Č. 2832.

Samospráva obecní. — Administrativní řízení:
* Výrok učiněný v pořadu instancí samosprávných o právní povaze obecních nemovitostí jako obecního jmění je právní moci schopen, třebas byl učiněn při vyřízení otázky prejudicielní.
(Nález ze dne 5. listopadu 1923 č. 10 355.)
Věc: Osada V. B. (adv. Dr. Jos. Černý z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o pronájem osadních pozemků veřejnou dražbou.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením z 15. září 1922 uložila osk k dozorčí stížnosti Josefa K. ve V. ob. zastupitelstvu v B. V. jako sboru spravujícímu jmění osady B. V., aby veškeré pozemky patřící do majetku této osady, obce nebo bývalého statku obecního této osady, zejména pozemky zapsané ve vložce č. 22 a 150 kat. obce K. a ve vložce 69 a 245 kat. obce H. pronajala bez omezení veřejnou dražbou.
říkaz odůvodnila poukazem na rozhodnutí okr. výboru z 20. srpna 1919 potvrzené rozhodnutím zsv z 8. června 1920, kterým na základě knihovního stavu, jemuž cestou zákonnou nebylo odporováno, a na základě směnné smlouvy z 28. února 1860, kterou sporné pozemky tehdejším hrabětem Oktaviánem K. postoupeny byly do vlastnictví obce Ch., pravoplatně vysloveno, že pozemky zapsané v pozemkové knize kat. obce H. a užívané dosud výhradně 28 usedlíky z V., měly povahu obecního statku a jsou tedy nyní po zákonu ze 17. července 1919 Sb. 421 kmenovým jměním osady B. V.
Do rozhodnutí toho, pokud se týká pronajímání pozemků zapsaných v poz. knize kat. obce H., podala osada B. V. rekurs, v němž v podstatě uplatňovala, že pozemky ty jsou vlastnictvím oněch 28 usedlíků, nikoli osady, a že proto osada není oprávněna je veřejnou dražbou pronajímati.
Nař. rozhodnutím zsv rekurs jako bezdůvodný zamítl. V odůvodnění se praví, že rozhodnutím okr. výboru z 20. srpna 1919 potvrzeným rozhodnutím zsv-u z 8. června 1920, bylo pravoplatně vysloveno, že sporné pozemky jsou kmenovým majetkem osadním, který jest spravovati dle zák. 421/19; ježto rekurs neuvádí žádných nových okolností, nelze o věci řízení obnovovati. Oním pravoplatným výrokem okr. výboru jest však pokládati implicite za rozřešenu také otázku správy sporných pozemků, pročež je rekurs, domáhající se zrušení příkazu, aby pozemky ony spravovány byly dle cit. zákona, bezdůvodným.
Stížnost podaná do tohoto rozhodnutí osadou B. V. formuluje dva stížné body:
1. žal. úřad rekurs st-lčin k němu podaný věcně neprojednal a odvolal se neprávem pouze na své rozhodnutí z 8. června 1920,
2. neprávem popřel, že v rekursu uplatňovány byly nové okolnosti směrodatné pro posuzování právního poměru sporných pozemků.
Nss uvážil o stížnosti takto:
Osk usnesením z 15. září 1922 uložila osadě B. V., aby sporné pozemky pronajala bez omezení veřejnou dražbou. Osada podaným rekursem se proti tomu bránila namítajíc, že pozemky ty jsou vlastnictvím 28 občanů a nikoli vlastnictvím osady, a že tedy není vůbec oprávněna je pronajímati. Zsv maje rozhodnouti o tomto sporu naň vzneseném, musil si ovšem odpověděti nejprve na prejudicielní otázku, jsou-li pozemky ty majetkem osady. Ježto však tato otázka byla pro obor autonomních úřadů již pravoplatně rozhodnuta výrokem okr. výboru z 20. srpna 1919 resp. potvrzujícím jej rozhodnutím zsv-u z 8. června 1920 v ten rozum, že sporné pozemky jsou kmenovým majetkem osady, který jest spravovati dle zákona č. 421/19, odvolal se zsv na toto své rozhodnutí, z něhož pak podával se beze všeho závěr, že je to také osada, která je oprávněna resp. povinna pozemky ony jako svůj majetek dle příslušných předpisů spravovati. Tento závěr žal. úřad také vyslovil a tím rekurs st-lčin meritorně vyřídil.
Jde nyní o to, mohl-li zsv v daném sporu právem odvolati se na právní moc svého rozhodnutí z 8. června 1920. St-lé to popírají namítajíce, že v tehdejším sporu šlo o rozdělení pozemků mezi osadníky resp. uživatele jich, kdežto nyní jde o povinnosti osady pronajímati ony pozemky veřejnou dražbou. Naproti tomu sluší však uvážiti, že v obou případech byla v podstatě na sporu táž otázka po právní povaze nemovitostí dotčených jako obecního jmění. Výrok učiněný v pořadí instancí samosprávných o právní povaze obecních pozemků jako obecního jmění je však, třebas učiněn byl jen prejudicielně, schopen právní moci a zakládá tedy rem judicatam i pro další spory, kde se tato otázka znova, třebas i jen jako prejudicielní předkládá.
Právem se tedy žal. úřad v nynějším sporu odvolal na své rozhodnutí, které dříve o právní povaze sporných pozemků učinil, a zbývá toliko uvážiti, zda okolnosti v rekursu st-lově uvedené, jak tento tvrdí, neodůvodňovaly obnovu řízení.
Nss však ani v tomto směru nemohl dáti stížnosti za pravdu. Neboť pokud se stížnost odvolává na to, že směnná smlouva z 28. února 1860 nebyla podepsána ob. zastupitelstvem, nýbrž jednotlivými občany, nejde o okolnost novou, ježto smlouva tato byla již v prvním sporu produkována a rozhodujícími úřady, pokud se týče významu jejího pro otázku právní povahy sporných pozemků, právně hodnocena. Pokud pak se týče podání z 8. září 1884, kterým obecní úřad v Ch. — k zastupování starousedlíků ostatně nijak nelegitimovaný — žádá okr. výbor, aby »záležitost vyšetřil a na místech příslušných uvedl«, nelze shledávati v něm úkon, kterým se odporuje knihovnímu stavu, kdyžtě přece odpor takový jenom cestou soudní mohl by býti vznesen; zůstává tedy předpoklad rozhodnutí z 8. června 1920, že knihovnímu stavu cestou zákonnou nebylo odporováno, nevyvrácen. Jiných okolností st-lka v rekursu na zsv neuvedla. Právem proto žal. úřad pro obnovu řízení neshledal příčiny.
Za tohoto stavu bylo tedy stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 2832. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 900-902.