Č. 3013.

Vývozní poplatek: Finanční úřady nejsou povolány, aby rozhodovaly o vývozních poplatcích za víno z oblasti tokajské podle nař. ministra s plnou mocí pro správu Slovenska č. 4665 pres. Úradné Noviny ze 7. června 1919 č. 91.
(Nález ze dne 20. prosince 1923 č. 21919).
Věc: Firma Sch. a G. v K. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o vývozní poplatek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka žádala v roce 1922, aby jí byly vráceny poplatky, které zaplatila v září a říjnu 1919 na základě nař. ministra pro Slov. č. 4665 pres. vyhlášeného v Úr. N. ze 7. června 1919 pod č. 91/1919, za dopravní osvědčení k vývozu vína z oblasti tokajské, uvádějíc, že vybírání těchto poplatků nemá zákonného podkladu.
Žádost tato byla v postupu instančním nař. rozhodnutím odmítnuta pro nepříslušnost z důvodu, že nejde zde ani o daň ani o poplatek ve smyslu poplatkových pravidel a že finanční úřady mohou rozhodovati jen o právních prostředcích proti rozhodnutím úřadů finančních.
Stížnost do toho rozhodnutí tvrdí příslušnost finančních úřadů, ježto prý jde o poplatek, který má ráz cla nebo daně, a namítá, že zmíněné nař. bylo vydáno proti zákonu.
O stížnosti uvážil nss toto:
Zmíněným nař., vydaným s odvoláním na § 14 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 Sb., byl povolen vývoz vína z oblasti tokajské jen na osvědčení vydané vinařskou kontrolou při županském úřadě v Novém Městě p. Š. za poplatek 1 K za jeden litr. Trestáním přestupků toho nař. byl pověřen tento žup. úřad. Správu naznačených poplatků vedla jmenovaná vinařská kontrola; použití jich bylo vyhrazeno zvláštnímu opatření.
Dle sdělení expositury pro Slovensko min. zeměd. byly poplatky vybírány úředníkem expositury min. zeměd. a zúčtovány na účet min. zeměd. Dle téhož sdělení bylo cit. nař. ministra — plnomocníka nutno v zájmu ochrany slovenského vinařství, které by v té době bez nutné ochrany bylo bývalo úplně zničeno a to tím spíše, že v roce 1919 po delší dobu nebyla hranice v obvodu mnoha kilometrů kolem Nov. Města pod Šatorem vůbec obsazena celními orgány.
Jak z uvedených ustanovení a z vysvětlení min. zeměd. plyne, šlo tu o opatření spadající do oboru tohoto min. a jest tedy důsledkem toho a důsledkem zák. z 2. listopadu 1918 č. 2 Sb., kterým pro správu finanční a pro správu zemědělství byly zřízeny oddělené úřady, že o poplatcích vybraných na základě zmíněného nař. nemohou rozhodovati úřady finanční.
Pokud se stížnost snaží příslušnost gfř pro rozhodnutí sporné věci dovoditi z nař. z 27. března 1919 č. 279 Sb., jest na omylu, neboť nař. tím bylo gfř pověřeno zastupováním erárního majetku na Slovensku a bylo mu uloženo vykonávati všechny funkce, které byly dosud svěřeny ředitelství erárních právních záležitostí a erárním zastupitelstvím. K těmto funkcím však již dle povahy věci nepatří správa poplatků spočívajících na zák. nebo nařízení příslušných orgánů správních.
Nutno tudíž uznati, že nař. rozhodnutí právem odmítlo rozhodovati o poplatcích vybraných na základě shora uvedeného nař. ministra-plnomocníka.
Pokud konečně stížnost popírá platnost zmíněného nař., nemohl se nss otázkou touto zabývati, neboť nejde zde o výrok úřadu povolaného k věcnému rozhodnutí a jen takový výrok by mohl býti podnětem ke zkoumání platnosti uvedeného nař.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3013. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1258-1259.