Č. 3952.

Učitelstvo: * Nárok učitelů jako vojenských gážistů na výměru drahotního přídavku na rok 1918 řídí se výhradně podle norem čl. III. § 2 č. 1, odst. 1 a 2 min. nař. ze 14. září 1918 č. 341 ř. z.
(Nález ze dne 26. září 1924 č. 16260.)
Věc: Moravský zemský výbor (adv. Dr. Vil. Freisler z Brna) proti ministerstvu školství a národní osvěty (za zúč. stranu adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) o drahotní přídavek učitele Antonína N. na rok 1918.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: — — —
Obě strany vycházejí shodně ze skutkového základu, že učitel N. byl v době od 1. ledna 1918 do 15. listopadu 1918 domobran, zásob, akcesistou a tedy vojenským gážistou, různí se však v právním názoru o tom, jaký drahotní přídavek mu za dobu tuto náleží. Žal. úřad používá na "daný případ předpisu čl. III. § 2 č. 1, odst. 3. třídy rodinné v podstatě v úvaze, že jmenovaný učitel nepožíval plných diet ani polních přídavků; kdežto stížnost soudí, že jsou skutečnosti tyto pro právní posouzení sporu bezvýznamné a že lze zúčastněné straně přiznati vzhledem na předpis čl. III. § 2 č. 1, odst. 2 cit. nař. toliko drahotní přídavek nejblíže nižší třídy rodinné.
Nss musil dáti právnímu stanovisku stížnosti za pravdu. Právní pramen při luštění jádra sporu sluší hledati v ustanovení § 3, pozn. 2. zák. z 26. srpna 1918 č. 319 ř. z. o drahotním přídavku učitelstva na rok 1918, který vyslovuje ve příčině úpravy přídavku toho všeobecnou právní zásadu toho obsahu, že na učitele, kteří konají vojenskou službu anebo jichž civilní platy byly převzaty na vojenský erár, jest obdobně použíti ustanovení v ten který čas pro státní úředníky platných. Pro tyto byla pak otázka ta řešena předpisy §§ 8 a 10 nař. býv. min. fin. z 12. června 1918 č. 210 ř. z., jichž obsah převzat byl do nař. ze 14. září 1918 č. 341 ř. z., provádějícího dříve cit. zák. č. 319 ř. z. o drahotním přídavku učitelstva na rok 1918. Nař. to má v čl. III. § 2 ustanovení tohoto znění:
Učitelům, již jako gážisté konají vojenskou službu nebo mají zaměstnáni spojené se stálým požitkem diet nebo stravného nebo mají vojenské zaměstnání, spojené se stálým požitkem polního přídavku, buď obdobným použitím § 8 nař. min. fin. z 12. června 1918, č. 210 ř. z. poskytnut drahotní přídavek v mezích dále uvedených ustanovení:
1. Polovičního přídavku jejich třídy dostane se učitelům s vlastní domácností se ženou nebo dětmi, kteří jako gážisté konají vojenskou službu nebo mají zaměstnání spojené se stálým požitkem plných diet nebo stravného (polního přídavku), jsou-li zaměstnáni ve svém pravidelném služebním místě.
2. Plného přídavku dle třídy nejblíže nižší proti jinak připadající výměře dostane se učitelům pod čís. 1 jmenovaným, jsou-li zaměstnáni mimo své pravidelné služební místo. 3. Plného přídavku jejich třídy dostane se učitelům, již mají zaměstnání spojené se stálým požitkem neúplných diet nebo stravného (polního přídavku).
Podle slovného znění tohoto ustanovení rozeznává uvedené nař. co do nár. na výměru drahotního přídavku tři druhy učitelských osob a to:
a) učitele, kteří konají vojenskou službu jako gážisté,
b) učitele, kteří mají zaměstnání spojené se stálým požitkem diet nebo stravného a konečně,
c) učitele, kteří jsou ve vojenském zaměstnání, spojeném se stálým požitkem polního přídavku.
