NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6724.

Dávky za úřední úkony. — železnice: I. Dávka z úkonu, který se stal za účinnosti zák. č. 53/25, může býti předepsána, třebas žádost, úkonem tím vyřízená, byla podána před účinnosti cit. zák. — II. I za povolení pouhé rekonstrukce průmyslové vlečky lze předepsati dávku, a to i tehdy, stala-li se rekonstrukce nutnou pro novou úpravu železniční.
(Nález ze dne 16. září 1927 č. 18970).
Věc: Firma L. a T. v H. proti ministerstvu železnic (min. kom. Dr. Ant. Žipka) stran dávky za úřední úkony.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Při projednáváni projektu správy státních drah na vybudování stanice H., nutného v rámci projektu na přeměnu dosavadního jednokolejného provozu ve trati Z.—P. v provoz dvoukolejný, ukázalo se, že vyústění vlečky stěžující si firmy do běžné trati nemůže zůstati v dosavadním bodě, a že bude třeba přeložiti je buď přímo do stanice neb alespoň blíže k ní. St-lka bránila se této změně, již měla provésti na svůj náklad, poukazujíc na velké náklady s tím spojené, jež v době panující krise v průmyslu nebyla by s to nésti, a žádala, aby vyústěni její vlečky zůstalo v původním bodě a aby bylo jen přizpůsobeno dvoukolejnému provozu. Následovalo pak vyjednávání mezi stěžující si firmou a ředitelstvím stát. drah, pověřeným úkolem tím min-em žel., načež min. výměrem z 20. ledna 1925 upustilo sice od svého požadavku přímého zaústění vlečky do staničních kolejí, současně však prohlásilo, že na požadavek st-lčin, aby odbočná výhybka její vlečky byla ponechána na dosavadním místě, nemůže přistoupiti, nýbrž musí trvati na tom, aby odbočka ta byla posunuta. Na toto vyzvání odpověděla stěžující si firma přípisem z 26. března 1925, v němž prohlásila, že vyhovuje nařízení min., předložila projekt na rekonstrukci své vlečky, který odpovídal oběma podmínkám kladeným minimem žel., a žádala o jeho schválení.
Na to vydalo min. žel. nař. rozhodnutí, jímž jednak předložený návrh na úpravu zapojení vlečky stěžující si firmy zásadně schválilo s některými změnami, jednak firmě předepsalo podle zák. č. 53/25 a položky 10 b sazby M vl. nař. č. 185/25 za přezkoušení podrobného návrhu na rekonstrukci její vlečky dávku v částce 2000 Kč, poněvadž provedením projektu vzejdou firmě umožněním rychlejší obsluhy vlečky hmotné výhody a poněvadž povolením odbočení z širé trati místo zaústění vlečky do stanice H. ušetří firma značně na stav. nákladu.
O stížnosti, jež rozhodnutí to napadá pouze co do uložení dávky za úřední úkon, uvážil nss —
Bezdůvodnou shledal nss námitku, že dávka nesměla býti předepisována proto, že st-lka podala žádost za schválení rekonstrukce své vlečky v době před účinností zák. č. 53/25 i prov. nař. č. 185/25. Podle § 1 cit. zák. mohou státní úřady předepisovati dávku za úřední úkony ve věcech správních. Dle tohoto znění jest tedy rozhodným jedině, zda zpoplatněný úřední úkon stal se za účinnosti cit. norem. Kdyby byl zákonodárce chtěl úkony, vyvolané žádostmi stran, podanými v době před účinností cit. norem, dávkové povinnosti zprostiti, byl by to musil výslovně stanoviti, to se však nestalo. Jest tedy doba, kdy podána byla žádost, jíž zpoplatňovaný úřední úkon byl vyvolán, pro posouzení dávkové-povinnosti nerozhodnou. Že by pak v daném případě úřední úkon, z něhož dávka vyměřena, t. j. přezkoušení podrobného návrhu na rekonstrukci st-lčiny vlečky, se byl stal před účinností obou cit. norem, to stížnost netvrdí.
Pokud st-lka namítá, že dávka neměla jí býti ukládána již proto, že nešlo o první povolení vlečky ještě neexistující, nýbrž o pouhou rekonstrukci vlečky již povolené, nelze dáti stížnosti za pravdu, neboť v položce M č. 10 lit. k vl. nař. č. 185/25 uveden jako úkon, z něhož se dávka předpisuje, prostě: »Vlečky: za přezkoušení podrobeného návrhu«, aniž by zde bylo nějaké omezení, že se položka tato vztahuje výhradně na přezkoušení návrhu na první zřízení vlečky dosud neexistující. Naopak z povšechného znění této položky jest patrno, že má jí býti použito všude tam, kde úřad nějaký podrobný návrh ohledně vlečky svému přezkoušení podrobuje, čehož jest právě potřebí i při každé rekonstrukci vlečky.
St-lka namítá dále, že dávka neměla jí býti předepisována proto, že plán na rekonstrukci své vlečky podala pouze na úřední vyzvání, neboť rekonstrukce té bylo třeba proto, že dráha provádí stavbu nové hlavní koleje, a že tedy rekonstrukce není v zájmu st-lčině, kteráž naopak bude novostavbou vlečky značně hmotně postižena. Námitkou touto vytýká tedy st-lka, že nejde o úřední úkon, jenž by se byl stal podstatně v jejím zájmu soukromém, jak předpisuje § 1 cit. zák.
Ani v tomto bodě neshledal nss stížnost důvodnou. Třebas potřeba rekonstrukce vlečky byla vyvolána změnou ve hlavní trati, přece rekonstrukce té a tím i přezkoušení podrobného návrhu na její provedení bylo třeba k tomu účelu, aby připojení st-lčiny vlečky na hlavní trať zůstalo zachováno. Zájem na zachování této přípojky měla pak jistě v prvé řadě a tedy podstatně st-lka. Proto nelze důvodně popírati, že přezkoušení jejího návrhu stalo se podstatně v jejím zájmu soukromém.

Citace:

č. 6724. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 196-198.