NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 2

Kompromis
(smlouva rozhodčí, smírčí).
I. Pojem.
Kompromis jest smlouva, kterou strany ku rozhodnutí svých sporných nároků zvolí si rozhodčího soudce (§ 1391 o. o. z.). Zákon pokládá smlouvu rozhodčí dle právní povahy její za narovnání (§ 1380 o. o. z.).
II. Náležitosti zákonné.
Ku platnosti kompromisní smlouvy se vyhledává:
1. aby tu byl předmět sporu, se kterým strany volně nakládati mohou (jako ku př. při narovnání), při čemž nevadí, náleží-li tento spor před soud výlučný (soud reální), aneb je-li tento spor sporem nájemním (»Gl. U.« č. 8358). Rozumí se, že spory manželské a spory o manželském původu dítěte nelze dáti rozhodnouti soudcem rozhodčím.
2. Strany musí býti oprávněny uzavřití smlouvu rozhodčí. Poručník nezletilého potřebuje, má-li uzavřití rozhodčí smlouvu, svolení vrchnoporučenského úřadu (dv. dekr. ze dne 6. prosince 1822 č. 1911 sb. z. s.). Má-li uzavříti rozhodčí smlouvu zmocněnec, vyžaduje se, aby měl zvláštní plnou moc znějící na určité jednání aneb všeobecnou, v níž však vytknuto je zřejmě právo uzavírati smlouvy rozhodčí (§ 1008 o. o. z.).
3. Ku platnosti rozhodčí smlouvy žádá se, aby byla uzavřena písemně (§ 270 s. ř.).
4. Smlouvu rozhodčí lze uzavřití buď jen pro určitý právní spor, aneb i pro budoucí spory vzešlé z určitého právního poměru (kn. jud. č. 26). Ve smlouvě budiž ustanoven buď stálý rozhodčí soud, aneb naznačen způsob, kterak má se rozhodčí soud sestaviti. Zejména nutno ustanoviti lhůtu k volbě předsedy a učiniti vhodná opatření pro ten případ, že by se nebylo lze shodnouti (sb. »G1. U.« č. 12040). Strany mohou ustanoviti jednoho neb i více rozhodčích soudcův, po případě i odvolací rozhodčí soud.
III. Účinek právní.
Platná smlouva rozhodčí má ten právní účinek, že strany a jich právní nástupci, jakož i jich konkursní podstaty jsou jí vázány, takže nemohou podati žalobu u řádného soudu civilního a u tohoto rozhodnutí se domáhati (sb. »Gl. U.« č. 12065). Smlouva rozhodčí neváže však cesionáře (sb. »Gl. U.« čís. 10420). Podá-li tedy jedna strana žalobu u řádného soudu civilního, může žalovaný namítati nepříslušnosť tohoto soudu i tehda, když byla smlouva rozhodčí jako pactum de compromittendo uzavřena pro spory budoucí (kn. jud. č. 26).
IV. Druhy rozhodčích soudů.
Určité právní záležitosti jsou zvláštními předpisy odkázány soudům rozhodčím; takové soudy rozhodčí jsou stálé. Vedle toho mohou strany pro jednotlivé právní záležitosti od případu ku případu shodnouti se na soudci rozhodčím (§ 270 s. ř.) (t. zv. smluvené soudy rozhodčí).
1. Stálými soudy rozhodčími jsou tyto:
a) Rozhodčí soud dělnických úrazových pojišťoven pro spory o nárocích odškodňovacích proti těmto ústavům a o vzájemných nárocích pokladen spolkových (§ 38 zák. ze dne 28. prosince 1887 č. 1. ř. z. z r. 1888 a min. nař. ze dne 10. dubna 1889 č. 47 ř. z.). Předsedou těchto soudů rozhodčích je státní soudní úředník, kteréhož, jakož i dva přísedící soudu jmenuje vláda; jednoho přísedícího volí podnikatelé ku pojištění povinní a druhého pojištění sami.
