NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 2414.

Dovolací řízení nelze přerušiti dle §u 191 c. ř. s.
Přerušení řízení z tohoto důvodu je míněno jako zcela řídká výjimka.
(Rozh. ze dne 21. března 1923, Rv I 1284/22.)
Žaloba o zaplacení kupní ceny byla oběma nižšími soudy
zamítnuta, odvolacím soudem mimo jiné z těchto důvodu:
Pokud především brojí odvolání proti tomu, že návrh odvolatelův na
přerušení řízení byl zamítnut, nemůže se dodělati úspěchu; neboť, třebas že posouzení soudu odvolacího podléhají i usnesení, jež byla učiněna před prohlášením rozsudku, nesmí se na druhé straně zase přehlédnouti, že z posouzení takového jsou vyloučena taková usnesení, jež
po zákonu vůbec nelze bráti v odpor (§ 462 čís. 2 c. ř. s.) a že k usnesením, jimž nelze odporovati, patří i usnesení, kterým nebylo vyhověno
návrhu na přerušení řízení pro podezření z trestného činu (§ 192 odstavec druhý c. ř. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a odmítl návrh na přerušení řízení. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Pokud dovolatel navrhuje, aby sporné řízení bylo dovolacím soudem až do výsledku konaného řízení trestního dle §u 191 c. ř. s. přerušeno, přehlíží, že přerušení, které vůbec v opravném řízení jenom z nejnaléhavějších duvodu může býti nařízeno, v dovolacím řízení je vyloučeno, poněvadž dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Je tedy v dovolacím řízení nepřipustilo, a proto bylo návrh
na přerušení dovolacího řízení odmítnouti. Není vadou řízení, že odvolací soud, byť i rovněž u něho učiněného návrhu na přerušení řízení sice
výslovně nezamítl, ale přece jen podle důvodů o něm rozhodl zamítavě,
jmenovitě nemohl by v tomto případě nedopatření spatřován býti na
prvém místě dle čís. 2 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod dovolací, poně- vadž vytýkaný nedostatek není s to, aby zabránil úplnému vysvětlení a
důkladnému posouzení rozepře. Dle §u 191 c. ř. s. přerušení může, ale
nemusí býti nařízeno a to ani tehda ne, když by rozsudek trestního
soudce byl pro civilního soudce dle §u 268 c. ř. s. závazným. Musíť býti
civilní soudce především proniknut vědomím, že mu civilní řád soudní
dává dostatečně prostředky, aby učinil samostatně potřebná zjištění
skutková a prostředky svými vystačil. Pak ovšem dá ku přerušení jenom
za zvláštních naléhavých okolností dojiti. Že by byly tyto v tomto řízení, nedá se usuzovati.

Citace:

Rozhodnutí č. 2414. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 494-495.