*80
Čís. 1179.
Matka, jež živila nemanželské své dítě po čas, co otec nebyl s to tak činiti, nemůže za zlepšených pak majetkových poměrů otce domáhati se na něm náhrady za výživu dítěte po onen čas.
(Rozh. ze dne 14. září 1921, Rv II 158/21.)
Žalovaný, jenž doznal nemanželské otcovství k dítěti, narozenému
dne 20. září 1915, byl v zajetí od 20. března 1915 do 20. září 1918. Dítě
bylo ve výživě matčině a, ježto otec po svém návratu ze zajetí nebyl
ochoten na výživu dítěte přispívati, domáhala se matka na něm náhrady
za náklady, jež vynaložila na výživu dítěte od jeho narození až do dne
20. září 1919 (podání žaloby), a od tohoto dne počínajíc měsíčního výživného pro dítě. Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě
v plném rozsahu. Odvolací soud jí zamítl, pokud se domáhala náhrady nákladu za výživné, poskytované od narození dítěte do dne 20.
září 1918. Důvody: Pokud odvolatel brojí proti té části rozsudku, kterou
se žalobkyni přiznává za dobu od 20. září 1915 do 20. září 1919 peníz
2.400 Kč jako náhrada za vyživování dítěte matkou, shledal odvolací soud
odvolání odůvodněným, neboť bylo zjištěno, že nemanželský otec byl
v době od 20. března 1915 do 20. září 1918 v zajetí. Poněvadž v této
době nebyl žalovaný způsobilým náklad matkou na dítko učiněný hraditi,
a povinnost k výživě dítka tedy dle ustanovení § 166 odstavec druhý obč. zák. přešla na matku, není nárok její v tomto směru ustanovením § 1042 obč. zák. odůvodněn.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce poukazuje se dovolatelka na důvody odvolacího
soudu, jež dovolacím spisem nebyly vyvráceny. K jeho vývodům se podotýká, že právní názor, že ustanovení § 166 odstavec druhý obč. zák.
(§ 9 první dílčí novely k obč. zák.) předpokládá trvalou nezpůsobilost
otcovu, by své nemanželské dítě vyživoval, nemá opory v zákoně, jenž
v prvém odstavci uvedeného § mluví o zásadní povinnosti obou rodičů a
zavazuje v druhém odstavci v prvé řadě otce jen za předpokladu, že je
vůbec s to, této zákonné povinnosti dostáti. Že by závazek otce, který na
čas zanikl, za změněných poměrů majetkových otce zase oživl ve prospěch matky, ze zákona, který nerozeznává mezi trvalou a dočasnou nezpůsobilostí otcovou, nevychází. (Viz: Krainz. System II. sv. 1917. § 461, str. 223, pozn. 22). Jelikož druhá stolice zjistila, že žalovaný v době zajetí
nebyl způsobilým, náklad matkou na dítě učiněný hraditi, vším právem dospěl k závěru, že povinnost, dítě vyživovati, přešla na žalobkyni, jež
není oprávněna žádati za to náhradu na žalovaném.