Čís. 12244.
Právní význam stanov Bratislavské bursy.
Byla-li žaloba proti nálezu rozhodčího soudu Bratislavské bursy podle předposledního odstavce § 97 stanov této bursy podána u okresního soudu v historických zemích místo u obchodního sborového soudu příslušného podle čl. XXIII. a XXV. úvoz. zák. k c. ř. s. čís. 112 ř. zák. z roku 1895, jde o nepříslušnost nezhojitelnou, k níž jest hleděti z úřadu v každém období rozepře.
(Rozh. ze dne 29. prosince 1932, R II 465/32.) Žalobu o neplatnost nálezu rozhodčího soudu bratislavské bursy zadal žalobce na okresním soudě v F. na Moravě, jenž žalobu odmítl pro nepříslušnost soudu. Důvody: Podle čl. XXIII. a XXV. uvozovacího zákona k c. ř. s. je pro žaloby o zmatečnosť po případě o neúčinnost nebo neplatnost nálezu bursovních rozhodčích soudů příslušným výlučně bez ohledu na hodnotu předmětu sporu, sborový soud prvé stolice (obchodní soud), v jehož obvodě jest rozhodčí soud. Nicméně však dovolává se žalující strana příslušnosti okresního soudu v F. ku projednání žaloby o neplatnost nálezu rozhodčího soudu bratislavské bursy ze. dne 18. dubna 1932, jímž byl Jindřich Sch., obchodník v F. odsouzen zaplatili firmě Leopold K. a spol. v Užhorodě 2194 Kč s úroky a útratami sporu, s poukazem na § 97 stanov této bursy, podle něhož je pro takové žaloby příslušný onen řádný soud, který by byl příslušný, kdyby nebyl rozhodoval rozhodčí soud. Tímto řádným soudem jest ovšem podle souhlasných ustanovení uherského civilního řádu soudního a jurisdikční normy okresní soud v F. jako soud bydliště, žalovaného Jindřicha Sch-a. Nicméně, však jest uvážiti, že ustanovení čl. XXIII, XXV úvoz. zák. k c. ř. s. jsou povahy donucující a nemohou býti derogována stanovami bratislavské bursy, pokud tyto se rovněž nezakládají na ustanoveních povahy donucující zákona ze dne 15. února 1922 čís. 69 sb. z. a n., jímž byla zřízena bratislavská plodinová bursa a byl zaveden rozhodčí soud a bylo také v hlavních rysech upraveno řízení před tímto soudem. Příslušnost rozhodčího soudu bratislavské bursy pro strany nebyla však podle tohoto zákona nijak obligatorní, nýbrž zakládala se jen na úmluvě stran v závěrečném listu ze dne 2. září 1931. Zákon o bratislavské burse praví v § 14 jen všeobecně, že se bursovní rozhodčí soud může státi příslušným i k rozhodnutí sporů z obchodů, které byly uzavřeny mimo bursu, a poukazuje ohledně bližších podmínek jen na stanovy bursy, které však mohou býti každou chvíli bursovní radou pozměněny. Rovněž vyslovuje zákon jen možnost odporovati nálezům rozhodčích soudů, avšak přenechává bližší ustanovení o řízení rovněž bursovním stanovám. Soud je tedy toho názoru, že se i příslušnost rozhodčího soudu bratislavské bursy k řešení sporu mezi stranami i příslušnost soudu, u něhož lze rozhodnutí rozhodčího soudu odporovati, zakládá jen na úmluvě stran po případě na stanovách bratislavské bursy, nikoliv však na ustanoveních zákona, majících povahu donucující. Výlučná příslušnost sborového soudu prvé stolice podle čl. XXIII a XXV úvoz. zák. k c. ř. s. nemůže však býti pozměněna, ani úmluvou straři a ani stanovami bratislavské bursy, zejména nebyla ani pozměněna s ohledem na nálezy rozhodčího soudu bratislavské bursy snad pozdějším zákonem z roku 1922. V souzeném případě jde tedy o věc, která je přikázána výlučně sborovému soudu prvé stolice a která nemůže smlouvou stran býti přiváděna před okresní soud. Bylo proto žalobu odmítnouti pro nepříslušnost tohoto soudu ve smyslu § 43 j. n., ač žalovaná strana tuto nepříslušnost vůbec nenamítala, nýbrž jen namítla nepřípustnost pořadu práva civilního, kterážto námitka je ovšem úplně nemístná vzhledem k ustanovením § 19 obč. zák. a k §§ 48, 97 stanov bratislavské bursy. Rekursní soud prohlásil okresní soud v F. příslušným a uložil mu, by dále v této věci jednal a rozhodl. Důvody: Správné jest, že podle čl. XXIII a XXV uvozovacího zákona k c. ř. s. pro žaloby ,o zmatečnost, neúčinnost nebo neplatnost nálezů bursovních rozhodčích soudů jest výlučně příslušný sborový soud prvé stolice (obchodní soud), v jehož obvodu rozhodčí soud sídlí. Ježto však byl soudem b žalobě ustanoven rok k ústnímu jednání na den 15. června 1932 a žalovaná strana při tomto roku nevznesla včasně námitku nepříslušnosti, nemůže se soud z úřadu prohlásiti nepříslušným (§ 43 j. n.).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Příslušnost dovolaného okresního soudu opřel žalobce o § 97 stanov bratislavské bursy. Nelze sice souhlasiti s názorem soudu první stolice o, právním významu stanov bratislavské bursy, protože stanovy ty byly vydány na základě zákona ze dne 15. února 1922 čís. 69 sb. z. a n. a byly ve smyslu (2) odstavce § 3 náležitě schváleny, takže pro věci, které upravují v mezích zákona (§ 3 odst. (1) cit. zák.), mají jako odvozená norma stejnou platnost jako norma původní. Než zmíněný již zákon nařizuje sice mezi jiným v § 3 čís. 7, že stanovy musí také ustanoviti, jak se narovnávají a rozhodují spory, týkající se obchodů bursovních. V § 14, obírajícím se blíže bursovním soudem není ustanovení o tom, který soud je příslušný rozhodovati o žalobě proti nálezům rozhodčího soudu bursovního, o kteréž se tam činí zmínka v odst. (6). Tento odstavec neurčuje samostatně ani podmínky takové žaloby, nýbrž ponechává v platnosti § 784 zák. čl. 1:1911, který podle čl. III. zákona ze sdne 19. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n. zůstal nedotčen. V tomto zákoně procesním, nikoli v zákoně čís. 69/22 je také upravena otázka příslušnosti v tom smyslu, jak je uvedeno ve stanovách bursy v § 97, předpensko, takže ani stanovy bratislavské bursy v tomto směru nemají širší místní obvod působnosti a nemohou tedy jmenovitě upravovati příslušnost soudů, pro které platí jurisdikční norma a civilní řád s uvozovacími zákony čís. 110 až 112 ř. z. z roku 1895. Okresní soud v F. není tedy k rozhodnutí o této žalobě příslušný, jde o nepříslušnost nezhojitelnou ke které je hleděti v každém období sporu. Rekursní soud neprávem budoval své rozhodnutí na § 43 j. n., neboť právě tento § vede k rozhodnutí dovolacího soudu, protože podle citovaných již zákonů mohlo by jiti jen o příslúšnost ve smyslu' čl. XXIII a XXV uvozovacího zákona k c. ř. s., které však určují výlučnou příslušnost obchodních soudů sborových, takže okresní soud v F. ani výslovnou úmluvou stran nemohl by se stati příslušným pro tuto právní věc.