NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 2369.

Zlý úmysl ke skutkové podstatě zločinu §u 205 a) tr. zák. musí v sobě uzavírati celou objektivní skutkovou podstatu (výsledek — poškození věřitelů neb jich části, prostředky poškozovací); podmětem tohoto zločinu může býti pouze dlužník.
Zlý úmysl ke skutkové podstatě přečinu §u 486 písm. b) čís. 1 tr. zák. musí v sobě uzavírati zákonem vypsané činění objektivní a mimo to musí pachatel míti úmysl dosáhnouti ve vyrovnávacím (úpadkovém) řízení vlivu, jenž mu nepřísluší; podmětem přečinu může býti jen pravý nebo falešný věřitel.
Souběh spoluviny (§5 tr. zák.) na zločinu §u 205 a) tr. zák. a spoluviny na přečinu §u 486 b) čís. 1 tr. zák. (Rozh. ze dne 11. května 1926, Zm II 103/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalované Anastazie K-ové do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Olomouci ze dne 13. října 1925, jímž mimo jiných byli uznáni Anastazie K-ová a Cyril V. vinnými zločinem spoluviny na nedokonaném podvodném úpadku podle §§ů 5, 8, 205 písm. a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek ohledně Anastazie K-ové k její zmateční stížnosti a ohledně Cyrila V-a podle §u 290 tr. ř. a věc vrátil témuž nalézacímu soudu, by v objemu zrušení o ní znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Zlý úmysl nutný ke skutkové podstatě zločinu podle §u 205 písm. a) tr. zák. musí podle doslovu zákona a všeobecných pravidel uzavírati v sobě celou objektivní skutkovou podstatu, tedy výsledek (poškození věřitelů neb jich části) a prostředky poškozovací. Zlý úmysl ke skutkové podstatě přečinu podle §u 486 písm. b) čís. 1 tr. zák. musí v sobě uzavírati zákonem vypsané činění objektivní a mimo to musí pachatel míti úmysl dosáhnouti ve vyrovnávacím (úpadkovém) řízení vlivu, jenž mu nepřísluší (Bartsch-Pollak-Löffler II. str. 481 a 566). Podmětem zločinu podle §u 205 písm. a) tr. zák. může býti pouze dlužník, podmětem přečinu podle §u 486 písm. b), čís. 1 tr. zák. může býti pouze pravý neb falešný věřitel (Bartsch-Pollak-Löffler II str. 442). Spočívá-li objektivní činění při §u 205 písm. a) tr. zák. v předstírání závazků, bude v případě úpadku nebo vyrovnávacího řízení spoluvinníkem podle §u 5 tr. zák. pravidelně, kdo, znaje situaci dlužníka ve společném úmyslu s dlužníkem přihlásí pohledávku buď úplně neb z částí nejsoucí, by takto věřitele poškodil tím, že se jim bude po případě spokojiti s menší kvotou neb vyrovnáním pro ně nepříznivějším. Jest však též možno, že dlužník předstírá nejsoucí pohledávku v úmyslu poškozovacím a že se tím dopouští zločinu podle §u 205 písm. a) tr. zák., že však ten, jenž takovou nejsoucí pohledávku přihlašuje a situace a úmyslů dlužníkových nezná, zamýšlí pouze nabýti v úpadkovém řízení vlivu, jenž mu nepřísluší, by tím uspíšil vyrovnání třeba pro věřitele nejvýhodnější. Takový falešný věřitel nemůže se však dopustiti spoluviny na zločinu podle §u 205 písm. a) čís. 1 tr. zák., nýbrž pouze pořádkového přečinu podle §u 486 písm. b) čís. 1 tr. zák. Bude proto na nalézacím soudu v takových případech obzvláště přesně zjišťovati a odůvodňovati, co dlužník obmýšlel a jaká byla jeho situace, a jaký úmysl a znalost úmyslu a situace dlužníkovy měl ten, kdo přihlašoval pohledávku nejsoucí po právu neb aspoň ne v takovém