NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 10664.

Je-li ve stanovách stavebního družstva, že držiteli družstevního bytu nesmí býti dána výpověď, pokud se, mimo neplnění povinnosti z nájemní smlouvy, nevyskytnou jiné důležité závady, nelze dáti členu výpověď z důvodu, že bydlí v družstevním bytě a nikoli v některém z bytů ve svém nově postaveném domě.
(Rozh. ze dne 31. března 1931, Rv II 185/31.)
Žalující stavební družstvo dalo žalobci výpověď z bytu v družstevním domě, opírajíc se o předpis § 21 stanov, podle něhož nesmí býti členu družstva dána výpověď, pokud plní povinnosti ze smlouvy nájemní a pokud se nevyskytnou jiné důležité závady, a o nájemní řád, jenž vypočítával příkladmo vážné důvody, z nichž lze dáti výpověď. Vážné důvody spatřovalo vypovídající družstvo v tom, že žalovaný není méně zámožný a že jest vlastníkem většího domu o dvou obchodech a třech bytech a z jednotlivých bytů požaduje nájemné až 600 Kč měsíčně. Procesní soud prvé stolice výpověď k námitkám žalovaného zrušil. Odvolací soud ponechal výpověď z platnosti.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolání napadá rozsudek odvolacího soudu právem podle § 503 čís. 4 c. ř. s. pro právní mylnost. Jde v podstatě jen o výklad ustanovení § 21 pátý odstavec stanov, podle něhož nesmí držiteli bytu býti dána výpověď, pokud se — mimo neplnění povinnosti z nájemní smlouvy — »nevyskytnou jiné důležité závady«. Ustanovení to je po výtce jen obměnou zásady § 936 obč. zák. Lze mu rozuměti tak, že s nájemní smlouvy má sejíti a její výpověď má býti dovolena jen, když se okolnosti po jejím sjednání změnily tak, že by trváním nájemního poměru byl zmařen výslovně stanovený nebo z okolností vyplývající účel družstva (sr. rozh. čís. 7510 sb. n. s.). Účelem žalujícího družstva jest podle § 1 stanov, by svým členům, pokud náležejí k vrstvám obyvatelstva méně zámožným, buď opatřovalo levné a zdravé byty stavbou nebo nabýváním družstevních domů s rodinnými byty a s malými provozovnami, nebo mu umožňovalo nabytí vlastních rodinných domů. Není sporu, že žalovaný jest členem žalujícího družstva, a dovolací soud schvaluje názor a výklady odvolacího rozsudku o tom, že žalovaný náleží k vrstvám obyvatelstva méně zámožným. Za tohoto stavu věci nelze seznati, jak a proč by žalovaný mohl mařiti stanovami naznačený účel družstva tím, že, používaje výhod zaručených mu členstvím v družstvu, bydlí v družstevním bytě a nikoli v některém z bytů ve svém nově postaveném domě. Žalující družstvo se snaží opříti výpověď o zadávací a nájemní řád ze dne 26. března 1929. Ale nemaže tak činiti s úspěchem. Tvrzený důvod výpovědi, že žalovaný bydlí v družstevním bytě a nikoli v některém z bytů ve svém nově postaveném domě, nelze zařaditi pod žádný z výpovědních důvodů v § 14 řádu, ovšem jen příkladmo vypočtených. Že neplyne ani z povahy věci podle účelu družstva a podle obsahu jeho stanov, bylo již vyloženo. Nelze proto tvrzený výpovědní důvod ani s tohoto hlediska uvésti v soulad se zadávacím a nájemním řádem. Naopak plyne z něho spíše pravý opak žalobcova názoru. Podle § 1 prvý odstavec čís. 3 a 4 není totiž překážkou, by členu nebyl pronajat — a tudíž ovšem i ponechán již pronajatý — byt v družstevním domě, třebaže člen má již byt, je-li jeho byt nezdravý nebo z jiných příčin nevyhovující nebo chce-li člen získáním družstevního bytu docíliti lepšího pohodlí v bydlení. Tomu-li tak, nelze shledati důležitou závadu pro další trvání nájemní smlouvy ani v tom, že žalovaný bydlí v družstevním bytě a nikoli v některém z bytů ve svém nově postaveném domě, neboť nečiní nic jiného, než mu jest dovoleno právě naznačenými ustanoveními, že totiž dává přednost bydlení v domě družstevním před bydlením v jiném bytě, který má jinak k použití.

Citace:

Čís. 10664. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 471-473.