NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 16677.

I. Směnečný závazek nezaniká smrtí směnečného dlužníka, nýbrž přechází dědickou posloupností na jeho dědice.
Směnečný platební příkaz může býti vydán proti bezvýminečně přihlášeným dědicům směnečného dlužníka, jemuž byla odevzdána pozůstalost, prokázal-li, směnečný věřitel úředním potvrzením pozůstalostního soudu, že jsou právními nástupci směnečného dlužníka. II. Spojil-li žalobce v takovém případě s návrhem na vydání směnečného platebního příkazu další žalobní žádost, aby žalovaným, bylo rozsudkem uloženo zaplacení směnečné sumy, nebude-li uvedenému návrhu vyhověno, jest to pokládati za návrh podle § 554 c. ř. s., který se stane zbytečný, bylo-li návrhu na vydání platebního příkazu vyhověno.
(Rozh. ze dne 28. ledna 1937, R I 1545/37.)
K II. srov. rozh. č. 12846 Sb. n. s. Žalující úvěrní ústav navrhl vydání s měnečného platebního příkazu proti stěžovatelům, připojiv k žalobě jednak úřední potvrzení okresního soudu v M. z 13‘. května 1937, č. j. D 150/34-16, podle něhož jim byla jako zákonným dědicům Jindřicha K., bezvýminečně přihlášeným k dědictví odevzdací listinou z 28. srpna 1934, č. j. D 150/34-3, odevzdána jeho pozůstalost, a předloživ dále pět směnek po 10000 Kč a dvě po 20000 Kč, které prý uvedený Jindřich K. akceptoval, a dále navrhl, aby bylo pro případ, že by nebylo vyhověno návrhu na vydání směnečného platebního příkazu, uznáno rozsudkem', že žalovaní jsou povinni rukou společnou a nedílnou zaplatiti žalobkyni 90000 Kč s přísl. Soud prvé stolice směnečný platební příkaz vydal, ale po vydání směnečných námitek, omeziv řízení na námitku pasivní legitimace žalovaných, opět jej zrušil, vysloviv právní názor, že přechod směnečného závazku z akceptanta na dědice není vysloven ani v § 86 snrěn. zák., ani jinde v platném právním řádě, a dále že eventuální žádost není ve směnečném' řízení přípustná. K odvolání žalujícího ústavu zrušil odvolací soud rozsudek prvého soudu, vyhradiv svému rozhodnutí právní moc (§ 519 č. 3 c. ř. s.). Nejvyšší soud nevyhověl rekursu žalovaných.
Důvody:
Odvolací soud vyslovil právní názor, že podle § 548 obč. zák. přešel směnečný závazek Jindřicha K. na jeho dědice, jímž byla pozůstalost odevzdána. Tomuto názoru je přisvědčiti, aniž je třeba podrobně vyvraceti obšírné vývody rekursu dokazujícího opak, neboť jak prvý soud, tak stěžovatelé mylně vycházejí z toho, že dědickou posloupností nevznikl jejich směnečný závazek. O tom ovšem nelze pochybovatí, ale o to přece nejde, nýbrž o to, zda na ně dědickou posloupností přešel směnečný závazek zůstavitele Jindřicha K. Na tu otázku podává jasnou odpověď odvolacím: soudem citovaný § 548 obč. zák. (viz i §§ 531, 547 obč. zák.) a opačné vývody stěžovatelů nemají v zákonných ustanoveních žádné opory. Prvými soudem citovaný § 86 směn. zák., jakož i stěžovateli uváděné ustanovení § 102 směn. zák. nemají s podstatou sporné otázky nic společného. Žalující úvěrní ústav nenavrhoval přece, aby byl proti stěžovatelům vydán směnečný platební příkaz důsledkem jejich směnečného akceptu, nýbrž proto, že jsou dědici akceptanta Jindřicha K., a proto rekursní vývody o nutnosti formální a materiální totožnosti akceptanta s osobou směnečníka nemají významu.
Prvý soud dále zamítl rozsudkem, žalobu, aby žalovaní byli uznáni povinnými zaplatili žalobci rukou společnou a nerozdílnou částku 90000 Kč s příslušenstvím, a to proto, že prý eventuální žalobní žádost není ve směnečném řízení přípustná. Odvolací soud naproti tomu vychází z právního názoru, že žalobce byl oprávněn spojiti s návrhem na vydání směnečného platebního příkazu další žalobní žádání, aby žalovaným bylo rozsudkem uloženo zaplacení směnečné částky, nebude-li návrhu na vydání směnečného platebního příkazu vyhověno, a proto zrušil rozsudek prvého soudu i potud, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení 90000 Kč s příslušenstvím. Také tento právní názor stěžovatelé napadají.
Co se týká uvedeného t. zv. eventuálního návrhu, nelze mu rozuměti jinak než jako návrhu ve smyslu § 554 c. ř. s., neboť by jinak šlo o nepřípustnou kumulaci, ježto o každém z obou 'návrhů by muselo býti rozhodováno v jiném řízení (§ 227 c. ř. s.)'. Tím, že v souzeném. případě bylo návrhu na vydání směnečného platebního příkazu vyhověno, stal se návrh učiněný podle § 554 c. ř. s. zbytečný, neboť podle právě uvedeného zákonného ustanovení, které platí i pro směnečné řízení (viz posudek nejvyššího soudu uveřejněný jako sdělení č. 2 Věst. min. spravedlnosti, 1933, č. 1), mohlo by býti jen tehdy postupováno, kdyby návrhu na vydání směnečného platebního příkazu nemohlo býti vyhověno a kdyby byl odmítnut. Tomu tak v souzené věci však nebylo. Nemohl proto prvý soud vůbec o návrhu tom rozhodovati a právem tudíž v té příčině odvolací soud rozsudek prvého soudu zrušil.
Konečně vyslovil odvolací soud právní názor, že žalující úvěrní ústav mohl podle §§ 559, 550 c. ř. s. prokázali veřejnou listinou, t. j. úředním potvrzením okresního soudu v M. L., že žalovaní jsou dědici akceptanta Jindřicha K. Pokud stěžovatelé dovozují opak, nelze jim přisvědčiti, neboť názor odvolacího soudu odpovídá uvedeným předpisům civilního řádu soudního a nejvyšší soud v jiném podobném případě vyslovil stejný názor (rozh. č. 12846 Sb. n. s.), který nebyl vývody rekursu vyvrácen.

Citace:

č. 16677. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 176-178.