Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 1
PDF

Čís. 13619.


Projednáno-li pro změnu v soudcově osobě před novým soudcem znovu, mají pro jednání před ním platnost nejen dosavadní prohlášení stran v dřívějším jednání, nýbrž jest tomu tak i v příčině opomenutého prohlášení v dosavadním řízení, tudíž i potud, pokud nebyla vznesena námitka proti změně žalobního důvodu.
(Rozh. ze dne 8. června 1934, R I 576/34.)
Žalobní nárok proti firmě S. o zaplacení 5800 Kč opíral žalobce původně o to, že pohledávka vznikla z prodeje masného zboží Janu N-ovi, jehož závod žalovaný převzal, a pohledávku podle § 1409 obč. zák. je povinen zaplatiti. Při ústním jednání ze dne 4. května 1933 přednesl žalobce nově, že svého času dostal za dodané zboží zaplaceno prostřednictvím Dobytčí a masné pokladny, že se však této pokladně zaručil do výše své tehdejší pohledávky za svého kupitele Jana N-a, že tento své platební povinnosti proti pokladně nedostál a žalobce proto musil za něho pokladně zaplatiti 5618 Kč, načež mu pokladna svůj nárok proti N-ovi postoupila. Žalovaná se neohradila proti tomuto novému přednesu při ústním jednání ze dne 4. května 1933, nýbrž teprve při ústním jednání ze dne 12. prosince 1933, jež bylo konáno před novým soudcem. Soud prvé stolice nepřipustil změnu žaloby, rekursní soud ji připustil. Důvody: Ježto se žalovaná proti novému přednesu, tvořícímu změnu původní žaloby, neohradila a o něm dále projednávala, jest ve smyslu § 235 c. ř. s. pokládati její svolení ke změně a soud prvé stolice nebyl proto při ústním jednání dne 12. prosince 1933 oprávněn k jejímu opožděnému ohražení se vzíti zřetel a odůvodňovati své usnesení stížením a průtahem jednání.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud posoudil věc po právní stránce správně, uznav, že soud prvé stolice neměl již přihlížeti k ohrazení žalované, stavšímu se teprve při ústním jednání dne 12. prosince 1933, třebaže se konalo před novým soudcem. Podle druhého odstavce § 412 a § 431 c. ř. s. se v takovém případě provádí nové jednání s použitím žaloby, důkazů ke spi- sům připojených a jednacího protokolu. Mají-li podle toho dosavadní prohlášení strany v dřívějším jednání platnost i pro jednání před novým soudcem, jest tomu logicky tak i v příčině opomenutého prohlášení v dosavadním řízení, tudíž i potud, pokud nebyla vznesena i námitka proti změně důvodu žalobního s účinkem druhého odstavce § 235 c. ř. s., nelze opomenutí to napraviti námitkou před novým soudcem, a je proto strana s námitkou tou vyloučena.
Citace:
Čís. 13619.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 688-689.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).