Čís. 1404.

Pachateli, jenž dobrovolně ustoupil od dokonání zločinu násilného smilstva, lze přes to po případě přičítati zločin podle §u 93 tr. zák.
Poškrábání jest »škodou« a škrcení »příkořím« ve smyslu §u 94 tr. zák. Tím, že pachatel škodu nahradil, není zabráněno použití vyšší sazby §u 94 tr. zák.
(Rozh. ze dne 6. prosince 1923, Kr II 742/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 6. června 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle §u 93 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Dle čís. 10 §u 281 tr. ř. namítá stížnost, že nelze v tomto případě posuzovati jednání obžalovaného dle §u 93 tr. zák., poněvadž prý vlastně B-ové v užívání osobní svobody neobmezoval, nýbrž prý, že se mu jednalo výhradně jen o pokus násilné soulože, takže zde není ani objektivní, ani subjektivní skutkové podstaty zločinu dle §u 93 tr. zák. Avšak stížnost přehlíží, že dobrovolným ustoupením od zamýšleného zločinu násilného smilstva (§ 125 tr. zák.) obžalovaný se nestal beztrestným, jakmile jeho jednání má veškeré zákonné známky jiného dokonaného trestního činu. Pokud omezení osobní svobody jest pravidelným prostředkem ku spáchaní jiného trestného činu, zde násilného smilstva, nelze je zvláště přičítati, leč právě v případě dobrovolného ustoupení, o jaký se zde jedná. Jako nejblíže příbuzný trestný čin přichází v úvahu právě zločin dle §u 93 tr. zák., k jehož skutkové podstatě se vyhledává bezprávné omezení osobní svobody, t. j. překážení v užívání volnosti pohybu, ať již se to stane násilím fysickým, nebo psychickým, stane-li se ovšem v úmyslu k tomu směřujícím, pokud se týče s vědomím bezprávnosti tohoto násilného jednání. Konečný cíl použití násilí, totiž pohlavní zneužití osoby třetí, nepřichází při tom již v úvahu. V tomto případě zjistil nalézací soud, že obžalovaný dvakráte po sobě uchopil Vilemínu B-ovou oběma rukama za krk a ji škrtil a, když se mu po dvakráte vytrhla, že ji uchopil po třetí, vrhl ji do silničního příkopu, lehl na ni, znovu ji škrtil, pokoušeje se při tom rozepnouti její reformní kalhoty, a když se mu B-ová znovu vytrhla, že ji opět uvrhl do sněhu a utekl teprve, když slyšel cizí kroky. V tomto jednání obžalovaného jsou předpoklady objektivní skutkové podstaty zločinu dle §u 93 tr. zák., totiž bezprávné a násilné překážení osobě třetí v užívání osobní svobody. Poněvadž rozsudek dále výslovně zjišťuje, že si byl obžalovaný tohoto násilného omezování osobní svobody i jeho bezprávnosti vědom, jest zjištěna bezvadně i subjektivní stránka skutkové podstaty trestního činu a odsuzující výrok odpovídá zákonu i zjištěnému stavu věci.
Stížnost není odůvodněna ani v tom směru, pokud se snaží dovoditi s hlediska důvodu čís. 11 §u 281 tr. ř., že prvý soud překročil meze. trestní sazby, uloživ obžalovanému trest dle §u 94 tr. zák., druhé věty, ačkoliv prý zde není předpokladů pro použití této vyšší trestní sazby. Avšak první soud použil správně vyšší sazby, zjistiv, že B-ová utrpěla mimo omezení osobní svobody ještě další příkoří (škodu) tím, že ji obžalovaný škrtil a poškrábal, způsobiv ji tak lehké ublížení na těle s viditelnými stopami na krku a tváři. Takovéto poškození na těle jest »škodou« ve smyslu §u 94 tr. zák. bez ohledu na způsob a stupeň poranění. Škrcení samo o sobě jest »příkořím« ve smyslu téhož §u. Okolnost, že se obžalovaný zavázal smírem nahraditi poškozené škodu za utrpěné příkoří a útraty léčení může míti význam při výměře trestu jako okolnost polehčující, nemůže však odčiniti skutečnost, že škoda a příkoří byly způsobeny. Jest tudíž použití vyšší trestní sazby §u 94 tr. zák. dle zákona odůvodněno.

Citace:

č. 1404. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 570-571.