Čís. 1368.

Spojena-li s rozkladem proti usnesení nesporného řízení stížnost pro případ, že nebude rozkladu vyhověno, náleží rekursnímu soudu rozhodnouti o stížnosti přes to, že prvý soud, nevyhověv rozkladu, předsevzal zároveň doplnění ve smyslu vývodů a návrhů stížnosti.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1921, R I 1494/21.)
V podání ze dne 25. června 1921, označeném jako rozklad, po případě stížnost, navrhla Воžena V-ová, aby opatrovnický soud rozkladu jejímu do usnesení ze dne 17. dubna 1921 vyhověl, navržené důkazy připustil a řízení jimi doplnil a pak učinil nové rozhodnutí, раk-li by návrhu tomu nevyhověl, aby podání to jako stížnost předložil rekursnímu soudu, který nechť napadené rozhodnutí zruší, navržené doplnění řízení prvé stolici nařídí, anebo sám ve věci rozhodne. Soud prvé stolice, nevyřídiv prozatím rozkladu, provedl doplnění, stěžovatelkou navrhované, a vydal pak dne 26. září 1921 usnesení v tom smyslu, že se rozkladu Boženy V-ové nevyhovuje a že se rozklad ten jako stížnost předkládá k rozhodnutí soudu rekursnímu. Usnesení toto soud prvé stolice ihned stranám nedoručil, nýbrž učinil tak až později. Soud rekursní vrátil soudu prvé stolice spisy s tím, že neshledává vzhledem ku znění žádosti rozkladu pokud se týče stížnosti vůbec podnětu pro rozhodnutí věci cestou rekursní.
Nejvyšší soud zrušil usnesení rekursního soudu a nařídil mu, by rozhodl předem o stížnosti Boženy V-ové do usnesení okresního soudu ze dne 11. dubna 1921 a po případě také o její stížnosti do usnesení téhož soudu ze dne 26. září 1921.
Důvody:
Postup rekursního soudu neodpovídá zákonu a dovolací stížnost proti němu jest odůvodněna. I když se připustí, že znění konečné prosby rozkladní (stížnosti) Boženy V-ové není naprosto přesným a určitým, vysvítá přece z poslední věty konečné prosby, že stěžovatelka chtěla tímto opravným prostředkem dosíci změny napadeného usnesení, ať již po provedeném doplnění nebo bez doplnění jí navrhovaného. Měl proto soud rekursní se podjati rozhodnutí rekursu, to tím spíše, když měl před sebou i šetření provedená dle doplňovacího návrhu stěžovatelčina.

Citace:

Čís. 1368. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 918-919.