NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4038.

Po subjektivní stránce se vyžaduje ke skutkové podstatě zločinu křivého svědectví (§ 199 a) tr. zák.) úmysl k vědomému udání nepravdy; není třeba úmyslu způsobiti škodu; onen úmysl spočívá již ve vědomí, že pachatel vypovídá jako svědek a že jeho výpověď jest nepravdivá.
(Rozh. ze dne 15. ledna 1931, Zm I 663/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 31. července 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost, uplatňujíc jen důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř., namítá, že obžalovaný neměl býti odsouzen pro zločin křivého svědectví na soudě, an nebyl dokázán jeho zlý úmysl k vědomému udání nepravdy. O tomto úmyslu a vědomí nemůže prý býti řeči v souzeném případě, kde jde jen o nedorozumění obžalovaného, jenž nedovede činiti rozdíl mezi různými způsoby zániku obligačního nároku a slovem »placení« rozuměl plnění vůbec. Svědecká výpověď obžalovaného nemohla uvésti procesní soud v omyl, ano jest pro posouzení žalobního nároku lhostejno, zda zanikl placením, či jiným dlužníkovým plněním; rozhodné jest a stačí, že zanikl. Než zmateční stížnost jest na omylu. Správně sice dovozuje, že se po subjektivní stránce vyžaduje ke skutkové podstatě zločinu křivého svědectví úmysl k vědomému udání nepravdy, že není třeba zvláštního úmyslu způsobiti škodu, ale přehlíží, že požadovaný úmysl spočívá již ve vědomí, že pachatel vypovídá jako svědek a že jeho výpověď jest nepravdivá. V souzeném případě zjišťuje rozsudek to i ono; bere za prokázáno, že obžalovaný, byv slyšen jako svědek u okresního soudu v S. ve sporu svého otce s Antonínem S-ým, potvrdil proti pravdě, že hotově platil (rozumí se penězi) Antonínu S-ému ml. za povoz 40 Kč, od setí 40 Kč a od dvou krav po 10 Kč, ačkoliv pak sám doznal, že ve skutečnosti hotově neplatil. Soud při tom uvážil obhajobu obžalovaného, že slovy »hotově platil,« myslel, že »platil prací«, avšak odmítl ji jako nepravdivou a vyvrácenou provedenými důkazy a dospěl na základě seznání svědka S-ého a obsahu svědecké výpovědi obžalovaného, vydané ve sporu, ku přesvědčení, že obžalovaný nebyl v tvrzeném omylu, že tedy u něho nešlo o nedorozumění, a že si tudíž byl vědom nepravdivosti svého seznání, poněvadž svědek S. potvrdil, že obžalovaný byl třikráte procesním soudcem tázán, zda platil hotově, a pokaždé tvrdil, že platil hotově a nic nemluvil
Trestní rozhodnutí XIII. 1 o práci, a i z jeho vlastní svědecké výpovědi vysvítá, že činil rozdíl mezi placením hotovými penězi a prací: »Já měl pracovní dny a proto jsem to tímto doplatkem spořádal.«

Citace:

Čís. 4038.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 17-18.