Čís. 16603.

Nemožno sa poradom občianskeho sporu domáhať na okresnej nemocenskej poisťovni vrátenia preplateniáio poistného. Závazky na zaplatenie poistného, ktoré sa zakládajú na ústnej dohodě uzavrenej medzi okresnou nemocenskou poisťovňou a manželkou zamestnavateľa, podliehajú ronako ako formálne platebné výměry okresnej nemocenskej poisťovne výlučné preskúmacej činnosti politických úradov.1 (Rozh. z 21. decembra 1937, R IV 336/37.)
Súd prvej stolice námietku žalovanej okresniej nemocenskej poisťovne, že žalobný nárok nepatří na porad práva (§ 180 č. 1 Osp.), zamietol. Rekurzný súd jeho usnesenie změnil, námietke vyhověl a spor zastavil.
Najvyšší súd rekurz žalobkyne zamietol.
Dovody:
Žalobkyně se na žalované okresní nemocenské pojišťovně domáhá vrácení 30000 Kč v podstatě z toho důvodu, že nemocenská pojišťovna přijala tuto sumu na předepsaném pojistném dvakrát, jednou od zaměstnavatelů, po druhé od žalobkyně, která jako manželka jednoho ze zaměstnavatelů za pojistné ručí. Jde tedy o vrácení přeplaceného pojistného, ale vymáhání takového přeplatku nenáleží podle ustálené judikatury (srovnej zvláště Sb. n. s. č. 8668 a 11023) na občanský spor, neboť pojistné vyměřuje a vybírá nemocenská pojišťovna a do všech opatření a rozhodnutí nemocenských pojišťoven, pokud, jako v souzeném případě, nelze proti nim podati žalobu u rozhodčího nebo pojišťovacího soudu, lze si výhradně stěžovati u politických úřadů (§§ 161, 189 a 239 zákona o pojištění zaměstnanců, nyní č. 189/1934 Sb. z. a n.). Na nepříslušnosti řádných soudů nic nemění, že žalobní návrh nedomáhá se zrušení nebo změny některého výměru žalované pojišťovny, nýbrž přímo zaplacení určité peněžité sumy, neboť požadované vrácení přeplatku vybraného bez zákonného nároku jest jen rubem základní otázky, zda přeplatek tu jest, a to základní otázka není proto v tomto sporu otázkou jen předurčující, nýbrž otázkou hlavní, o níž rozhodnouti přísluší úřadům politickým. Nezáleží na tom, že vrácení přeplatku se nedomáhá zaměstnavatel, nýbrž žalobkyně jako zákonná ručitelka, neboť i její ručení za pojistné bylo uplatněno a vysloveno platebním výměrem okresní nemocenské pojišťovny a přezkoumáno politickými úřady a nejvyšším správním soudem. Konečně nemění na výlučné příslušnosti politických úřadů k rozhodnutí o žalobními nároku nic ani skutečnost, že platební povinnost žalobkyně, jejímž splněním vznikl tvrzený přeplatek, nebyla vyslovena podle formálních předpisů zákona (§ 189) písemným výměrem nemocenské pojišťovny, nýbrž se souhlasem žalobkyně ústní dohodou (srov. Úr. sb. č. 850). Taková dohoda není soukromoprávní smlouvou, neboť nebyla uzavřena mezi rovnoprávnými podměty soukromých práv a závazků. Nemocenská pojišťovna mohla ji uzavříti a uzavřela jen jako nositelka a vykonavatelka veřejné moci náhradou za formální úřední výměr, prosto její postup při takové dohodě a opatření i rozhodnutí obsažená v takové dohodě podléhají stejně jako její formální úřední výměry výhradně přezkumné činnosti politických úřadů.

Porov.: Úr. sb. č. 850, Sb. n. s. č. 16053.

Citace:

č. 16603. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 856-858.