b) Rozhodčí soudy živnostenských společenstev, jež rovnají spory mezi majiteli živností a jich dělníky vzešlé z poměrů pracovních, námezdních neb učňovských, pokud sporné strany písemně se na tomto soudu shodly, nebo pokud dodatečně se jemu podrobí. Exekuci vykonávají výjimečně politické úřady (§§ 114 lit. c, § 112 a násl. živnost. novelly ze dne 15. března 1883, čís. 39 ř. z.).
c) Rozhodčí soudy pro veřejná skladiště, ač-li se strany těmto soudům podrobí (§ 11 zák. ze dne 28. dubna 1889, č. 84 ř. z.).
d) Rozhodčí soudy bursovní (viz čl. Bursa).
e) Obchodní a živnostenské komory pro spory ve věcech obchodních a živnostenských, jestliže strany písemně to ujednaly (§ 2 b. zákona ze dne 29. června 1868).
f) Bratrské pokladny (zák. ze dne 28. července 1889 a nař. min. orby ze dne 11. září 1889, č. 149 ř. z.).
g) Vedle těchto soudů zřízen je ještě stálý rozhodčí soud železniční, jakož i zvláštní rozhodčí soudy dle zvláštních norem a stanov pro jednotlivé větší ústavy, společnosti a obchodní podniky, jako ku př. pro rak.-uherskou banku, rak. úvěrní ústav pro obchod a živnosti, jednotlivé pojišťující společnosti atd., jakož i pro určité právní spory jako ku př. v Čechách pro spory ze škod honbou a zvěří způsobených.
2. O smluvených soudech rozhodčích platí zásada, že nikdo není povinen přijmouti úřad rozhodčího, avšak přijal-li jej, musí rozepři rozhodnouti (§ 271 s. ř.). Kompromisní smlouva je tedy úplnou, když strany shodnou se o osobě rozhodčího soudce a když tento prohlásí, že úřad rozhodčího na se vezme (receptům). Přijal-li někdo úřad rozhodčího soudce, musí spor projednati a rozhodnouti a může se proti němu proto nastupovati pořadem práva (§ 271 ř. s., sb. »Gl. U.« č. 4083, 11294). Soudcům první a vyšší stolice jest zapovězeno přijmouti úřad rozhodčího soudce mezi stranami, které jsou jich pravomoci podrobeny, aneb v rozepřích, o nichž by dle pořadu práva sami rozhodovati měli (dv. d. ze dne 2. listopadu 1790, č. 73 sb. z. s. a ze dne 27. března 1800 č. 498 sb. z. s.).
V. Řízení u soudů rozhodčích.
1. Pokud se týče formy řízení, má rozhodčí soudce zachovávati ujednání stran, které v té příčině tyto byly učinily; není-li takového ujednání, má se říditi soudním řádem, tedy má použiti toho řízení, jehož sporná věc dle soudního řádu vyžaduje (§ 272 s. ř.). Vedlejší rozhodnutí o námitce nepříslušnosti rozhodčího soudce neb o jiných námitkách možno jedině žalobou proti rozhodčímu nálezu v odpor bráti (sb. Nowak IV. 273, sb. »Gl. U.« č. 6001). Dopustí-li se strany obmeškání, má rozhodčí soud nejprve pohroziti, že spor projedná se jednostranně a potom teprve vydati kontumační rozsudek. Poněvadž pak rozhodčímu soudci nepřísluší soudní kontumační právo donucovací, musí, nedostaví-li se jedna strana, zkoušeti rozhodné okolnosti tak, jako by jich strana nepřítomná popírala. Kontumační rozhodčí nálezy jsou neplatný (sb. »Gl. U.« č. 906, 6372).
2. Pokud se týče doručování a provádění důkazů, třeba připomenouti, že nejsou ani stálé ani smluvené soudy rozhodčí orgány veřejnými, a že tudíž jim nepřísluší moc výkonná (exekutivní) proti svědkům, soudním znalcům a těm, kteří povinni jsou věci předložiti během jednání a tím méně proti stranám na základě rozsudku rozhodčího. Jim nepřísluší právo jako jiným veřejným úřadům dožadovati se právní pomoci u soudů, nýbrž mohou žádati jen za provedení důkazů a za doručení obsýlek. Má-li se vésti důkaz svědky, soudními znalci aneb stranami, kteréž do přísahy vzíti dlužno, požádejž rozhodčí soudce řádný soud, aby důkazy ty provedl.
