Č. 4161.

Administrativní řízení: * Správní úřad nemůže odmítnouti žádost za obnovu řízení již ukončeného jen proto, že stížnost podaná do rozhodnutí, proti němuž jest za obnovu žádáno, byla nss-em zamítnuta.
(Nález ze dne 27. listopadu 1924 č. 20913.)
Věc: Bedřich V. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě stran výplaty výslužného.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Bedřich V., finanční účetní rada ve výslužbě v Prešově, podal gfř přihlášku z 22. října 1921, ve které uplatňoval nárok na úpravu pense podle zák. z 25. srpna 1921 č. 298 Sb. a poznamenal, že výplata pense jeho byla převzata vynesením jmenovaného ředitelství ze 4. února 1920. Přihlášku doložil domovským listem ze 7. října 1921, pensijním dekretem a ostatními potřebnými listinami.
Na dotaz gfř sdělil ministr pro Slov. dopisem z 19. prosince 1921, že předložený domovský list, dle něhož jest st-l domovským právem příslušný do Prešova, jest neplatný. S poukazem na obsah tohoto sdělení zrušilo gfř rozhodnutím ze 4. února 1922 své dřívější vynesení, kterým byla pense V-ova k tíži našeho státu prozatímně převzata a rozhodlo, že zaopatřovací požitky jeho nepřejímá a zastavuje do definitivního rozhodnutí výplatu pense. Současně poznamenalo, že má st-l jen nárok na 60% zálohu na pensi bez vál. podpory k tíži státu, kam byl v době pensionování příslušný, a že povolí od 1. září 1919 výplatu celé pense a celé válečné podpory k tíži dotčeného státu, prokáže-li st-l, že je poukázán na pensi.
Na to předložil V. nový domovský list, daný v Prešově dne 3. února 1923 a žádal, aby uvedený úřad jeho pensijní záležitost znovu projednal a poukázal mu pensi po zákonu mu náležející. Gfř vyžádalo si opětně od ministra pro Slov. dobrozdání ohledně správnosti domovského listu, načež tento dopisem z 24. dubna 1923 sdělil, že domovský list není správný a že nss nálezem Boh. 1720 adm. zamítnul stížnost Bedřicha V. do rozhodnutí župana župy šárišské z 13. února 1922 pcto domovského práva a pense jako bezdůvodnou.
Gfř vydalo po tom st-li rozhodnutí z 31. května 1923 tohoto znění: »K Vaší žádosti o výplatu pense poukazujeme Vás na rozhodnutí nss-u z 1. prosince 1923 č. 18.255/22«.
O stížnosti vytýkající předeslanému rozhodnutí jak vadnost řízení, tak nezákonnost, uvažoval nss takto:
Spor zahrocuje se vlastně toliko v otázku, zda domovské příslušnosti st-lově do obce Prešova a na ní právně závislé záležitosti převzetí výplaty zaopatřovacích požitků jeho na účet čsl. republiky, bylo rozhodnuto již s konečnou platností do té míry, že se nebylo možno domáhati více korektury výroku toho cestou obnovy řízení ob noviter reperta, jakožto nutného doplňku právní moci rozhodnutí správních úřadů.
Žal. úřad zodpovídá otázku tu záporně a to v podstatě v úvaze, že o prejudielní otázce domovské příslušnosti st-lovy do obce Prešova bylo již pravoplatně rozhodnuto cit. nálezem tohoto soudu, a že tudíž jest otázka ta vyřešena již konečně a nezvratitelně. Stížnost dovozuje naproti tomu, že nález tento nemůže tvořiti rem judicatam i ve příčině nově vyhotoveného domovského listu, osvědčujícího domovskou příslušnost st-lovu do obce Prešova, a vytýká, že nař. výrok k tomuto novému průvodu nevzal vůbec žádného zřetele.
Nař. rozhodnutí přehlíží úplně jak právní význam tohoto soudu, tak i právní povahu jeho výroků.
Podle §§ 2, 5, 6 a 7 zák. o ss povolán jest nss, aby vykonával právní kontrolu výroků a opatření úřadů správních ve příčině jich zákonitosti a aby kasačním svým výrokem odstraňoval takové rozhodnutí a opatření úřadů těch, při nichž nesprávně vyložen či použit byl zákon, aneb porušeny podstatné formy řízení správního. Jest tedy kognice nss-u omezena na řešení otázek právních a základem judikující činnosti jeho je skutková podstata, již poslední stolice správní měla za pravou. Soud není povolán, aby spolupůsobil při zjišťování skutkové podstaty, ani ne v těch případech, kdy podle § 6, odst. 2 cit. zák. dospěl ke kasatornímu výroku proto, že skutková podstata byla přijata proti spisům za pravou, aneb že má v podstatných bodech zapotřebí doplnění. I tu nepřísluší odstranění zjištěných vad a nedostatků soudu, nýbrž jest zůstaveno úřadu správnímu.
Zkoumá tedy nss toliko použití zákona na skutkovou podstatu zjištěnou úřadem správním, a nelze výroku jeho, jímž zamítnuta byla stížnost jako bezdůvodná, přikládati jiného významu než toho, že soud v rámci stížnosti neshledal, že by nař. výrok úřadu správního se svou konkretní skutkovou podstatou odporoval zákonu.
Zjistí-li se však dodatečně, že musí býti skutková podstata, jež tvořila základ judikující činnosti tohoto soudu (§ 6 cit. zák.) opravena v důsledku nových průvodů, aneb dříve neznámých skutečností, pak opravě takové nemůže vzhledem k tomu, co předesláno, překážeti úvaha, že soud již přezkoušel zákonitost rozhodnutí správního úřadu s hlediska původně přijaté skutkové podstaty. Vždyť právní úvahy nálezu tohoto soudu podmíněné určitou skutkovou podstatou nejsou tím v žádném směru dotčeny, a úřadu správnímu nemůže býti bráněno, aby na podkladě nově zjištěné skutkové podstaty znovu o věci vydal svůj soud.
Je-li tomu tak, pak nemůže úřad správní účinně odmítati žádost strany o obnovu řízení již ukončeného proto, že rozhodnutí jeho, proti němuž žádost o obnovu řízení čelí, bylo přezkoumáno nálezem nss-u a stalo se pravoplatným.
V přítomném sporu odkázal žal. úřad st-le s jeho žádostí za obnovu řízení na nález nss-u, vynesený v dotčené věci, čímž zřejmě vyslovil, že mu nález ten brání v povolení obnovy řízení a že ji tudíž z tohoto důvodu provésti nemůže. Názor tento jest však — jak předeslaným právním rozborem dovozeno — právně mylný, a musilo tudíž na něm spočívající rozhodnutí žal. úřad zrušeno býti podle § 7 zák. o ss.
Tím ovšem nemá býti předbíháno otázce, zda žal. úřad vzhledem na uplatňované důvody obnovy řízení žádosti té měl vyhověti či nikoli.

Citace:

č. 4161. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 891-893.