rozsahu neb pořadí. Z těchto právních hledisek dlužno posuzovati zmateční stížnost obžalované Anastazie K-ové. Předeslati dlužno, že tato obžalovaná se hájila tím, že jí situace obžalovaného Antonína P-а st. nebyla známa a že podepsala přihlášku ku žádosti P-а st. myslíc, že se týká nějakého obchodu s jejím mužem a že nevěděla, že jmenovaný je ve vyrovnávacím řízení. Podobně se hájil Cyril V. v tom směru, že mu nebylo ničeho známo, že se P. st. nalézá ve vyrovnávacím řízení, že považoval P-а st. za člověka poctivého a že myslil, že podpis potřebuje k obchodním účelům.
Se zřetelem na tyto údaje měl soud obzvláště pečlivě zkoumati úmysl K-ové a zda jednala v úplném srozumění s Antonínem P-em st. Zmateční stížnost vytýká v tomto směru napadenému rozsudku, uplatňujíc tak zmatek podle §u 281 čís. 5 tr. ř.: a) jednak vnitřní rozpor, kdyžtě rozsudek jednak zjišťuje o K-ové, že účel jeho žádosti znala a že mu vyhověla, by se mu vyrovnání lépe podařilo a by měla hlasovací právo, jednak, by věřitelé dostali méně a že účelem dotyčného jednání bylo též, by P. získal ve vyrovnání pro sebe hlasy věřitelů se značnými pohledávkami ku přijetí svého návrhu na vyrovnání, b) jednak nedostatek důvodů pro rozsudkové zjištění, že K-ová jednala tu v úplném srozumění s P-em st. Zmateční stížnosti dlužno přisvědčiti, neboť k a) jest v rozsudku tento vnitřní rozpor skutečně obsažen a při nejmenším jest rozsudek v tomto směru aspoň nejasným a k b) skutečně nejsou pro ono zjištění uvedeny žádné důvody. Těchto vad rozsudku neodstraňují ani rovněž ne zcela jasné rozsudkové závěry, týkající se též obžalované K-ové, že totiž předstírané pohledávky Cyrila V-a 83236 Kč 68 h a Anastazie K-ové 47324 Kč 42 h, uplatňované v řízení vyrovnávacím, měly rovněž ten účel, by na poškození věřitelů zvýšen byl stav dluhů Antonína P-а st., a že si byli oba obžalovaní vědomi, že přihlašujíce nejsoucí pohledávky, řadí se tím k ostatním řádným věřitelům a chtějí se státi účastnými poměrného zaplacení s ostatními věřiteli, přes to, že žádných pohledávek za Antonínem P-em st. neměli. Toto zjištění nemá ohledně obžalovaných K-ové a V-a opory ani v jejich zodpovídání se, ani v údajích obžalovaného Antonína P-а st., na nichž jako na domnělém »doznání« obžalovaných jest ono zjištění zbudováno, ani posléze v okolnostech, uvedených v rozsudku, takže ve skutečnosti není pro toto zjištění v rozsudku vůbec důvodů. Se zřetelem na ona právní hlediska dlužno míti za to, že rozpor v rozsudku a jeho nejasnost pod a) a nedostatek důvodu pod b) vytýkané týkají se okolností rozhodných. 1 bylo proto zmateční stížnosti Anastazie K-ové vyhověti, napadený rozsudkový výrok ohledně Anastazie K-ové zrušiti a uznati za souhlasu generální prokuratury, ježto se nelze obejíti bez nového hlavního přelíčení, podle §u 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. pro rok 1878 tak jak se stalo, aniž by bylo potřebí zabývati se dalšími vývody zmateční stížnosti. Rozsudek odůvodňuje výrok o vině Cyrila V-a týmž způsobem, jako ohledně K-ové a prospívají tudíž příčiny, na nichž se zakládá opatření k dobru Anastazie K-ové též spoluobžalovanému V-ovi. Bylo proto i ohledně V-a podle §u 290 tr. ř. uznati právem tak, jak se stalo.

Citace:

č. 2292. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 148-149.