soudy neuvážily, že v § 265 zák. čís. 76/27 sb. z. a n. jest dáno věcné ručení i pro dlužné daně a veřejné dávky jiné než pro daň výdělkovou, a že nelze poukaz v uvedených rozhodnutích k ustanovení § 265 zák. čís. 76/27 sb. z. a n. obmezovati jen na jeho druhý odstavec písm. a). Poněvadž přísluší přihlášenému pojistnému přednostní pořadí a proti výši přihlášeného nemocenského pojistného odpor podán nebyl a přihláška co do úroků a útrat byla vzata zpět, jest rozhodnutí odůvodněno.
Citace:
Čís. 13588.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 641-642.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).