Č. 12090.
Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: 1. »Pomocnicemi v domácnosti podle § 12 odst. 6 zák. č. 221/1924 ve znění zák. č. 184/1928 Sb. jsou osoby ženské zaměstnané pracemi, které s udržováním domácnosti bezprostředně souvisejí. — 2. Domácností je zařízení, sloužící k ukájení životních potřeb osoby fysické, jako bydlení, stravování, péče o prádlo a šatstvo a pod.
(Nález ze dne 22. října 1935 č. 19022/35.)
Prejudikatura: Boh. A 11379/34.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v K. proti okresnímu úřadu v Komárně o sociální pojištění.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Okresní nemoc. pojišťovna v K. předepsala Katolickému internátu pro chlapce »Marianum« v K. dvěma platebními výměry pojistné nemocenské, invalidní a starobní podle 3. AB mzdové třídy za měsíc únor 1932 za služebné Markétu V. a Anežku K., a za měsíc listopad 1932 za služebné Emilii S., Marii H., Julii K. a Anežku K. Okr. úřad v Komárně nař. rozhodnutími tyto platební výměry zrušil, pokud jde o jmenované zaměstnankyně, v podstatě s tímto odůvodněními: Napadený výměr bylo třeba v uvedené části jako nezákonný zrušiti, poněvadž internát, ve kterém jmenované osoby jsou zaměstnány, je altruistický ústav a nikoliv živn. podnik a služebné v něm zaměstnané jsou pomocnicemi v domácnosti, tedy může hodnota jejich naturálních požitků způsobiti zařazení jejich jen o jednu třídu vyšší, než by odůvodňovala jejich mzda v penězích a proto jejich zařazení do 3. AB třídy se protiví... § 12 odst. 6 zák. č. 221/1924 ve znění zák. č. 184/ 1928 Sb. Tvrzení pojišťovny, že internát, v němž se poskytuje studentům strava a zaopatření za peníze, nemůže proto býti domácností, nemá žádného podkladu. Internát ten je domácností a nikoliv živn. podnikem a v něm zaměstnané osoby jsou; pomocnicemi v domácnosti...
Stížnosti, které podala okr. nemoc, pojišťovna v K. na tato rozhodnuty navrhují jejich zrušení pro nezákonnost, uplatňujíce, že zmíněný internát nelze považovati za »domácnost«, neboť poskytuje každodenně stravu 70 až 80 žákům, kteří nejsou v příbuzenském poměru mezi sebou nebo s členy správy internátu, tito v internátě ubytováni žáci platí za své zaopatření napřed stanovený obnos bez ohledu na to, zda hospodaření internátu je aktivní či pasivní, tedy nenesou žádného risika, podnik sám je založen na zisk, právě tak jako kterýkoliv po živnostensku provozovaný podobný podnik, nemožno proto »Marianum« považovati za »domácnost« a v důsledku toho nemohou býti považovány ani v něm zaměstnané osoby za »pomocnice v domácnosti, byly proto správné podle § 12 odst. 6 zařazeny do 3. AB třídy, t. j. o dvě třídy výše, nežli odůvodňuje mzda v penězích.
O stížnostech uvážil nss toto:
Na sporu jest, zda Katolický internát »Marianum« v K. lze považovati za »domácnost« žáků, v něm ubytovaných a zaopatřených. Otázku tu zodpověděl žal. úřad kladně, kdežto stížnosti hájí opačný názor.
Jak nss v nál. Boh. A 11379/34 vyslovil a blíže odůvodnil, rozumí se »pomocnicemi v domácnosti«, uvedenými v § 12 odst. 6 zák. č. 221/ 1928 ve znění zák. č. 184/1928 Sb. osoby ženské, zaměstnané pomocnými pracemi v domácnosti, t. j. takovými pracemi, jež s udržováním domácnosti bezprostředně souvisejí. Domácností pak se rozumí zařízení, sloužící k ukájení životních potřeb fysické osoby, jakými jsou bydlení, stravování, péče o prádlo, šatstvo atd. Tamtéž vysloveno, že i právnická osoba může býti zaměstnavatelem pomocnic v domácnosti, zřídí-li určité zařízení, sloužící k ukájení svrchu uvedených potřeb fysických osob. Zařízení to bude pak domácností, spotřebním hospodářstvím těchto fysických osob.
Z hořejší definice »domácnosti« jde, že lze za domácnost považovati jen takové spotřební hospodářství, jež slouží k ukájení životních potřeb fysické osoby, jakými jsou bydlení, stravování, péče o prádlo, šatstvo atd., tudíž zařízení, jehož úkolem a určením jest ukájeti zmíněné životní potřeby fysických osob, ať již jednotlivých nebo sdružených v pospolitost.
V přednesu stížnosti, jak byl shora reprodukován, nelze shledati námitky, že tyto předpoklady »domácnosti« in concreto chybějí. Mluví-li stížnost o počtu žáků a o tom, že nejsou ani mezi sebou ani s členy správy internátu v poměru příbuzenském, opominula uvésti, co hledí vytěžiti z okolností těch pro svůj názor, že nejde o domácnost. Nemůže proto nss tyto vývody uznati za stižný bod, provedený podle předpisu § 18 zák. o ss. Okolnost pak, že žáci na toto zařízení přispívají napřed stanovenou částkou, že tedy náklady zařízení ať již zcela nebo z části kryjí, nemůže onomu zařízení bráti povahu domácnosti, jež jako spotřební hospodářství zpravidla bude financováno fysickou osobou nebo fysickými osobami, jimž slouží.
Zjištění žal. úřadu, že internát »Marianum« je altruistický ústav a nikoliv živn. podnik, stížnost nevyvrací. Tvrdí-li, že je založen na zisk, právě tak jako kterýkoliv po živnostenská provozovaný podnik, jde o prosté, ničím nedoložené tvrzení, jež nelze ani uvésti v soulad s tím, co st-lka uplatňovala během řízení, kdež výslovně přiznala, že »podnik tento se jen tím liší od podniků po živnostensku provozovaných, že si obchodní zisk snad nepodrží, nýbrž poskytuje zaň stravu jiným chudobným školákům zdarma«, čímž implicite připustila charitativní povahu zúčastněného internátu.