NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Čís. 2385.

Obmezení plné moci (čl. 297 obch. zák.) na čas zmocnitelova života
nelze vyvozovali z ustanovení §u 28 cís. nařízení ze dne 15. září 1915,
čís. 278 ř. zák.
(Rozh. ze dne 14. března 1923, Rv I 661/22.)
Žalující banka L. byla v obchodním spojení s Isidorem G-em, jenž
dne 8. února 1920 zemřel. Dne 9. února dostavil se do žalující banky
Dr. Jakub S., vykázal se plnou mocí Isidora G-а a žádal, by z účtu Isi- dora G-а u žalující banky bylo 300 000 Kč poukázáno filiálce banky A.,
nezmíniv se o úmrtí svého mandanta. Proti žalobě na pozůstalost po
Isidoru G-ovi na zaplacení pohledávání 118 245 Kč z obchodního spojení namítla žalovaná mimo jiné, že Dr. Jakub S. nebyl vzhledem k §u 28 cís. nař. ze dne 15. září 1915 čís. 278 ř. zák. dne 9. února 1920 oprávněn disponovati účtem Isidora G-а, ježto plná moc smrtí zmocněnce zanikla, pročež prý žalující banka neměla vyplatiti filiálce banky A. 300 000 Kč a nemůže prý se nyní domáhati peníze, jemuž se pro zmíněnou výplatu nedostává krytí. Oba nižší soudy žalobě vyhověly,
odvolací soud mimo jiné z těchto důvodů: Ve sporu jest jedině rozhodným, zda Dr. Jakub S. na základě plné moci ze dne 28. ledna 1920 jako plnomocník Isidora G-а oprávněn byl 9. února 1920 u žalobkyně 300 000 Kč k výplatě filiálce banky A., když Isidor G. dne 8. února 1920 zemřel, poukázati. K otázce té soud prvé stolice právem přisvědčil, neboť plná moc ze dne 28. ledna 1920 dle čl. 297 obch. zák. smrtí Isidora G-а nezanikla. Z ustanovení §u 28 cís. nař. ze dne 15. září 1915,
čís. 278 ř. zák., který jedná o povinnosti dědiců k zaplacení dědických
poplatku a ručení za ně, nelze úmysl k zániku plné moci úmrtím Isidora
G-а směřující dovoditi. Takovéto obmezení plné moci dle čl. 297 obch. zák. dané na čas života Isidora G-а neplatilo by také beze všeho proti žalobkyni jako osobě třetí jednající bezelstně. Tím pozbývá důvodnosti to, co odvolání ze zániku plné moci úmrtím Isidora G-а vyvozuje, že by žalobkyně dle čl. 298 obch. zák. měla jen nárok proti Dru Jakubu S-ovi z překročení plné moci.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka spatřuje nesprávné právní posouzení odvolacího soudu v jeho závěru, že plná moc, daná zustavitelem Isidorem G-em JUDru. Jakubu S-ovi ze dne 28. ledna 1920 byla účinnou i po smrti Isidora G-a, ač zmocněnci bylo známo, že G. dne 8. února 1920 zemřel a dovozuje, že tento právní názor příčí se ustanovení §u 28 cís. nař. ze dne 15. září 1915, čís. 278 ř. zák. Než vývodům dovolacím nelze přisvědčiti. Jeť nesporno, že zemřelý Isidor G. byl se žalující filiálkou banky L. v Praze v obchodním spojení, záležejícím v tom, že banka mu poskytovala úvěr, prováděla pro něj bankovní obchody a že z tohoto obchodního spojení vznikla žalující bance za Isidorem G-em žalobní pohledávka 118 243 Kč. Plná moc, datovaná ve Vídni 28. ledna 1920, kterou zmocnil Isidor G. advokáta Dra Jakuba S-a, aby jeho jménem a s právními účinky pro něho disponoval u žalující banky s výplatami, měnil akkreditivy a nové akkreditivy jeho jménem uskutečňoval, má veškeré podstatné znaky obchodní plné moci po rozumu čl. 297 obch. zák., která smrtí zmocnitelovou nezanikla, jak již oba nižší soudy správně dolíčily. Že by byl Isidor G. měl nebo projevil úmysl, platnost této plné moci omeziti jen na dobu svého žití, žalovaná strana ani netvrdí, má však za to, že tu byly zvláštní okolnosti, jaké má na mysli čl. 297 obch. zák., které způsobily, že plná moc Dr. Jakuba S-a pozbyla účinnosti dnem smrti zmocnitelovy, dovozujíc, že zmocněnec nebyl oprávněn k dalším obchodním disposi- cím se jměním Isidora S-a u žalující banky, když o jeho smrti ještě téhož dne, t. j. 8. února 1920 se dověděl, poněvadž od té doby každé opatření s majetkem Isidora G-а vyžadovalo svolení pozůstalostního soudu po rozumu §u 28 cís. nař. ze dne 15. září 1915, čís. 278 ř. zák. Tím překročil zmocněnec — dle mínění dovolatelky — meze své plné moci, a pozůstalost Isidora G-а není vázána jeho jednáním hledíc k čl. 52 a 298
odstavec druhý obch. zák. Než tomu není tak, neboť žalovaná strana
nedoličuje nijakých skutkových okolností, z nichž by bylo zjevno, že
zmocnitel měl úmysl plnou moc Dra Jakuba S-a omeziti, a jen takové
skutečnosti mohly by míti dle čl. 297 obch. zák. vliv na účinnost plné moci po smrtí zůstavitelově. Takovou skutkovou okolností však není norma právní, t. j. ustanoveni §u 28 cís. nař. ze dne 15. září 1916, čís. 278 ř. zák., jehož se žalovaná strana dovolává a jehož podstatu a význam jíž odvolací soud správně posoudil a stačí tu k jeho důvodům odkázati. Nebylo-li však prokázáno, že plná moc zmocněncova byla vůlí zůstavitelovou omezena jen na dobu jeho života, byl zmocněnec Dr. Jakub S. oprávněn, i po smrti Isidora G-а bankovní obchody ve smyslu plné moci provozovati a byla také žalující banka oprávněnou k jeho příkazu, na základě předložené jím plné moci, z účtu Isidora G-а částku 300 000 Kč filiálce banky A. v Mar. Lázních к vydání poukázati, zvláště když jí ani
známo nebylo, že Isidor G. předchozího dne zemřel a neměla nejmenší
příčiny k pochybnosti o pravosti plné moci a obchodní příkaz zmocněncův nevybočoval z rámce dané mu plné moci. Právním jednáním zmocněnce Dra Jakuba S-a, t. j. příkazem žalující bance daným ze dne 9. února 1920, aby částku 300 000 Kč z konta Isidora G-а poukázala filiálce banky A. v Mar. Lázních, byl platně zavázán zmocnitel sám vůči žalující bance pokud se týče jeho pozůstalost (čl. 52 obch. zák.) a jest lhostejno, zda pozůstalost zástupcem dědiců ještě později tento závazek mlčky uznala, či nikoliv.

Citace:

Rozhodnutí č. 2385. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 449-451.