Čís. 15560.

K čl. 126 obch. zák.
I bezvýsledná předchozí berní exekuce stačí.
Pokud stačí i vážný pokus o mobilární exekuci.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1936, R I 1183/36.)
Prvý soud povolil vymáhajícímu věřiteli — Československému státu — exekuci zabavením práva, jež povinnému jako veřejnému obchodnímu společníkovi veřejné obchodní společnosti Sch. přísluší, zejména na vydání podílu na jmění společenském v případě zrušení společnosti, vydáním zapovědi povinnému, aby se jakéhokoliv nakládání se zabaveným právem zdržela a vydání zápovědi veřejné obchodní společnosti Sch., aby povinnému ze zabaveného práva ničeho neplnila. Rekursní soud k rekursu poddlužníka exekučnímu návrhu nevyhověl. Důvody: Podle čl. 119 obch. zák. má společenské jmění v prvé řadě sloužiti k uspokojení věřitelů společnosti a exekuce může býti vedena na podíl dlužníkův teprve tehdy, když byl podán důkaz, že exekuce vedená na soukromé jmění společníkovo zcela aneb částečně zůstala bezvýsledná. Vymáhající strana však důkazu takového nepodala, předložila pouze příkaz berního úřadu k výkonu mobilární exekuce. Tato správní exekuce zůstala však bezvýsledná, neboť podle osvědčení městského úřadu obsaženého v relaci berního vykonavatele na příkazu samém, dlužník v D. nebyl a není hlášen. Z toho plyne, že exekuce podle čl. 126 obch. zák. nezůstala bezvýsledná proto, že by snad zde nebylo dostatečného jmění k uspokojení pohledávky vymáhajícího věřitele, nýbrž proto, že vymáhající věřitel vedl exekuci proti dlužníkovi v místě, kde nikdy nebydlil a nebydlí, tudíž exekuce neměla a nemohla míti nikdy úspěchu, neboť tím byly porušeny stěžejní zásady § 54, odst. 1 a 3 ex. ř. Poněvadž návrhu na povolení exekuce zabavením práva dlužníkova, zejména na vydání podílu na jmění společenském v případě zrušení společnosti, schází nutný předpoklad podle čl. 126 obch. zák., neměl prvý soud exekuci povoliti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podmínkou povolení exekuce na vydání tak zvaného vypořádacího — likvidačního — podílu podle čl. 126 obch. zák. veřejného společníka jest, aby soukromý věřitel společníkův provedl na soukromé jmění společníkovo bezvýsledně exekuci. Rekursní soud v souzeném případě vychází ze zjištění, že vymáhající věřitel provedl sice správní exekuci vůči povinnému bezvýsledně, že však při tom byly porušeny stěžejní zásady § 54 č. 1 a 3 ex. ř., protože byla vedena exekuce proti povinnému v místě, kde nikdy nebydlil a nebydlí. S názorem rekursního soudu nelze souhlasiti. Šlo především o berní exekuci proti daňovému dlužníkovi, jež může býti vymáhána exekucí berní nebo exekucí soudní (§ 343 zák. č. 76/27 Sb. z. a n.), a úřad zakročivší v tomto případě o exekuci berní byl k tomu podle § 345 příslušný. Vymáhající věřitel mohl v tomto případě předpokládati, že daňový dlužník, jenž jest veřejným společníkem tuzemské společnosti, která v tuzemsku obchody provádí, může míti v tuzemsku jiné ještě movité jmění mimo předmět, na nějž se vede tato exekuce, třebaže v tuzemsku nebydlil, a proto se vážně pokusil o mobilární exekuci (§ 346, odst. 2 téhož zákona). Selhal-li tento pokus, a zůstala-li tato exekuce bez výsledku, splněna byla přece zákonná náležitost pro vedení exekuce na vydání vypořádacího podílu povinného podle čl. 126 obch. zák. Vymáhající věřitel tento předpoklad v exekučním návrhu nejen tvrdil, nýbrž i dolíčil spisy bezvýslednou berní exekuci. Čl. 126 obch. zák. nerozlišuje mezi exekucí soudní a exekucí berní, a hledíc k předpisům §§ 368, 369 zák. č. 76/27 Sb. z. a n. nelze pochybovati o rovném jich postavení. Poněvadž pak vymáhající věřitel označil v návrhu i další okolnosti uvedené v § 54 č. 1, 2, 3 ex. ř., neměl prvý soud příčiny nevyhověti návrhu, a pokud rekursní soud vycházeje z jiného právního názoru na věc návrh zamítl, neposoudil věc po právní stránce správně.

Citace:

Čís. 15560.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1030-1031.