NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 8835.

Pojišťovatel může na základě ujednání podle § 11 zákona o pojišťovací smlouvě jen tehdy s úspěchem popírati příslušnost řádných soudů k rozhodování o žalobě na zaplacení odškodného, dal-li již před podáním žaloby zřejmě najevo, že plnění zásadně nepopírá, pokud se týče, že uznává nárok co do důvodu. Spadá sem případ, zůstala-li spornou jen otázka odborně vědecká, jejíž rozřešení nespadá do řešení sporu co do důvodu, nýbrž jen co do výše.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1929, R I 175/29.)
Žalobce domáhal se na žalované pojišťovně podle § 12 čís. 3 písm. a) vš. poj. podm. náhrady 9000 Kč za trvalou částečnou invaliditu, kterou utrpěl úrazem, ztrativ úplně dva prsty pravé nohy, kdežto třetí prst téže nohy mu zůstal úplně a nevyléčitelně ochrnut. Žalovaná pojišťovna namítla nepřípustnost pořadu práva, dovolávajíc se ustanovení § 15 vš. poj. podmínek, podle něhož má býti výše odškodného, nedojde-li — Čís. 8835 —
437
k dohodě, určena rozhodčím soudem. Žalovaná prý uznala povinnost k placení odškodného, jen o výši nebylo docíleno dohody. Soud prvé stolice vyhověl námitce nepřípustnosti pořadu práva a odmítl žalobu. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Podle § 15 odst. čís. 7 všeob. poj. podmínek nemůže se žalovaná společnost odvolávati na ujednání, podle něhož výši plnění, k němuž jest zavázána, má stanoviti rozhodčí soud, odpírá-li plniti pří následcích úrazu (trvalé invalidity, dočasné invalidity), jichž bytí vůbec popírá. V souzeném případě ještě v žalobní odpovědi namítá žalovaná, že žalobci nepřísluší podle pojišťovací smlouvy náhrada jím požadovaná, jelikož invalidita jeho není druhu a způsobu v § 12 odst. 3 a) uvedeného, neboť na třetím a čtvrtém prstu chybí jen střední a konečný článek, kdežto základní článek jest u obou zachován. Pokud jde o druhý prst není prý zjištěno, že je trvale své funkce zbaven, nýbrž jest vyhojení a opětné funkcionování tohoto prstu možné a pravděpodobné. Popírá tedy žalovaná pojišťovna trvalou částečnou invaliditu všech tří prstů, za kterou se na ní žalobce domáhá náhrady, a dovolává se proto podle § 15 čís. 7 druhá věta vš. poj. podm. ujednání o rozhodčím soudu neprávem i, pokud jde jen o výši nároku, třebaže po zahájení tohoto sporu při ústním jednání 15. prosince 1928 prohlásila, že »staví mimo spor, že žalobce nárok invalidní má«, neboť prohlášení takové, které se nestalo již před podáním žaloby, nýbrž bylo učiněno teprve za sporu, jest pro příslušnost dovolaného soudu právně bezvýznamným.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu s tou změnou, že se vyhovuje námitce nepříslušnosti řádných soudů a žaloba se odmítá.
Důvody:
Jest pravda, že pojišťovatel může na základě ujednání podle § 11 zákona o poj. sml. jen tehdy s úspěchem popírali příslušnost řádných soudů k rozhodování o žalobě na zaplacení odškodného, dal-li již před podáním žaloby zřejmě najevo, že plnění zásadně nepopírá, pokud se týče, že uznává nárok co do důvodu (sb. n. s. čís. 5 a vysvětlivky bývalého c. k. ministerstva spravedlnosti ve Vídni k pojišťovacímu řádu, 1915, strana 27). Ale žalovaná, jak patrno z předložené korespondence, ani bytí ani trvání smlouvy, ani, že nastal pojistný případ a vůbec právní předpoklad nároku nikdy nepopírala, naopak 550 Kč žalobci již likvidovala a další odškodnění mu nabízela, neuznávajíc jen výši odškodnění žalobcem požadovaného, poněvadž podle posudku ústavního lékaře byla žádoucí ještě další prohlídka, by rozsah a výše nároku mohly býti zjištěny. Spornou zůstala tudíž mezi stranami jen otázka odborně vědecká, jenž rozřešení nespadá do řešení sporu co do důvodu, nýbrž jen co do výše (tak také Ehrenzweig: Die Rechtsordnung der Vertragsversicherung, Vídeň 1929, str. 57). Na to byl právní zástupce žalující strany dopisem ze dne 4. července 1928 zvlášť upozorněn, neboť žádá ho tam žalovaná, by vzal na vědomí, že v žalobcově úrazové věci nejde o otázku, zda jest u něho trvalá invalidita čili nic, poněvadž tato okolnost byla již zjištěna a jest nesporná, nýbrž že jde o výši odškodného, které žalobce pod názvem trvalé invalidity (§ 12 čís. 3 a) všeobecných poj. podm.) může požadovati. Jde tedy o spor již jen o výši a spadá proto věc podle § 15 všeob. poj. podm. pro úrazové pojištění jednotlivců do výlučné příslušnosti rozhodčího soudu tam uvedeného, na němž bude, by stanovil výši nároku podle míry jím zjištěné invalidity. Správné jest tudíž usnesení prvého soudu, a bylo proto dovolacímu rekursu vyhověno a usnesení to obnoveno, ovšem se změnou shora uvedenou.

Citace:

č. 8835. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 460-462.