NPD documents search: Váž. tr., 19 (1937)

Čís. 5936.

Firma, pod níž provozuje obchody jednotlivec, nepožívá ochrany cti podle § 5 zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 21. června 1937, Zm I 497/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost soukromé žalobkyně firmy G., zastoupené jediným majitelem A. S., do rozsudku krajského soudu, jímž byl obžalovaný zproštěn podle § 259, čís. 1 tr. ř. (nesprávně podle § 259, čís. 2 tr. ř.) obžaloby pro přestupek podle § 4 zák. čís. 124/1924 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky čís. 145/1933 Sb. z. a n.
Důvody:
Podle napadeného rozsudku došlo ke zprošťujícímu výroku podle § 259, čís. 1 tr. ř. (nesprávně podle § 259, čís. 2 tr. ř.), ježto soukromou Žalobu podala »firma G., Stickerei und Gardinenfabrik in G. durch den Alleininhaber A. S.«, a ježto firma nepožívá ochrany podle § 5 zák. o ochraně cti.
Zmateční stížnost přiznává, že je správný závěr nalézacího soudu, že soukromou žalobkyní je v souzeném případě firma zastoupená jediným majitelem, napadá však závěr nalézacího soudu, jímž bylo této soukromé žalobkyni odepřeno oprávnění k žalobě.
Nesprávnost tohoto závěru a právo firmy jednotlivce k soukromé žalobě podle zákona o ochraně cti snaží se zmateční stížnost dovoditi rozlišováním mezi firmou, pod níž provozuje obchody společnost, a firmou, pod níž provozuje obchody jednotlivec, jakož i poukazem na to, že podle zákona o ochraně cti požívají ochrany i subjekty, jež nejsou ani fysickou, ani právnickou osobou.
Zmateční stížnost přiznávajíc, že společenské firmy nepožívají ochrany cti, zdůrazňuje, že při ublížení na cti firmě jednotlivce nezbytně musí býti ublíženo na cti i jejímu jedinému majiteli, neboť firma a její majitel se ztotožňují v tomto případě. Než tím lze odůvodniti toliko osobní právo majitele firmy k soukromé žalobě, nikoli však právo samé firmy. Platí tu jen to, co platí i v případě, bylo-li na cti ublíženo společenské firmě; také z útoku proti ctí společenské firmy lze dovozovati právo k soukromé žalobě toliko pro její majitele (srv. rozh. čís. 5328 Sb. n. s.).
Zákon o ochraně cti vyjmenovává v § 5 výčetmo subjekty — jež nejsou fysickými osobami —, jejichž čest je chráněna; jsou-li mezi nimi i subjekty, jež nejsou ani fysickými ani právnickými osobami (§ 5, odst. 1, čís. 4 — periodické tiskopisy; § 5, odst. 1, čís. 3, § 34, odst. 2 — politické organisace), nelze z toho dovozovati ochranu cti i pro jiné takové subjekty, jež nejsou v § 5 uvedeny. Jen v rámci tohoto předpisu lze posuzovati otázku, zda žalobní právo mají i subjekty, jež nejsou fysickými osobami, nikoli však v rámci pojmu »někdo« podle §§ 1 až 4, kdyžtě rozsah ochrany cti je upraven teprve v § 5 a nikoli v předchozích předpisech zákona čís. 108/1933 Sb. z. a n.
Podotknouti je, že ze zákona proti nekalé soutěži — jehož se zmateční stížnost dovolává zcela všeobecně —, nelze činiti závěry pro otázku, kdo je oprávněn k soukromé žalobě podle speciálního zákona o ochraně cti. Byla proto zmateční stížnost zamítnuta jako neodůvodněná.

Citace:

čís. 5936. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 293-294.