NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Čís. 7897.

§ 179 not. řádu nevztahuje se na případy, kde jest popírána platební povinnost.
(Rozh. ze dne 22. března 1928, R I 193/28.) Žalující notář domáhal se na žalovaném zaplacení, tvrdě, že na příkaz žalovaného na valné hromadě společnosti jako notář intervenoval, notářská vyhotovení učinil, ověření uskutečnil, potvrzení předsevzal a hotové výlohy učinil, z čehož mu vznikla zažalovaná pohledávka. Námitku nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice zamítl, rekursní soud námitce vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: XI. hlava notářského řádu ze dne 25. července 1871, čís. 75 ř. zák. upravuje poplatky notářů. V těchto ustanoveních nejsou obsažena jenom formální ustanovení o určení (§ 179 not. ř.), o vybrání těchto poplatků (§ 180 not. ř.), nýbrž též věcná ustanovení o tom, kdo ručí za zaplacení těchto poplatků, nebylo-li nic jiného ujednáno (§ 175 not. ř.). Tato ustanovení nutno posuzovati jednotně a nelze je vykládati odděleně. Když tudíž, aby se soud zabýval nejjasnějším případem určení poplatků notářů podle § 180 not. ř., notářský řád určuje sborový soud prvé stolice v sídle komory, by určil poplatky, tak určil tím bezpochyby soudní dvůr jak k určení výše útrat, tak i určení osoby, která je má zaplatiti (§ 175 not. ř.). Podle § 184 not. ř. nutno použíti, přihlížejíc k redakční chybě těchto ustanovení též ohledně odměny notáře za sepsání soukromých listin; z tohoto důvodu je tudíž sborový soud prvé stolice v sídle komory příslušný k určení výše útrat а k určení osoby, která jest povinna tyto útraty zaplatiti. Ježto výrok soudního dvoru podle § 179 not. ř. jest exekučním titulem (§ 1 čís. 1 ex. ř.), nelze o útratách notáře rozhodovati sporným řízením. Bylo tudíž žalobu odmítnouti pro nepřípustnost pořadu práva.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolací rekurs jest opodstatněn. Rekursní soud vyhověl námitce nepřípustnosti pořadu práva, vycházeje z názoru, že ustanovení § 179 not. ř., podle něhož, byl-li vznesen odpor proti vyúčtování notářských poplatků, jest sborovému soudu v sídle notářské komory na zakročení notáře nebo strany poplatky určiti (§§ 171, 174), platí i v tom případě, když je sporná, pokud se týče stranou popřena povinnost k placení poplatků (§ 175 not. ř.). Tento názor rekursního soudu jest mylný. Ani v doslovu ani ve smyslu ustanovení § 179 not. ř. není pro názor ten opory. Ustanovení § 179 not. ř. platí zjevně jen pro případy, kde odporováno jest vyúčtování poplatků, to jest jejich výši nebo započítávání jednotlivých položek a pod., nedopadá však na případy, kde odporováno jest platební povinnosti (§ 175 not. ř.), neboť tato otázka nespadá do vyúčtování a jest otázkou pro sebe (srovnej rozhodnutí sb. n. s. čís. 5139, 5140, 5582). Vycházeje z uvedeného, avšak mylného názoru, rekursní soud neprávem uznal na nepřípustnost pořadu práva a neprávem žalobu z toho důvodu odmítl. Na, tom, že pořad práva jest přípustný, nemění nic okolnost, že žalovaný, pokud žaloba zní na zaplacení částky 4695 Kč 10 h (původní žalobní nárok), odporoval tomuto nároku, i co do výše zažalovaného peníze. Žalobce nárok na zaplacení tohoto peníze opírá o uznání jeho výše. V případě uznání nemá určování poplatků podle § 179 not. ř. místa. Žalobě není tedy ustanovení § 179. not. ř. na překážku. Ukáže-li se tvrzení o uznání nesprávným, bude žaloba o zaplacení zažalovaného peníze pro nedostatek jeho určení předčasnou a podle toho bude s ní naložiti. Odmítnouti žalobu pro nepřípustnost pořadu práva i pokud se v ní domáháno určení povinnosti žalovaného k placení (žádání eventuelní), nelze.

Citace:

č. 7897. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 484-486.