VI. Rozsudek.
Platným je rozhodčí rozsudek jen tehdy, jestliže všichni účastníci uzavřeli platnou smlouvu rozhodčí (»G1. U.« č. 7895). Rozsudek takový (laudum) vynáší, je-li ustanoven jediný rozhodčí soudce, tento, je-li několik rozhodčích soudců, rozhoduje absolutní většina. V rozsudku budiž uveden právní důvod sporné pohledávky, obzvláště causa debendi tak, aby žalovatelnost dotyčného soukromoprávního nároku byla patrnou, jinak nebyl by rozsudek vykonatelným (sb. »Gl. U.« č. 5035, 5466, 6077). (Naproti tomu však dle sb. »Gl. U.« č. 9246, 11207 jsou i rozsudky rozhodčích soudů o nárocích nežalovatelných schopny exekuce.) V rozsudky bursovních rozhodčích soudů budiž pojato, že byly vyneseny o bursovním obchodu (sb. »G1. U.« č. 10218, 10271). Dále jest v nálezu soudu rozhodčího přesné určiti předmět přisouzeného plnění, po případě i podmínku kondemnace (sb. »Gl. U.« č. 5035, 5466). Nález budiž datován a rozhodčími soudci podepsán (sb. »Gl. U.« č. 6282, dv. d. ze dne 22. října 1814, č. 1106 sb. z. s.). Nález rozhodčího soudu budiž dodán písemně oběma stranám; nález takový mohou i soudy doručiti (sb. »Gl. U.« č. 10755, 10395). Narovnají-li se strany před rozhodčím soudem o svých soukromých nárocích, platí narovnání takové jako nález (sb. Nowak III, 100).
VII. Odporování nálezu rozhodčího soudu.
Tu platí všeobecná zásada, že proti výroku rozhodčího soudce nelze se odvolati ku odvolacímu soudu II. stolice (vrchnímu zem. soudu), nýbrž že nutno odkázati celý spor řádnému soudci I. stolice. (Resol. ze dne 14. června 1784, č. 306 sb. z. s. lit. s.)
Strany mohou si zříditi odvolací rozhodčí soud samy a sice tím způsobem, že zvolí si dva soudce rozhodčí, jednoho jako stolici první a druhého jako stolici druhou, avšak i pro tyto soudce platí zákonná omezení (dv. d. ze dne 15. ledna 1787, č. 621 sb. z. s. lit. p).
1. Odporovati nálezu soudu rozhodčího lze:
a) Jestliže strany výslovně ujednaly, že spokojí se s výrokem rozhodčího soudu, a zřekly se ve smlouvě kompromisní všech stížností (sb. »Gl. U.« č. 12448), jsou povinny podrobiti se jeho výroku a mohou vzíti výrok tento jen tenkráte v odpor, stal-li se při tom zřejmý podvod (§ 273 s. ř.). V odpor vzíti možno nález však i z jiných důvodů neplatnosti. Neplatným je zejména nález soudu rozhodčího, překročil-li tento meze v kompromisní smlouvě ujednané (res. ze dne 17. června 1784, č. 306 sb. z. s. lit s), jestliže byl dle ní aneb dle zákona (§ 1382 o. o. z.) nepříslušným, byl-li soudce rozhodčí k rozhodování neschopným, byl-li vydán nález rozhodčí jen na oko, aneb obsahuje-li rozkaz, jejž připustiti nelze; dále, nebyla-li jedna strana slyšena, nebo nebyla-li dle zákona zastoupena a konečně, nedostává-li se soukromému nároku, jenž nálezem tím byl na jisto postaven, žalovatelnosti. Žaloba o neplatnost nálezu soudu rozhodčího pro podvod nebo jednání na oko lhůtou vázána není (sb. »Gl. U.« č. 1162, § 273 s. ř.); pro jinou příčinu neplatnosti nutno podati žalobu u řádného soudu I. stolice ve 14 dnech ode dne, kdy nález soudu rozhodčího byl doručen.
