NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 14595.

Ani vnucený správce nesmí, dokud není vnucená správa nemovitosti zrušena, zbaviti movité věci, určené za příslušenství téže nemovitosti, této povahy, jest-li by tím byly zmenšeny výtěžky nemovitosti.
(Rozh. ze dne 5. října 1935, R I 644/35.)
Srov. čís. 14026 sb. n. s..
Prvý soud zrušil podle § 39 čís. 2 ex. ř. exekuci na movité věci konkursní podstaty Kornelia B. pokládaje je za příslušenství nemovitosti. Rekursní soud návrhu na zastavení soudního prodeje těchto věcí nevyhověl. Důvody: Movité věci, o něž se jedná, byly v prvé exekuční věci vnucenou dražbou nemovitostí vzaty jako její příslušenství do exekuce. Tento předpoklad již odpadl, neboť věci ty nebyly do dražebního řízení v další exekuční věci již vzaty, takže správce konkursní podstaty byl oprávněn podle § 121 konk. řádu navrhnouti jich prodej.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jest použíti právního názoru nejvyšším soudem vysloveného v rozhodnutí čís. 14026 sb. n. s., že správce konkursní podstaty není oprávněn platně projeviti vůli, že úpadcovým věcem určeným za příslušenství nemovitosti odnímá dosavadní jejich určení, byla-li před zahájením konkursu již povolena nucená dražba nemovitosti, v níž proveden byl odhad i movitostí jako příslušenství před vyhlášením konkursu. V souzeném případě jest skutková podstata jiná nežli skutková podstata tvořící předmět onoho rozhodnutí nejvyššího soudu, ana dovolací rekurentka sama připouští, že se o nemovitostech nevede nyní žádné dražební řízení. Mohl by tedy správce konkursní podstaty podle onoho názoru nejvyššího soudu zbaviti movité věci povahy příslušenství a zciziti je samostatně. Avšak před vyhlášením konkursu ze dne 20. června 1933 byla rekurentce usnesením téhož okresního soudu ze dne 30 září 1932 povolena vnucená správa oněch nemovitostí, která dosud zrušena není a i tu jest použíti obdobně zásady vyslovené ve zmíněném rozhodnutí nejvyššího soudu. Neboť zavedením vnucené správy nemovitosti nabývá vymáhající věřitel věcného práva na uspokojení své vykonatelné pohledávky z přebytku výtěžků (§§ 104, 218 odst. 2 ex. ř. a § 29 kn. z.), které působí proti všem věřitelům i proti konkursním věřitelům, an vymáhající věřitel jest oddělným věřitelem (§§ 12, 50, 51, 52 konk. ř. čís. 64/31 sb. z. a n.). Vnucený správce jest podle § 109 ex. ř. oprávněn ke všem opatřením, která s sebou přináší řádné hospodaření a musí učiniti vše, čeho jest zapotřebí k udržení nemovitosti, jejího hospodářského stavu a k řádnému těžení užitků, k čemuž potřebuje i příslušenství. Dlužníku jest zakázáno nakládati s výtěžky vnucené správy, předsebráti změny, které by výnosnost nemovitosti snižovaly, není však obmezen ve svém vlastnictví a může i zciziti částky svého vlastnictví, pokud tím nejsou dotčeny výtěžky nemovitostí. Z toho plyne, že dlužník nesmí, dokud není vnucená správa zrušena, zbaviti movité věci určené za příslušenství nemovitosti této povahy, jestli by tím byly poškozeny výtěžky z nemovitosti a nemůže tak učiniti proto ani správce konkursní podstaty dlužníkovy. Že by v souzeném případě samostatný konkursní prodej movitých věcí tvořících příslušenství nemovitosti v době zavedení vnucené správy měl tento neblahý účinek, plyne z toho, že vnucený správce pronajal mrtvý a živý inventář spedičního podniku dlužníkova provozovaného na oněch nemovitostech speditéru K. K. a exekuční soud tuto smlouvu schválil. Okresní soud v B. ovšem v usnesení ze dne 4. října 1934 vyloučil movité věci, o něž nyní jde, z příslušenství v dražbě jsoucí nemovitosti a usnesení to se stalo pravoplatným. Na toto usnesení se však nemůže správce konkursní podstaty odvolávati, poněvadž tenkráte nešlo o otázku, zda vnucená správa nemovitosti jest překážkou prodeje movitých věcí tvořících příslušenství nemovitosti a návrh podle § 122 odstavec (3) konk. ř. čís. 64/31 sb. z. a n. nebyl učiněn.

Citace:

Čís. 14595.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 669-670.