Č. 12228.
Stavební právo (Slovensko): Ustanovení § 9 stav. stát. býv. župy Gemer-malohontské 2. (potvrz. býv. uh. min. vnitra z 12. února 1898 č. 8654/1898-5) o zániku povolení stavebního, nebylo-li se stavbou, úřadem povolenou, ve lhůtě dvou let započato, nelze rozšiřovati na povolení parcelační.
(Nález ze dne 20. prosince 1935 č. 18094/35.)
Věc: Rolnické stavební družstvo v T. proti zemskému úřadu v Bratislavě o stavební povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Stěžující si družstvo podalo obecnímu úřadu v T. 22. května 1928 žádost o stav. povolení pro stavbu 20 rodinných domků a 3. června žádost o stav. povolení pro stavbu 5 rodinných domků. Při stavební komisi o žádosti z 22. května 1928 bylo konstatováno, že proti stavbě nebyly vzneseny žádné námitky. Při stavební komisi o žádosti z 3. června 1928 podal proti zamýšlené stavbě námitky svými právním zástupcem soused Dr. Ladislav H. V podstatě uváděl, že plochy pozemkové, jež po názoru úřadu mají býti plochami uličními, při kterých domky mají státi, jsou v jeho soukromém vlastnictví, odpíral dáti svůj souhlas k odstupu pozemků a bránil se proti tomu, aby byly domky povoleny s okny, dveřmi a vraty do jeho pozemků. Zástupci obce při stavební komisi přítomní odvolali se na to, že stavba je ve shodě s parcelačním plánem Dra H., který byl obcí schválen.
Výměry z 25. května 1928 a ze 13. června 1928 udělil okresní úřad v Tornale žádané stavební povolení podle § 59 zák. č. 45/1928 Sb. a § 6 žup. stav. statutu 2. býv. župy Gemer-malohontské, konstatovav v důvodech prvého výměru, že proti stavbě nebyly vzneseny námitky, a zamítnuv ve druhém výměru námitky Dra H. s poukazem na to, že námitky byly vyvráceny obecní radou obce T. při stavební komisi, a s upozorněním, že jinak jsou námitky rázu soukromoprávního, jež se dotýkají jen obce T. a Dra H., nikoli však stavebníka.
Odvoláním Dra H., podaným proti oběma výměrům, žal. úřad nař. výměrem z 22. dubna 1933 vyhověl, oba výměry napadnuté zrušil a nařídil nové projednání věci. — Ve věci samé uvažoval nss o stížnosti takto:
Stav. statut býv. župy Gemer-malohontské 2., potvrzený býv. uh. min. vnitra dne 12. února 1898 pod č. 8654/1898-5, který platí také pro stavby v obci T., upravuje rozdělení pozemků (parcelaci) především v § 10, kde se stanoví, jaký minimální rozsah má míti stav. pozemek. V dalším § 11 se předpisuje, že obytné budovy mají býti zpravidla zřízeny na uliční stavební čáře, a v odst. 3 téhož paragrafu se stanoví, že za účelem regulování ulic třeba určiti uliční a stav. čáru. Podle § 2 odst. 1 a) statutu mají pak býti v situačním plánu, jejž nutno přiložiti k žádosti o stav. povolení, vyznačeny ulice a cesty před budovou. Z těchto ustanovení vyplývá, že stav. statut 2. župy Gemer-malohontské právě tak jako jiné stavební řády předpokládá, že žádosti o stav. povolení bude předcházeti řízení o rozdělení pozemků, ve kterém se určí nejenom jednotlivá staveniště, nýbrž i plochy pro veřejná prostranství a čáry uliční. Vycházel-li tedy žal. úřad ze stanoviska, že pro pozemkovou plochu, na níž jsou projektovány stavby, pro něž bylo žádáno o stav. povolení, nebylo provedeno dosud parcelační řízení, pak právem nařídil, aby se tak stalo, a námitka stížnosti, jež popírá, že by během stavebního řízení bylo možno naříditi provedení pracelace, se jeví bezdůvodnou.
Je arci otázkou, zda žal. úřad mohl právem v daném případě míti za to, že pro příslušné území není pravoplatného parcelačního povolení za účelem regulace dotyčné oblasti. Tento svůj úsudek opírá žal. úřad o dva důvody, a to jednak, že obec nemá pravoplatného regulačního plánu, neboť reg. plán obce nebyl vrchnostensky schválen, jednak, že parcelační plán Dra H. nemůže se týkati stav. povolení pro družstvo, které si musí podati samo novou žádost o parcelaci, a že plán ten ztratil kromě toho pravoplatnost následkem neprovádění ve smyslu § 9 stav. statutu. Oba tyto důvody klade žal. úřad vedle sebe, vycházeje zřejmě z úvahy, že by odvolání Dra H. nemohl vyhověti, kdyby v obci byl pravoplatný reg. plán anebo kdyby území, o něž jde, bylo alespoň platně parcelováno. Stížnost obrací se jedině proti úsudku žal. úřadu, že toto území není parcelováno, a namítá, že podle parcelačního plánu Dra H. se v obci stále staví a že také nemohl tento: plán pozbýti platnosti neprováděním, neboť § 9 stav. statutu, žal. úřadem citovaný, týká se povolení stavebního a nikoli povolení parcelačního.
Nss musil dáti stížnosti za pravdu. Především sluší uvésti, že parcelace pozemků je svou povahou aktem, směřujícím in rem, takže schválené rozdělení pozemků nemá význam pouze pro toho, kdo žádost o parcelaci podal, nýbrž — dokud nedojde k platné změně parcelace — pro každého budoucího majitele dotyčné pozemkové plochy. To plyne z úvahy, že parcelace má za účel, jak to stanoví i stavební statut 2. župy Gemer-malohontské, aby byla vyměřena staveniště a určeny plochy pro ulice. Nebylo by lze vůbec pochopiti, proč by ten, kdo hodlá podniknouti stavbu v rámci směrnic parcelace pro určité území schválené, musil znovu se o rozdělení pozemků ucházeti, neboť osoba stavebníkova je v této relaci, ve které jde jedině o určení objektivních směrnic pro budoucí zastavění plochy pozemkové, bez významu. Pokud pak jde o zánik parcelačního povolení Dra H. proto, že nebylo prováděno, je nutno konstatovati, že § 9 stav. statutu upravuje ve svém odst. 2 pouze zánik povolení stavebního, nebylo-li se stavbou, úřadem povolenou, ve lhůtě dvou let započato, nejedná však vůbec o povolení pracelačním. Z toho, co bylo uvedeno, plyne, že důvod, pro který žal. úřad nařídil provedení parcelačního řízení, neobstojí a že udělená stavební povolení byla tudíž zrušena neprávem. Ježto pak žal. úřad dospěl k tomuto svému výroku mylným výkladem ustanovení stav. statutu, bylo nutno nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss pro nezákonnost.