NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 636.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Přečin dle § 13 cit. zák. nestává se beztrestným tím, že pachatel sám, by mohl si opatřiti požadované předměty potřeby, musel koupiti též zboží jiné, ani tím, že odběratelé byli se způsobem prodejem srozuměni. Zmíněného trestného činu může se dopustiti i komisionář.
(Rozh. ze dne 12. prosince 1921, Kr I 181/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Mostě ze dne 21. října 1920, jímž byli obžalovaní sproštěni dle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin § 13 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., napadený rozsudek zrušil a uznal obžalované vinnými dle obžaloby.
Důvody:
Ohledně obžalovaného Waltra Q. zjišťuje rozsudek výslovně, že prodal Anně F-ové máslo jen pod tou podmínkou, že zároveň odebere jiné zboží, totiž vejce. Co se tkne obžalovaného Adolfa K. zodpovídal se tento při hlavním přelíčení v ten smysl, že měl máslo, pokud se týče vajíčka od Jaroslava B. a jiných firem jen v komisi a že mu i B. dodával uvedené věci toliko proti současnému odebrání vajec. V rozsudku je zjištěno, že K. byl komisionářem, a v předposledním odstavci důvodů se mluví o prodeji dotyčných věcí K-em. Z toho plyne, že, byť i K. vyvíjel pouze sprostředkovatelkou činnost jako komisionář, jevila se tato vůči komitentům ve formě nákupu, vůči manželům F-ovým pak ve formě prodeje, takže obžalovaný K. vystupoval na venek v obojím směru jako, samostatný obchodník a dlužno ho proto považovati za přímého pachatele. Neprávem sprostil tudíž nalézací soud obžalovaného К-a zvláště z toho důvodu, že byl činným pouze jako komisionář, naopak dlužno souhlasiti se zmateční stížností státního zastupitelství, uplatňující zejména s poukazem na čl. 360 obch. zák., že o obžalovaném nelze tvrditi, že by byl jednal jen jako pouhý nástroj komitentů, bez vlastní vůle. Naprosto nemůže však před ustanovením § 13 zák. o lichvě čís. 568 z r. 1919 obstáti důvod, o který opřel nalézací soud sprošťující výrok ohledně obou obžalovaných, že totiž i oni byli nuceni odebrati s máslem zároveň i vejce a že tudíž vlastně dodavatelé jejich jsou pachately trestného činu. Vůči jasnému znění zákona: »kdo odepře prodej předmětů potřeby, nebude-li zároveň odebráno jiné zboží, dopustí se přečinu....«, je nepochybno, že čin, obžalovaným za vinu kladený, spáchán a také dokonán byl již tím, když vůči svým odběratelům prohlásili, že, chtějí-li obdržeti máslo, musí současně odebrati i vejce, neboť tím odepřeli jim zcela nepochybně prodej másla, tedy předmětu potřeby, pro případ, neodeberou-li od nich jiné zboží, totiž vejce. Čin obžalovaných nestal se beztrestným tím, že obžalovaní také musili koupiti vajíčka, by dostali ke koupi máslo, neboť otázka trestnosti jejich jednání nemůže býti činěna odvislou na okolnosti, že se téhož činu dopustily i některé osoby jiné. Pro zodpovědnost obžalovaných zůstává též bez vlivu, že odběratelé obžalovaných byly se způsobem dodávky srozuměni, kdyžtě, jak naznačeno, čin byl spáchán již oním jednostranným prohlášením obžalovaných, že máslo je к dostání jen proti současnému odebrání vajec. Jednání obžalovaných zakládá proto skutkovou povahu přečinu dle § 13 cit. zák. i bylo zmateční stížnosti státního zastupitelství vyhověti.

Citace:

č. 636. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 481-482.