NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Čís. 10922.

Při exekuci na pohledávku jest přesně udati jméno a bydliště poddlužníka a právní důvod pohledávky, na niž vede exekuce. Význam slova »konto« jest příliš všeobecný, značící v obchodních knihách zapsanou pohledávku bez uvedení právního důvodu.
(Rozh. ze dne 22. července 1931, R 1 565/31.) Vymáhající věřitel navrhl povolení exekuce na pohledávku, již má dlužník za Živnostenskou záložnou v B. ve výši plus minus Kč 40000. Soud prvé stolice exekuci povolil. Rekursní soud k rekursu poddlužnice exekuční návrh zamítl. Důvody: Poddlužnice stěžuje si právem do napadeného usnesení proto, že proti předpisu § 54 čís. 3 ex. ř. v exekučním návrhu není udán právní důvod tvrzené pohledávky, která prý povinné straně ve výši plus minus 40000 Kč proti poddlužnici přísluší, tak že se exekučnímu návrhu nedostává náležitosti předepsané zákonem, přesného označení předmětu, na který se vede exekuce. Povolení exekuce odporuje proto zákonu a jest tudíž podle § 294 čtvrtý odstavec ex. ř. poddlužník k podání rekursu proti povolení exekuce oprávněn. (Viz též Neumannův komentář k ex. ř. 2. vydání str. 243 a rozhod. Nejv. soudu ze dne 10. března 1925, R II 51/25 sb. n. s. 4796 a ze dne 15. června 1929, R V 380/29, pak ze dne 17. června 1924, R I 501/24 sb. n. s. 3983.)
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle § 54 čís. 3 ex. ř. má návrh na povolení exekuce obsahovati všechny údaje, jež podle povahy případu jsou důležité pro nařízení, jež má povolující soud neb exekuční soud vydati v zájmu vedení exekuce. Při exekuci na pohledávky jest tudíž udati přesně jméno a bydliště poddlužníkovo a právní důvod pohledávky, na niž se vede exekuce (Neumannův komentář z r. 1909—1910 str. 232). Udání právního důvodu jest nutné zejména proto, že způsob vedení exekuce jest rozdílný podle druhu pohledávky, na niž se vede exekuce (§§ 294, 296, 299, 320 ex. ř.). V návrhu, o který jde, není tohoto přesného určení pohledávky, příslušející prý dlužníku, co do právního důvodu, neboť mluví prostě o »pohledávce, kterou má povinná strana proti Živnostenské záložně v B. ve výši plus minus 40000— Kč«. Stěžovatel poukazuje ovšem i k tomu, že jeho návrh na povolení exekuce obsahuje právní důvod, ano se v něm mluví »o zabaveném kontě, které dlužník u poddlužníka nesmí vybrati, a poddlužníku se zakazuje, by nějaké příkazy dlužníka v příčině zabaveného konta uznal« a že tím jest jasně řečeno, že jde o poměr kontokorentní. Avšak význam slova »konto« jest příliš všeobecný, značící v obchodních knihách zapsanou pohledávku bez uvedení právního důvodu a nelze proto usuzovati, že »konto« to vzniklo na základě kontokorentní smlouvy (čl. 291 obch. zák.).

Citace:

Čís. 10922. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 49-50.