NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 658.

Zločin veřejného násilí dle § 83 tr. zák. Dorozumění spolupachatelů nemusí býti ani předchozí ani výslovné; stačí, uvědomí-li si teprve v okamžiku vniknutí vzájemnou shodu a souhlasný účel svého podnikání.
»Násilný vpád« jest předpokladem pouze při zločinu dle prvé věty § 83 tr. zák., při zločinu dle druhé věty téhož § stačí již pouhé »vniknutí«.
(Rozh, ze dne 23. prosince 1921, Kr I 390/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 3. března 1921, jímž byli obžalovaní podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěni z obžaloby pro zločin veřejného násilí dle § 83 tr. zák., napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl mimo jiné z těchto
důvodů:
Dle rozhodovacích důvodů napadeného rozsudku vycházel nalézací soud při řešení případu z právního názoru, jakoby pojmovým znakem skutkové podstaty zločinu veřejného násilí dle druhé věty § 83 tr. zák. bylo, jednak vniknutí ve společném úmyslu t. j. ve vzájemném srozumění, jednak vpadnutí násilné t. j. takové, že se každý odpor proti vetřelcům jeví býti marným a že v domě (nebo bytě), do něhož bylo vniknuto, bylo vykonáno násilí. O obžalovaných obsahují kusé a jak co do vylíčení skutkového děje, tak i co do právního rozboru případu neurovnané rozhodovací důvody vlastně jen jediné positivní zjištění skutkové, že totiž oba byli v kritické době v pracovně továrny S-ovy; naproti tomu uvádí se v rozhodovacích důvodech, že jednak nebylo prokázáno, že obžalovaný L. vnikl do místnosti, by tam učinil násilí, jednak, že se u obžalovaného J-a nedostává ke skutkové podstatě zločinu dle § 83 tr. zák. ani násilného jednání. Rozhodovací důvody, které již ve svých úvahách o otázce viny u každého z obou obžalovaných zdůrazňují, nedostatek důkazu o společném srozumění s ostatními vetřelci, o společném zlém úmyslu, končí závěrem, že, poněvadž soud nemohl zjistiti, že obžalovaní jednali ve srozumění s jinými, nelze jich ani činiti zodpovědnými za násilí, vykonané snad jinými lidmi. Zmateční stížnost označuje, uplatňujíc důvod zmatečnosti ve smyslu § 281 čís. 9 a) tr. ř., právní názor, z něhož vycházel nalézací soud, rozhoduje případ, právem za mylný. V rozhodovacích důvodech není sice blíže naznačeno, co vlastně vyrozumívá nalézací soud pod pojmem onoho »vzájemného společného srozumění«, zmateční stížnost však vychází nikoli neprávem z předpokladu, že jím míní předchozí srozumění mezi pachateli, týmž právem pak lze míti za to, že nalézací soud pod pojmem »vzájemného srozumění« vyžaduje ke skutkové podstatě zločinu dle § 83 tr. zák. výslovnou dohodu více osob, směřující ke vniknutí do cizího domu nebo příbytku. Obojí názor dlužno však označiti za právně mylný. Vniknutí více sebraných lidí ve smyslu § 83 tr. zák. nepředpokládá ani výslovné dohody, tím méně pak předchozího srozumění se pachatelů; stačí úplně, vnikne-li více lidí i jen spoutané zároveň, svémocně a protiprávně do domu nebo do příbytku jiného a uvědomí-li si teprve v okamžiku vniknutí vzájemnou shodu a souhlasný účel svého podnikání, i v lidech, takto teprve od chvíle vniknutí vědomě spolupůsobících, dlužno spatřovati lidi, vedené společným zlým úmyslem, tedy lidi sebrané ve smyslu § 83 tr. zák. Je pak samozřejmo, že ono, uvědomění si vzájemné shody a souhlasného účele podnikání nemusí zevního výrazu dojiti nezbytně slovy, může se tak zcela nepochybně státi i pouhými činy konkludentními. Právně pochybený pak je i názor nalézacího soudu o násilném vpadnutí jako pojmovém znaku skutkové podstaty dle druhé věty § 83 tr. zák. Rozsudek, který promíseně mluví jednou o vniknutí, jindy o násilném vpádu, zřejmě nerozeznává mezi obojí skutkovou podstatou § 83 tr. zák. »Násilný vpád« v užším smyslu slova toho je skutkovým předpokladem pouze při zločinu dle prvé věty tohoto §u; ke skutkové podstatě dle jeho druhé věty stačí naproti tomu již pouhé »vniknutí« t, j, vkročení do cizího domu nebo příbytku proti vůli oprávněného. Není pak naprosto zapotřebí, aby snad ke vniknutí došlo přes skutkem uplatňovaný odpor oprávněného, stačí nejen, byla-li vůle oprávněného, proti níž vniknutí směřuje, nebo které nedbá, vyjádřena jakýmkoli jiným způsobem, nýbrž i, byl o-li ji vnikajícím pouze předpokládati, s ní i jen počítati. Rozsudek, který zdůrazňuje, že nevyšlo na jevo, že by se byli demonstranti, vcházejíce do továrny, zprotivili nějakému protitlaku a že by jej byli musili odstraniti, vychází arci i tu opět zřejmě z mylného hlediska opačného, jemuž ostatně způsobem jakoukoli pochybnost vylučujícím propůjčuje výraz již tím, když v úvodě rozhodovacích důvodů jako pojmový znak zločinu dle druhé věty § 83 tr. zák. předpokládá vpadnutí násilné t. j. takové, že se každý odpor proti vetřelcům jeví býti marným.

Citace:

č. 8287. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 170-173.