b) Nezřekly-li se však strany ve smlouvě výslovně práva odporu proti výroku rozhodčího soudce, může každá z nich po vydaném nálezu s celým sporem obrátiti se na řádného soudce a u něho rozsudku se domáhati bez ohledu na to, že rozhodčí soudce svůj výrok již pronesl (§ 274 s. ř.). Toto ustanovení platí i tehdy, jestliže si strany ustanovily sice rozhodčího soudce II. stolice, však práva odporu se při tom zřejmě nevzdaly (d. dv. ze dne 15. ledna 1787, č. 621 sb. z. s. lit. p). Proti rozsudku soudu rozhodčího lze podati odpor i z důvodů obecnoprávních, jako při každé jiné smlouvě. Odpor proti výroku soudu rozhodčího provádí se žalobou podanou u příslušného řádného civilního soudce (res. ze dne 14. června 1784, č. 306 sb. z. s. lit. s, dv. oběž. ze dne 14. května 1833 С 631 [51]).
2. Žaloba odpůrčí. Žaloba o neplatnost výroku rozhodčího může se spojití se žalobou o rozhodnutí ve věci hlavní (sb. »G1. U.« č. 10573). Na základě rozhodčího výroku lze však dle analogie § 259 s. ř. vymoci si exekuci ku zjištění (sb. »Gl. U.« č. 1364, 4401, 5133, 9404, 10255, 10606, opáčně č. 7212). Pro rozhodčí soudy společenstev, soudy bursovní a soudy veřejných skladišt platí výjimka, že možno jich výnosy bráti v odpor žalobou zmateční podanou v 8 dnech a opatřenou podpisem advokátovým (§ 123 živn. nov., § 6 burs. z., § 11 zák. o veřej. sklad.) (viz čl. Bursa X., 4).
VIII. Exekuce rozhodčího výroku.
Podrobily-li se strany ve smlouvě rozhodčí pouze výroku rozhodčího soudce, lze se exekuce tohoto výroku domáhati jediné u řádného soudce strany podlehlé. Раk-li se však strany podrobily i ve příčině exekuce rozhodčímu soudci, možno žádati za exekuci výroku u rozhodčího soudce, jenž písemnou žádostí příslušný soud za výkon požádá (res. ze dne 31. října 1785, č. 489 sb. z. s. qq). I exekuci výroku rozhodčích soudů úrazových pojišťoven lze žádati jen u řádného soudu (§ 29 min. nař. ze dne 10. dubna 1889, č. 47 ř. z.). To platí též o výrocích ostatních rozhodčích soudů, zvláště o výrocích soudů bursovních, neboť § 6 burs. zák. výslovně stanoví, že výkon výroků bursovního rozhodčího soudu má býti upraven stanovami.
IX. Poplatky.
1. Rozhodčí smlouvy, jimiž strany podrobují se soudu rozhodčímu a v nichž soudce dotyčný úřad přijímá, buďtež opatřeny 50kr. kolkem na každém archu (p. s. 33 popl. z.).
2. Rozsudky soudů rozhodčích. Z vyhotovení výroku rozhodčího platí se, jedná-li se o sporný předmět v hodnotě až do 50 zl., 50 kr., v hodnotě od 50—200 zl. 1 zl. 25 kr., v hodnotě přes 200 zl. aneb nedá-li se věc oceniti, 2 zl. 50 kr. (p. s. 92 popl. z.).
Právo chudých nevztahuje se k výrokům rozhodčích soudů (zák. ze dne 23. března 1874 č. 29 ř. z., nař. min. spr. ze dne 19. května 1875 č. 78 ř. z., ze dne 16. prosince 1876 č. 139 ř. z. a ze dne 6. února 1885 č. 19 ř. z.).
Zakládá-li se výrok na právním jednání, jež podléhá poplatku jen tehdy, když o něm byla zřízena listina, považuje se ve případě, kde listina o právním jednání vyhotovena nebyla, vyhotovení výroku rozhodčího soudu za tuto listinu.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Kompromis. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 88-92.