NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Čís. 15690.

O odmítnutí notáře jako soudního komisaře platí předpisy o odmítnutí soudců.
Nejde o nezákonnost, byly-li důvody odmítnutí osvědčovány před soudcem, jenž rozhodl o odmítnutí notáře jako soudního komisaře.
(Rozh. ze dne 18. prosince 1936, R II 532/36.)
Za projednání pozůstalosti odmítla pozůstalá vdova (universální dědička) notáře ustanoveného soudním komisařem k projednání pozůstalosti vytýkajíc mu zaujatost a žádala, by mu bylo proto projednání pozůstalosti odňato. Nižší soudy jejímu návrhu nevyhověly.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jako nezákonnost vytýká dovolací stěžovatelka, že veškeré výslechy v řízení před první stolicí provedl jiný soudce, než který učinil rozhodnutí. Je sice správné, že většinu výslechů prováděl jiný soudce než soudce, který vydal rozhodnutí. Leč v projednávané věci jde o odmítnutí notáře jako soudního komisaře v řízení pozůstalostním. Podle § 4 cit. zákona platí o jeho odmítnutí tytéž předpisy jako o odmítnutí soudců (srovnej podobně rozh. čís. 8779 Sb. n. s., dále § 4, odst. 1 zák. čís. 112/72 ř. z. o syndikátním ručení a obdobně § 4 zákona čís. 57/31 Sb. z. a n. o odmítnutí aktuárů). Podle § 22, odst. 3 jur. n. má strana důvody odmítnutí soudcem popírané osvědčiti. Provádění důkazů konané za účelem osvědčení není však vázáno předpisy pro průvodní řízení platnými (§ 274 c. ř. s. ai § 34 zákona č. 100/31). Předpisů §§ 276 a 412, odst. 1 c. ř. s. nelze tudíž použíti na osvědčování důvodů odmítnutí notáře v řízení pozůstalostním. Nejde proto o nezákonnost, nebylo-li osvědčování prováděno před soudcem rozhodujícím (čl. V č. 1 zákona č. 251/34 Sb. z. a n.).

Citace:

č. 7751. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 199-208.