Čís. 6886.

V usnesení o přikázání zabavené pohledávky k vybrání nelze uložiti poddlužníku její zaplacení vymáhajícímu věřiteli; stalo-li se přece tak, jest poddlužník oprávněn stěžovati si proti příkazu tomu.
(Rozh. ze dne 9. března 1927, R II 75/27.)
Do usnesení prvého soudu, jímž byla zabavená pohledávka přikázána k vybrání a poddlužníku uloženo, by vydal zabavenou pohledávku vymáhajícímu věřiteli, stěžoval si poddlužník. Rekursní soud vyhověl rekursu potud, že vymítil z napadeného usnesení ustanovení, že se poddlužníku přikazuje, by vydal vymáhající straně zabavenou pohledávku. Důvody: Rekurs poddlužníka proti usnesení povolujícímu přikázání k vybrání, je sice zásadně vyloučen, zejména v tomto případě, kdy exekuce zajišťovací v této exekuční věci povolená pro nepodání rekursu se stala právoplatnou, a bylo proto rekurs, pokud žádá, by návrh na povolení přikázání k vybrání byl zamítnut, uznán neodůvodněným. Protože však rekurent brojí také proti tomu, že mu bylo protizákonně uloženo, by zabavenou pohledávku vyplatil poddlužníku,, bylo rekursu v tomto směru vyhověno, protože příkaz takový není předmětem usnesení na přikázání k vybrání podle §u 308 ex. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Usnesením prvního soudu, pokud jím bylo poddlužníku uloženo, by zabavenou а k vybrání přikázanou pohledávku vymáhající věřitelce k rukoum jejího zástupce vydal, bylo poddlužníku uloženo něco, co mu podle §§ 294 a 303 a násl. ex. ř. při přikázání zabavené pohledávky — Čís. 6887 —
454
uložiti nelze. Není-li zde exekučního titulu znějícího na zaplacení pohledávky, bude teprve na vymáhajícím věřiteli, by přikázanou mu pohledávku k vybrání si po případě sporem vymohl (§ 308 ex. ř.). Přikázati v usnesení o přikázání pohledávky k vybrání již její zaplacení znamenalo by bez rozsudku uložiti poddlužníku povinnost, které snad nemá, a znamenalo by připraviti ho o obrany, které mu snad proti pohledávce příslušejí. Proto právem si poddlužník do dotyčného příkazu stěžoval a právem rekursní soud poukaz ten na rekurs poddlužníkův zrušil. Upírati poddlužníku právo k rekursu do onoho příkazu nelze, neboť nejde o příkaz spadající do rámce zapovědí placení pohledávky nebo do rámce jejího přikázání, nýbrž o příkaz sem nepatřící, a poddlužník, jsa dotyčným příkazem ve svých zájmech dotčen, byl oprávněn si do něho stěžovati. To, že bylo poddlužníku uloženo vydati pohledávku do rukou právního zástupce vymáhající věřitelky, nebylo důvodem rekursnímu soudu pro zrušení uvedeného příkazu a dotyčné vývody dovolacího rekursu jsou tudíž beze všeho podkladu.

Citace:

Čís. 6886. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 479-480.