Authors:
= Váž. civ., 9 (1927), sv. 2
PDF
— Čís. 7514 —

Čís. 7514.


Nevytýkal-li navrhovatelův odpůrce v rekursu do usnesení prvého soudu, jímž bylo povoleno prozatímní opatření placením výživného, nepřípustnost prozatímního opatření, nýbrž napadal pouze výši výživného, nelze již řešiti otázku, zda prozatímní opatření jest vůbec po právu.
Vyživovací příspěvky jest platiti ode dne podání soudního návrhu, nikoliv teprve ode dne vydání prozatímního opatření. — Čís. 7514 —
Pro stanovení výše výživného prozatímním opatřením stačí pouhé osvědčení majetkových poměrů povinného a není třeba prováděti přesné důkazy o jeho příjmech.
(Rozh. ze dne 17. listopadu 1927, R I 675/27.)
V řízení o žalobě o uznání otcovství a o placení výživného navrhl žalobce, by mu bylo povoleno prozatímní opatření placením výživného měsíčních 600 Kč. Soud prvé stolice usnesením ze dne 16. února 1927 povolil prozatímní opatření placením 300 Kč měsíčně počínajíc dnem 16. února 1927. Rekursní soud k rekursu žalobce změnil napadené usnesení v ten rozum, že zvýšil výživné na měsíčních 400 Kč a uložil žalovanému, by platil toto výživné již počínajíc dnem 16. listopadu 1926; rekursu žalovaného nevyhověl. Mimo jiné uvedl v důvodech: Obě strany stěžují si toliko do výše prozatímního výživného určeného napadeným usnesením, poněvadž prý měsíčních 300 Kč nelze považovati za přiměřené majetkovým poměrům a příjmům žalovaného; ovšem stěžovatelé rozcházejí se v tom, že žalobce zdůrazňuje též své osobní potřeby, považuje onu částku za příliš nízkou a navrhuje zvýšení na 600 Kč měsíčně, kdežto žalovaný pokládá zmíněný peníz prozatímního výživného určeného prvým soudem za příliš vysoký a domáhá se přiměřeného jeho snížení. Žalobce mimo to domáhá se přiznání prozatímního výživného již ode dne podání žaloby, jak též původně žádal, a nikoli teprve ode dne vydání napadeného usnesení. Stížnosti žalobcově nelze upříti částečné oprávnění. Především, pokud se týče doby, od které a jak výživné dlužno platiti, třeba zdůrazniti, že podle ustanovení § 1418 obč. zák. třeba je platiti výživné měsíčně předem. Počátek lhůty platební určuje se tu podle povahy věci podáním návrhu nebo žaloby. Pokud se týče výše příspěvku na výživu dítek, jsou směrodatný jednak skutečné potřeby dítek, aby stavu svému byly přiměřeně vychovávány a opatřeny, jednak platební způsobilost otce dítek v době, kdy se výživné stanoví.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu žalovaného.
Důvody:
Stěžovatel uvádí, že napadá usnesení rekursního soudu jenom ve dvojím směru: pokud se tkne výše měsíčních příspěvků a pokud jde o dobu, od níž byl uznán povinným je platiti. Nicméně bere později v pochybnost, zda vůbec je povinen výživné platiti, poněvadž své povinnosti již všeobecně jednou pro vždy dostál, vyrovnav se soudním smírem s nezletilcem a složiv proň v roce 1912 odbytné do sirotčí pokladny. I navrhuje vzhledem k tomuto svému stanovisku, by napadené usnesení bylo zrušeno vůbec neb aby bylo zrušeno a nové šetření nařízeno nebo konečně, by bylo změněno a určené výživné bylo sníženo. Otázku, zda prozatímní opatření jest vůbec po právu, nelze již řešiti, poněvadž stěžovatel v rekursu proti usnesení prvého soudu nepřípustnost prozatímního opatření vůbec nevytýkal, napadaje pouze výši uloženého — Čís. 7515 —
mu výživného, Pokud jde o počáteční dobu, od níž dlužno platiti vyživovací příspěvky, uznal správně rekursní soud, že výživné dlužno přiznati ode dne podání soudního návrhu a nikoli teprve ode dne vydání prozatímního opatření, jak zřejmo z ustanovení § 1334 obč. zák. Zásada »nemo pro praeterito alitur« znamená pouze, že poručník dítěte nemůže žádati výživné za dobu minulou, t. j. za dobu před žádostí (žalobou), (jud. čís. 40 vídeň. nej v. soudu). Pokud napadá stěžovatel přiměřenost vyživovacích dávek určených rekursním soudem na 400 Kč měsíčně, vytýkaje rekursnímu soudu, že nepřihlížel ke skutečnému důchodu stěžovatelovu а k jeho chorobě, činí tak neprávem, neboť rekursní soud vzal ke všem těmto okolnostem patřičný zřetel a správně své rozhodnutí odůvodnil. Rekursní soud neprováděl právem přesné důkazy o příjmech stěžovatelových, vždyť při stanovení výše výživného prozatímním opatřením stačí pouhé osvědčení majetkových poměrů povinného, jinak by se, jak správně podotýká rekursní soud, předbíhalo konečnému rozhodnutí rozsudkem. Nebylo proto potřebí prováděti přesný odhad ceny a výnosu usedlosti stěžovatelovy soudními znalci, kdyžtč ve spisech opatrovnických jsou jak cena, tak i výnos osvědčeny již odhadem obecního úřadu a kdyžtě i výše příjmu jeho jest těmiže spisy osvědčena. Když pak rekursní soud měl za osvědčeno, že stěžovatel má roční pense 10 920 Kč, přídavek na dítě 1 200 Kč a z usedlosti příjem 16 310 Kč, tedy roční příjem 28 430 Kč, jeví se příspěvek měsíčních 400 Kč na 15letého nemocného syna, potřebujícího léky a lékařskou pomoc, přiměřeným jak potřebě dítěte, tak i majetkovým, rodinným a zdravotním poměrům otcovým.
Citace:
č. 7514. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 513-515.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).