Čís. 17199.

Pro ručení přejímatele podniku nebo jmění za dluhy náležející k převzatému podniku nebo jmění (§ 1409 obč. zák.) platí stejná promlčecí lhůta jako pro zcizitele.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1939, Rv I 2878/38.)
Srov. rozh. č. 15974 Sb. n. s. Proti žalobě, jež došla procesního soudu dne 18. února 1938 a kterou se žalobce na žalovaném přejimateli knihtiskárny domáhá zaplacení 3093 Kč 50 h s přísl. za zboží, jež dodal zciziteli uvedeného závodu v době od 27. dubna 1934 do 29. ledna 1935, namítl žalovaný, že žalobní nárok je promlčen, ježto od doby, kdy se žalobce dověděl o převodu podniku, t. j. od 13. února 1935, uplynuly do podání žaloby více než tři léta. Nižší soudy zamítly žalobu, uznavše námitku promlčení zažalované pohledávky za důvodnou (§ 1486 č. 1 obč. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání vytýká, že nárok, jehož se žalobce na žalovaném domáhá, není nárokem z právního důvodu (titulu) dodávky, nýbrž že jde o nárok z převzetí obchodu žalovaným podle § 1409 obč. zák. a § 187 třetí dílčí novely k obč. zák., jenž prý podléhá obecnému promlčení třicetiletému.
Předpisem § 1409 obč. zák. jest upraveno ručení za dluhy jmění nebo podniku tím, kdo jmění nebo podnik převzal, a to tak, že přejimatel jmění nebo podniku ručí vedle dosavadního dlužníka přímo věřitelům za dluhy náležející k onomu jmění nebo podniku, které při odevzdání znal nebo znáti musil. Převzetím jmění nebo podniku se nemění nic na povaze pohledávky, kterou věřitel má proti zciziteli, t. j. na důvodu (titulu), z něhož pohledávka vznikla. Ručení přejímatele za dluhy převzatého jmění nebo podniku vyvěrá sice z jiného důvodu než zcizitelův závazek — onoho vždy ze zákona, tohoto i z jiných závazkových důvodů, na př. ze smlouvy. Ručení přejímatele však je přece určeno právním důvodem právního poměru mezi zcizitelem a věřitelem. Věřitel, jenž se domáhá zaplacení své pohledávky na přejimateli jmění nebo podniku, musí dokázati nejen důvod závazku přejimatelova (§ 1409 obč. zák.). nýbrž i důvod závazku zcizí tělová. Ručí-li zcizitel a přejimatel jmění nebo podniku za tutéž pohledávku solidárně, příčilo by se právnímu cítění, aby pro zcizitele, tedy původního dlužníka, platilo promlčení tříleté, kdežto pro přejimatele třicetileté. Může-li se zcizitel jmění nebo podniku dovolávali promlčení tříletého, jest oprávněn tak učiniti i přejimatel.
Stejná zásada je vyslovena v § 1407 obč. zák., jenž jest spolu s § 1409 obč. zák. zařaděn v pododdílu označeném marginální rubrikou jako převzetí dluhu. Podle prvního odstavce § 1407 obč. zák. jsou přejimatelovy závazky co do převzatého dluhu tytéž jako závazky dosavadního dlužníka a přejimatel se může brániti proti věřiteli vším, čím se může brániti dosavadní dlužník. Promlčení pro přejimatele zůstává totéž (viz Motivy k třetí dílčí novele, str. 419 a rozh. č. 15974 Sb. n. s.).
Jediná výhoda, jež plyne věřiteli z předpisu § 1409 obč. zák., záleží v tom, že se může domáhati zaplacení pohledávky své na obou, t. j. na zciziteli i přejimateli, při čemž přejimatel jest ovšem zbaven ručení, jakmile zaplatil na dluzích jmění nebo podniku tolik, kolik činí hodnota převzatého jmění nebo podniku.
Podobně tomu jest i v případě § 187 třetí dílčí novely k obč. zák. s tím rozdílem, že přejimatel — blízký příbuzný zcizitelův — ručí za dluhy náležející k jmění nebo podniku bez omezení na hodnotu převzatého jmění nebo podniku, pokud nedokáže, že o dluzích při převzetí nevěděl ani nemusil věděti.
Z ratio legis §§ 1409 a 1486 obč. zák., které oba byly. uzákoněny současně třetí dílčí novelou k obč. zák., nelze nic vytěžiti pro stanovisko dovolání.

Citace:

č. 17199. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 95-96.