NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 10530.

Právo rybolovu.
Obci jako správkyni veřejného statku nepřísluší právo rybolovu, pokud neprokázala zvláštní nabývací důvod (na př. vydržení). Z pouhého vykonávání práva rybolovu příslušníky obce ať již s policejním povolením na základě; rybářského lístku nebo bez takového povolení nelze pro obec dovozovati držbu práva rybolovu jako práva soukromého, leč by obec prokázala, že osoby lovící ryby vykonávaly toto právo pro ni jako majitelku soukromého práva na rybolov.
(Rozh. ze dne 14. února 1931, Rv I 347/30.)
Žalující obec v Čechách domáhala se na žalovaných, by bylo uznáno právem, že žalovaným nepřísluší právo rybolovu v potoce K., pokud probíhá katastrem žalující obce, že žalovaní jsou povinní zdržeti se veškerého jednání, jež by se jevilo jako výkon oprávnění rybolovu v potoku K., zejména pronájmu rybolovu a chytání ryb. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalující obec napadá odvolací rozsudek pro nesprávné posouzení právní (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Mylným shledává právní názor odvolacího soudu, že významným pro právo rybolovu jest nařízení ze dne 21. března 1771, ježto prý bylo pozdějšími zákony a nařízením ze dne 27. června 1849, čís. 119 ř. z. zrušeno, dále, že ustanovení §§ 382 a 383 obč. zák. byla zrušena zákonem o rybářství čís. 58 z roku 1885, ježto tento zákon nevešel v Čechách dosud v platnost. Dovolatelka míní, že právo rybolovu bývalých vrchností bylo zrušeno nařízením čís. 119/1849 a čís. 460/1852, dále, že je může vykonávati každý vlastník řečiště a vody a, ježto potok K. je součástí veřejného statku žalující obce, vykonává obec jako jeho správkyně veškerá vlastnická práva k němu, tedy i rybolov.
Není třeba zabývati se správností ostatních názorů odvolacího soudu, je-li správným jeho názor, že žalující obci jako správkyni veřejného statku nepřísluší právo rybolovu, pokud neprokázala zvláštní nabývací důvod (na př. vydržení). Tento názor jest správný. Právo rybolovu není po celou oblast státu jednotně zákonem upraveno a nebylo ani před státním převratem pro území bývalého Rakouska. § 383 obč. zák. odkazuje otázku, komu přísluší právo rybolovu, na politické zákony. § 382 obč. zák. sice ustanovuje, že si každý může věci, které nejsou v ničí vlastnictví, přivlastniti, ovšem pokud toto právo není omezeno politickými zákony nebo pokud jednotlivým občanům nepřísluší přední právo na přivlastnění. V občanském zákoníku není tudíž vyslovena zásada, že právo k lovení ryb přísluší vždy volně každému, a to ani pro ty případy, kde není prokázáno něčí zvláštní právo na rybolov. Občanský zákon naopak ponechal rozřešení otázky, kdo může ryby loviti, zákonům politickým. V Čechách nevešel dosud v platnost říšský zákon o rybářství ze dne 25. května 1885, čís. 58 ř. zák., podle něhož bylo zrušeno právo volného rybolovu. Tento říšský zákon rybářský vyhradil rovněž řešení otázky, komu v přirozené vodě přísluší právo loviti ryby, zákonodárství zemskému. Ovšem to platí jen pro vody, kde dosud bylo rybaření volné. Byl však již před tímto zákonem upraven způsob výkonu práva rybolovu v Čechách zákonem ze dne 9. října 1883, čís. 22 zem. zák. čes. z roku 1885, novelisovaným později zákonem ze dne 7. května 1891, čís. 30 zem. zák. čes. Tento zákon neřešil otázku, komu patří právo k rybolovu, nýbrž upravuje jen způsob výkonu. Podle něho může loviti bez policejní závady ten, kdo má rybářský lístek. Lístek vydává politický úřad pro držitele nebo pachtýře rybolovu; pro třetí osoby mimo držitele a pachtýře tito sami; pro vody, kde bylo právo volného rybolovu pro každého nebo pro všechny občany neb obyvatele obce, vydává lístek představený pobřežní obce s výhradou přikázání práva na rybolov podle zákonů, jež budou vydány. Z těchto ustanovení vyplývá, že obec vykonává jen dozorčí právo na výkon volného rybaření s hlediska veřejného práva, že se její oprávnění k vydávání rybářských lístků zakládá na jejím veřejnoprávním postavení, upraviti výkon rybolovu. Ale ani z tohoto práva ani z toho, že potok K. jest zapsán do seznamu veřejného statku obce, nemůže býti odvozováno soukromé právo obce na rybolov v její prospěch jako podmětu soukromoprávního. Proto nemůže z pouhého vykonávání práva rybolovu příslušníky obce ať již s policejním povolením na základě rybářského lístku nebo bez takového povolení býti dovozována pro obec držba práva rybolovu jako práva soukromého. Obec mohla by se takové držby dovolávati jen, kdyby prokázala, že osoby lovící ryby vykonávaly toto právo pro ni jako majitelku soukromého práva na rybolov, tedy úhrnem, kdyby prokázala, že ony osoby lovily jejím jménem a pro ni. Ana však žalující obec ani netvrdí, že držela právo rybolovu jako soukromé a výhradné vlastní právo na lovení ryb, neodůvodňuje vydržení takového práva na její straně a nemůže se domáhati žalobou ochrany vlastního práva rybolovu, jehož nabytí svým přednesem ve sporu nijak neopodstatnila. Tvrzení, že občané, ať již dospělí nebo výrostci lovili v potoce ryby, neznamená beze všeho, že tak činili jménem obce, za ni, ve výkonu jejího soukromého práva na rybolov, nýbrž spíše, že tak činili neoprávněně bez rybářského lístku ve výkonu domnělého práva, t. j. práva každému volného loviti ryby. Není-li však tvrzeno, že obec nabyla práva rybolovu ze zvláštního důvodu, zejména, že je vydržela jako právo soukromé, a neznamená-li výkon volného rybaření občany držbu takového práva na straně obce jako podmínku vydržení, neposoudil odvolací soud věc nesprávně, zamítnuv žalobu obce na ochranu práva rybolovu proti zásahu žalovaných, ježto obec právo to neprokázala a žalovaní je neuznali.

Citace:

Čís. 10530. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 204-206.