Všehrd. List československých právníků, 15 (1934). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 400 s.
Authors:

Čís. 5.


Zřeknutí se opravného prostředku obžalovaným jest neodvolatelno a i pro obhajce závazno.
(Rozh. ze dne 5. února 1919, Kr II 22/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací nevyhověl stížnosti obžalovaného na usnesení zemského trestního soudu v Praze, jímž zavržena zmateční stížnost obžalovaného do odsuzujícího rozsudku řečeného soudu. Důvody:
Dle protokolu o hlavním líčení vzdal se obžalovaný po vyhlášení rozsudku opravných prostředků proti němu a žádal jen za odklad trestu. Toto prohlášení obžalovaného je zřetelným, nepochybným a platným vzdáním se práva k podání zmateční stížnosti do odsuzujícího jej rozsudku a je jako takové neodvolatelno. Zejména není ani obhájce obžalovaného po takovémto prohlášení již oprávněn, ohlašovati zmateční stížnost za obžalovaného a žádati za opis rozsudku za účelem provedení zmateční stížnosti, třeba by výkon trestu nebyl ještě nařízen. Neboť když se byl obžalovaný s právním účinkem sám vzdal práva stížnosti, nemá ho již ani jeho obhájce. Poukazuje-li stížnost k judikátu č. 27, uveřejněnému ve sbírce plenárních usnesení a rozhodnutí c. k. zrušovacího soudu, svazek I., str. 3., dlužno jí namítnouti, že stanovisko tam zastávané nedá se udržeti také proti novějšímu znění zákona, totiž po nastalé platnosti ustanovení § 1 č. 1 zák. ze dne 31. prosince 1877 č. 3 ř. z. z roku 1878; kdežto totiž trestní řád z r. 1853 stanovil v § 203, že vzdání se práva na odvolání nemůže býti vzato zpět, nebyla zásada tato pojata v § 286 tr. ř. z roku 1873, jenž se o vzdání se opravného prostředku vůbec nezmiňoval. Bylo tedy lze za nezměněné platnosti tohoto paragrafu dovozovati odvolatelnost vzdání se opravného prostředku. Poněvadž však shora dotčené místo v novele k ř. tr. z roku 1877/1878 výslovně nařizuje, že soud stolice prvé, u něhož ohlášena je stížnost zmateční, má ji odmítnouti, byla-li ohlášena osobou, která se jí vzdala, nemůže býti sporno, že naříkané usnesení vyhovuje tomuto vížícímu předpisu nyní platné normy zákonné. Je tudíž správno a stížnosti do něho nemůže býti vyhověno.
Citace:
Návštevou cudzincov. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1934, svazek/ročník 15, číslo/sešit 6, s. 259-259.