Čís. 5132.


Zákon o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák.
Právo obchodního pomocníka dle §u 35 zák. nemůže býti změněno ani ztenčeno pří dojednání smlouvy aniž po dobu služebního poměru až do jeho rozvázáni.

(Rozh. ze dne 17. června 1925, Rv I 732/25.)
Žalobce vedl filiálku žalované firmy a složil jistotu 15 000 Kč. Žalovaná propustila žalobce dne 19. ledna 1924, zdráhala se však vrátiti jistotu, zadržujíc ji na úhradu škody žalobcem prý způsobené. Žalobě, by jistota byla složena na soudě, bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Podle §u 35 zákona ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák. může zaměstnanec, jenž složil jistotu, pakli při skončení služebního poměru zaměstnavatel uplatňuje nároky z náhrady škody, žádati, by jistota byla složena na soudě. Podle §u 40 tohoto zákona nemůže toto zaměstnancovo právo služební smlouvou býti ani změněno ani ztenčeno. V duchu a smyslu zákona nelze těmto ustanovením rozuměti jinak, než, že zaměstnanec vůči hospodářsky silnějšímu zaměstnavateli jest účastným této zákonné ochrany nejen při samém dojednání služební smlouvy, nýbrž i po celou dobu služebního poměru až do jeho rozvázání, neboť jinak by tato ochrana pozbyla pro zaměstnance veškerého významu a stala by se přímo ilusorní. Z toho plyne, že pro rozhodnutí této právní rozepře je nedůležito, zda žalobce při jednání se žalovaným dne 13. ledna 1924 souhlasil, by žalovaný s jistotou disponoval pokud se týče jistotu na úhradu škody žalobcem jemu prý způsobené si ponechal, když služební poměr podle vlastního přednesu žalovaného byl rozvázán teprve dne 19. ledna 1924, a to proto, že domnělá škoda až do tohoto dne nebyla nahrazena.
Citace:
Čís. 5132. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 70-71.