Čís. 1881.
Přípustným jest dovolací rekurs do usnesení rekursního soudu, jímž bylo zrušeno usnesení prvého soudu, prohlašující žalobu za nepřípustnou (opožděnou) a nařízeno mu, by o žalobě jednal.
Žaloba o soudní výrok, že rozluka manželství, vyslovená cizozemským soudem, jest neplatna, není žalobou o zmatečnost dle § 529 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 3. října 1922, R I 1167/22.)
Žalobce domáhal se neplatnosti rozluky manželství, provedené usnesením zemského soudu pro věci civilní ve Vídni ze dne 23. února 1921 na základě obapolného svolení stran odevzdáním a přijetím zapuzovacího listu, tvrdě, že byl v době rozlukového usnesení již československým státním občanem. Soud prvé stolice odmítl žalobu. Důvody: Žaloba jest žalobou pro zmatečnost ve smyslu § 529 c. ř. s. Zmatečnost spatřuje žalobce v tom, že vídeňský, tudíž cizozemský soud nebyl oprávněn o věci té rozhodnouti, jelikož žalobce byl tehda již příslušníkem republiky Československé. Dlužno však k tomu poukázati, že se usnesení zemského soudu ve Vídni ze dne 24. února 1921 stalo na základě soudního smíru stran, jež se uzavřením tohoto smíru pravomoci tohoto soudu podrobily. Nehledíc však ani k tomu, může býti soudní rozhodnutí, jež vešlo v moc práva, zrušeno pro zmatečnost toliko z důvodů § 529 čís. 1, 2 c. ř. s. Takovýto důvod nebyl žalobcem ani tvrzen. Žaloba se tudíž neopírá o zákonný důvod zmatečnosti (§ 529 c. ř. s.). Mimo to jest žaloba opožděna, jelikož napadené usnesení jest již více než 1 měsíc vykonatelné a pravomocné a tudíž žaloba není podána ve lhůtě § 534 c. ř. s. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by nehledě k použitému důvodu odmítacímu, o žalobě dále jednal. Důvody: Prvý soud odmítl žalobu bez jednání dle § 538 c. ř. s. jako žalobu pro zmatečnost ve smyslu § 529 c. ř. s. Žalobce však neoznačil žalobu za takovou, a ani z jejího obsahu ani ze skutkových tvrzení, v ní obsažených, nelze souditi, že žalobce chce odporovati právoplatnému usnesení zemského civilního soudu ve Vídni ze dne 24. února 1921 z důvodů zmatečnosti § 529 čís. 1 a 2 c. ř. s. Proto jest použití ustanovení §§ 529, 534 a 538 c. ř. s. na tento případ nemístným, nehledíc ani k tomu, že se žalobce žalobou domáhá výroku o neplatnosti rozhodnutí zemského soudu pro věci civilní ve Vídni a nikoliv soudu tuzemského, jakéž patrně ustanovení § 529 c. ř. s. jen na mysli míti může. Byl tedy soud povinen naložiti se žalobou dle všeobecných ustanovení o žalobách, a jelikož se tak nestalo, bylo napadené usnesení jako zákonu nevyhovující zrušiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Především dlužno zodpověděti otázku, zda dovolací rekurs žalované jest přípustným vzhledem na druhý odstavec § 527 c. ř. s., dle něhož v případě zrušení usnesení prvého soudu soudem rekursním a nařízení, by první soud, vyslechna strany, znova rozhodl, lze rozhodnutí soudu rekursního odporovati pouze tenkráte, když soud rekursní ustanovil, že první soud má teprve po právní moci rozhodnutí tohoto vykonati nařízení soudu rekursního. Odpověděti jest na tuto otázku kladně, poněvadž nejde o případ druhého odstavce § 527 c. ř. s. Soud rekursní totiž neprohlásil, že usnesení prvého soudu spočívá na nedostatečném řízení a nenařídil v důsledků toho prvému soudu, by řízení doplnil a za tím účelem jednal po zákonu, pokud se týče, by strany vyslechl o tom, zdali žaloba je nepřípustná a opožděna, a by po té znova o tom rozhodl na základě doplněného řízení, nýbrž zrušil usnesení prvého soudu, prohlašující žalobu za nepřípustnou a opožděnou, jako právně mylné a nařídil prvému soudu, by v důsledku toho zahájil zákonné řízení o žalobě, nehledě k použitému důvodu odmítacímu. Ve věci samé sluší přisvědčiti soudu rekursnímu, že žaloba je formálně přípustná, že tedy dlužno jednati o ní po zákonu. Není to žaloba pro zmatečnost podle § 529 c. ř. s.; žalobce nedomáhá se žalobou zrušení usnesení soudu vídeňského, nýbrž soudního rozhodnutí, že rozluka manželství, vyslovená cizozemským soudem, jest neplatna. Žalobou lze vždy domáhati se soukromoprávního nároku — a o takový jde — před řádnými soudy, pokud právní věc není zvláštním zákonem přikázána jinému úřadu neb orgánu, kteréhož případu zde není. Okolnost, že rozluku žalobcova manželství právoplatně vyslovil soud rakouské republiky, jejíž soudní rozsudky a usnesení jsou v Československé republice vykonatelny, nebrání tomu, by žaloba nebyla přijata na soud a by o ní nebylo po zákonu jednáno; naopak tato okolnost je základem žaloby, jejímž účelem jest odstranění právoplatnosti rozluky, vyslovené soudem rakouským. Nejde o opětné domáhání se nároku, rozsudkem právoplatně již určeného, pročež není třeba, blíže se zabývati vývody dovolacího rekursu, týkajícími se nepřípustnosti žaloby ve věci právoplatně již rozsouzené.