NPD documents search: Váž. tr., 15 (1933)

Čís. 3733.

Vklad práva v poznamenaném pořadí může býti povolen i tehdy, když nemovitost po poznámce pořadí za jednoroční lhůty přešla knihovně na osobu třetí, třebas nebyl splněn předpis §u 21 knih. zák.
(Rozh. ze dne 16. dubna 1924, R I 264/24.)
Úvěrní ústav navrhl v jednoroční lhůtě vklad zástavního práva pro úvěrní pohledávku v poznámce pořadí, povolené ještě za dřívějšího vlastníka nemovitosti. Úvěrní listina byla vystavena dřívějším vlastníkem nemovitosti. Knihovní soud návrh zamítl, maje za to, že vzhledem k §u 21 knih. zák. ku žádanému vkladu nestačí úvěrní listina, vyhotovená dřívějším vlastníkem. Rekursní soud vklad povolil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu nynějších vlastníků nemovitosti.
Důvody:
V tomto případě jest řešiti otázku, zda podle předpisu §u 56 odstavec druhý knih. zák. vklad práva v poznamenaném pořadí povolen býti může i tehdy, když nemovitost po poznámce pořadí během jednoroční lhůty přešla knihovně na osobu třetí, či zdali ono ustanovení knih. zák. proti třetímu působí jen potud, pokud ostatní předpisy knihovního zákona zvláště předpis §u 21 knih. zák. tomu neodporují. Při řešení této otázky jest potřebí přihlédnouti k potřebám života, které ustanovením §u 56 odstavec druhý knih. zák. měly býti chráněny a které zákonodárce vedly k tomu, by vydal toto výjimečné ustanovení. Nemůže býti pochybnosti, že účelem výjimečného ustanovení §u 56 odstavec druhý knih. zák. bylo, by věřitel, který vlastníku reality poskytuje úvěr, jehož výše dosud stanovena není nebo stanovena býti nemohla, měl možnost, opatřiti si ku zajištění této své pohledávky jistotu, že tato jeho pohledávka z úvěru v době zákonem stanovené (1 rok) na dlužníkově realitě v pořadí v době povolení poznámky pořadí proti komukoli bude moci býti vložena. Rovněž jisto jest, že život, zvláště úvěrové obchody peněžních ústavů takovéhoto zajištění povolaných úvěrů na dlužníkově realitě v době povolení úvěru nutně vyžadují. Když tomu tak, jest zajisté ku dosažení uvedeného účelu potřebí, by poznámka pořadí podle §u 56 knih. zák. působila proti třetímu vždycky, tedy aby vklad práva zástavního v poznamenaném pořadí byl možným na základě listiny, podepsané tím, kdo jako vlastník reality v době poznámky pořadí v pozemkové knize byl zapsán a by se nevyžadovalo, by listiny tyto podepsati musel vlastník dotyčné reality, v době podání knihovní žádosti v pozemkové knize zapsaný, tedy osoba třetí, která v době poskytování úvěru vůbec v úvahu nepřicházela a přicházeti nemohla. V tomto případě podepsal knihovní předchůdce stěžovatelů v době, kdy ještě knihovním vlastníkem zastavené reality byl, úvěrní listinu ze dne 27. června 1923 a nebylo tedy závady, by již tehda navrhovatelka vkladu práva zástavního na tuto realitu v poznamenaném pořadí se nedomohla. Že tak neučinila, nemůže býti na závadu jejímu právu, by se tohoto vkladu domáhala i proti nynějším majitelům reality, když v době nabytí vlastnického práva dle stavu pozemkové knihy z poznámky pořadí o této její pohledávce věděli a věděti musili a výmaz poznámky pořadí pro ni zároveň s vkladem práva vlastnického pro sebe si nezajistili a nevymohli. Z důvodu toho sluší přisvědčiti názoru soudu druhé stolice, že v tomto případě zákonné podmínky vkladu práva zástavního v poznamenaném pořadí pro navrhovatelku jsou splněny a že předpis §u 21 knih. zák. vkladu tomu není na závadu. Opačný náhled stěžovatelů, že bez jejich svolení jako nynějších vlastníků reality podle předpisu §u 21 knih. zák. žádaný vklad práva zástavního jest nemožným, není správným, poněvadž předpis §u 56 odstavec druhý knih. zák., obsahující výjimku ze všeobecných předpisů, posuzován býti musí jako výjimka z pravidla, jako předpis, lišící se od pravidla předpisu §u 21 knih. zák. nejen ve směru věcném, nýbrž i formálním. Otázka, zda nynější vlastníci reality tímto vkladem práva zástavního bez své viny budou poškozeni, a otázka, zda a do jaké míry jich knihovní předchůdce jest povinen výmaz poznámky pořadí (práva zástavního v poznamenaném pořadí) jim vymoci, nespadá při řešení oné otázky v úvahu, a nelze se jí tudíž zde zabývati.

Citace:

č. 4637. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 126-127.