Čís. 1169.

Zločin veřejného násilí dle §u 98 písm. b) tr. zák.
Lhostejno, že vyhrůžka byla pronesena vůči dělníku jsoucímu mimo organisaci za účelem, by vstoupil do organisace.
(Rozh. ze dne 19. března 1923, Kr II 181/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 31. ledna 1922, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem veřejného násilí dle §u 98 lit. b) tr. zák. Důvody:
Zmateční stížnost dovozuje dle čís. 9 lit. a) §u 281 tr. ř., že činnost stěžovatelů směřovala k utvoření jednotné organisace všech horníků, v báňském revíru zaměstnaných, jelikož semknutí v jedinou organisaci »svaz horníků v čs. republice« je v zájmu dělníků, jakož i v zájmu celého státu a že prostředky, jichž stěžovatelé použili, nejsou rázu takového, by byla splněna skutková povaha §u 98 lit. b) tr. zák. Stížnost není po právu. Třebaže z vládního nařízení ze dne 19. prosince 1919 čís. 662 sb. z. a n. vyplývá, že stát a vláda počítají s více organisacemi odborovými dělníků, byť i v témže závodě zaměstnaných, lze připustiti, že utvoření odborové organisace jednotné, obsahující všechny dělníky téhož odvětví, alespoň v témže hospodářském území zaměstnané, jest účelno a vyhovuje zájmům dělnictva, veřejnosti a státu. Nelze však připustiti, by tohoto žádoucího účinku bylo se domáháno činy, jež se příčí zákonům, zejména činy trestnými. Násilný nátlak na jednotlivce, by přistoupili k té neb oné odborové organisaci, odporuje §u 114 ústavní listiny, zakazujícímu jak jednotlivcům, tak i sdružením úmyslné rušení práva spolčovacího, t. j. volnosti, přináležeti k tomu neb onomu spolku nebo sdružení. Výluka jednotlivců, takovému nátlaku se nepodvolivších, z práce porušuje právo na vykonávání výdělkové činnosti kdekoliv, jež zaručuje § 108 ústavní listiny. Použití skutečného násilí nebo nebezpečné vyhrůžky při takovém nátlaku zakázáno jest §em 98 tr. zák. Otázku, stížností nadhozenou, zda měli stěžovatelé mravní nárok, žádati na dělnících, do organisace stěžovatelů nevstoupivších, placení příspěvků z důvodu, že z činnosti organisace, zejména i z ujednání kolektivních smluv s organisaci báňských podnikatelů získá veškeré dělnictvo, možno ponechati stranou. Právního nároku stěžovatelů, pokud se týče organisace, v jejímž zájmu jednali, nebylo tu ani na přístup osoby, na niž činili nátlak, k organisaci, ani na placení příspěvků osobou, do organisace dosud nevstoupivší. Nepřihlíží-li se ku zvláštním případům §u 3 zákona ze dne 7. dubna 1870 čís. 43 ř. zák., jest ovšem přisvědčiti zmateční stížnosti, dovozující, že nátlak na cizí vůli, by se brala určitým směrem, pachatelem chtěným, byl až do začátku účinnosti zákona ze dne 12. srpna 1921 čís. 309 sb. z. a n. beztrestným, nebyl-li rázu a intensity, v §u 98 naznačené. Než rozhodovací důvody prvé stolice zjišťují výroky a činy stěžovatelů, v nichž rozsudkový výrok shledává vyhrůžky ublížením na těle a svobodě, poukazují dále k tomu, že obžalovaný František S., proti M-ovi zakročivší, svým výkřikem způsobil, že horníci v počtu asi 200 lidů zaujali proti M-ovi výhružné stanovisko, a dospívají takto k závěru, že obžalovaní, používajíce násilí a vyhrůžek, snažili se donutiti svého spoludělníka M-a ... vzbuzujíce v něm důvodnou bázeň. Závěrem, že vyhrůžky v osobě ohrožené důvodnou bázeň vzbudily, jest nepopiratelně též zjištěno, že výhrůžky stěžovatelů byly takové, že se jimi mohla v tom, komu vyhrožováno, vzbuditi důvodná obava. Stížnost nedokazuje, že nalézací soud dospěl k tomuto zjištění způsobem formálně vadným nebo z předpokladů, právně, pochybených. Zrušovací soud je jím vázán (§ 288 čís. 3 tr. ř.). Tvrzení, že prostředky, stěžovately použité, nejsou rázu, v §u 98 lit. b) tr. zák. vytčeného, není tedy než popíráním zjištění způsobilosti vyhrůžek a neprovádí dovolávaného hmotněprávního zmatku po zákoně.

Citace:

č. 1169. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 192-194.