Podle těchto tří hlavních kriterií a podle služebního místa určuje pak v odst. 1. a 2., jaké přídavky drahotní ta neb ona kateg. učitelských osob obdržeti má. V odstavci třetím zmiňuje se konečně nařízení o učitelích, jichž zaměstnání s sebou přináší stálý požitek neúplných diet nebo stravného (polního přídavku),
Z tohoto rozvrstvení a zejména z té okolnosti, že v odst. 2. jest výslovně citován odst. 1, plyne, že cit. nař. obdobně, jako tomu bylo při drahotních přídavcích státních zaměstnanců, postavilo co do nároku na výši drahotního přídavku na rok 1918 vedle sebe osoby učitelské, které jako gážisté konají vojenskou službu aneb mají zaměstnání spojené se stálým požitkem .plných diet nebo stravného, a že mělo na zřeteli, pokud jde o vojenskou službu učitelských osob, učitele buď jako vojenské gážisty anebo jako síly použité ve vojenském zaměstnání, spojeném se stálým požitkem polního přídavku. Je-li tomu tak, pak jest však hledati sedem materiae pro posuzování sporné otázky jedině v předpisech čl. III. § 2 č. 1 a 2 cit. nař. a jest skutečnost, pobíral-li učitel jako vojenský gážista diety nebo stravné a v jakém rozsahu (úplné či neúplné) pro rozluštění otázky té zcela bez právního významu.
Toto právní pojetí podporuje nejenom právě uvedený slovní výklad cit. ustanovení, nýbrž i celý vývin právní úpravy otázky poskytování drahotních přídavků státním zaměstnacům z titulu mimořádných poměrů způsobených válkou, která byla vzorem pro nař. ze 14. září 1918 č. 341 ř. z. o drahotním přídavku učitelů veř. škol obecných a měšťanských.
Tak rozlišuje § 6 nař. z 9. února 1916 č. 33 ř. z. o drahotním přídavku na rok 1916 mezi zřízenci, kteří konají vojenskou službu jako gážisté, a těmi, jež z podnětu válečných událostí požívají stálých diet nebo stravného, a poskytuje oběma kategoriím za stejných, v ustanovení tom blíže vymezených předpokladů nárok na drahotní přídavek. Činí tak zřejmě z toho důvodu, že staví obě jmenované kategorie státních zaměstanaců do jedné linie a poskytuje jim proto stejný drahotní přídavek. Na stejné myšlence založeno jest i ustanovení § 8 nař. ze 4. prosince 1916 č. 9 ř. z. z r. 1917, které rozšiřuje účinnost dříve cit. nař. až do konce roku 1917, jakož i § 8 nař. ze 8. prosince 1917 č. 472 ř., z. o drahotním přídavku stát. zaměstnanců za dobu od 1. ledna do 30. června 1918 a konečně i § 8 nař. z 12. června 1918 č. 210 ř. z. o drahotním přídavku státních zaměstnanců v době od 1. července 1918 do 30. června 1919. Z toho všeho, co předesláno, plyne po názoru nss-u, že učitelé jako vojenští gážisté jsou vyloučeni z ustanovení čl. III. § 2 č. 1, odst. 3 nař. č. 341/1918 a že nárok jejich na výměru drahotního přídavku na rok 1918 se řídí výhradně podle norem čl. III. § 2 č. 1, odst. 1. a 2. cit. nař.
V daném případě jest nesporné, že byl učitel Antonín N. v kritické době jako zásob, akcesista v Krakově voj. gážistou a měl tudíž podle svrchu uvedeného právního názoru nss-u — vzhledem k tomu, že sloužil mimo své pravidelné místo služební — nárok na plný přídavek dle rodinné třídy nejblíže nižší proti jinak připadající výměře (čl. III. § 2 č. 1, odst. 2. cit. nař.), nikoli však na plný přídavek své třídy rodinné ve smyslu ustanovení čl. III. § 2 č. 1, odst. 3. cit. nař.
Žal. úřad vycházeje z opačného a — jak dovozeno — mylného právního názoru, dostal se tím do rozporu se zák., a musil proto jeho výrok zrušen býti po rozumu § 7 zák. o ss jako nezákonný.

Citace:

č. 3952. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 469-471.