NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č.3833.

Horní právo: K výkladu § 37, věta 2. všeob. horního zákona (o stanovišti kutacího znamení výhradného kutiště).
(Nález ze dne 30. června 1924 č. 22 463/23.)
Věc: Firma Montan- und Industrialwerke v Dol. R. proti ministerstvu veřejných prací o položení doplňkových měr.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Kamenouhelné těžařstvo St. Francisci v H. zažádalo v r. 1919 o propůjčení 2 doplňkových dvojitých měr dolových k doplnění svých kmenových měr Francisci I a Francisci II. Při komisionelním jednání ze 7. srpna 1919 prohlásil zástupce stěžující si firmy, že firma ta jako majitelka výhradného kutiště č. 912/908 pokládá zde vyhrazenou jí dvojitou míru dolovou tím způsobem, aby po délce se táhla ke 3 h 1° 40' katastrálního poledníku a aby měřila po délce 425.622 m, po šířce pak 212 m. Kutací znamení leží prý uprostřed pole a to tak, že z délky připadá na směr shora uvedený 145.622 m, zbytek pak na směr opačný, ze šířky pak na příčnv směr 21 h 1° 40' má připadnouti 18 m, zbytek pak opět na směr opačný.
Toto položení bylo by ovšem znemožnilo požadovanou propůjčku. Báňské hejtmanství v Praze však přes to nálezem z 25. prosince 1920 prohlásilo požadovanou propůjčku za přípustnou, uznavši, že požadované propůjčce není na závadu vyhrazené dolové pole z výhradného kutiště č. 912 z r. 1908, zástupcem st-lky při komisi kladené, ježto vzhledem k tomu, že kutací znamení tohoto kutiště jest od jihovýchodního rohu kmenové míry »Francisci II« pouze 24 m vzdáleno, pro toto vyhrazené dolové pole chybí potřebná prostora, a mimo to nekryje se dle § 37 všeob. hor. zák. geometrický střed tohoto vyhrazeného pole se stanovištěm kutacího znamení zmíněného výhradného kutiště.
Odvolání stěžující si firmy z nálezu toho podané, v němž namítáno, že obrat »mitten im Grubenmasse« v § 37 vš. hor. zák. jest totožný s pojmem »innerhalb des Grubenmasses«, zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů nálezu první stolice a dodal ještě:
Slovo »mitten« nepřipouští jiného výkladu než »in der Mitte«, t. j. »ve středu«. V zákonech mimo to není místo pro úplně zbytečná slova. V § 37 vš. h. z. by bylo slovo »mitten« však úplně zbytečné, kdyby to znamenalo tolik jako »uvnitř«, poněvadž by v tomto případě stačilo slovo »in« bez jakéhokoli dalšího označení.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Spor jest v daném případě jediné o výklad § 37 hor. zák. Kdežto totiž žal. úřad stojí na stanovisku, že výhradný kutéř, jenž chce použíti výhody § 36 hor. zák., má oproti uchazeči o propůjčení dolové míry v sousedství ve volbě svého vyhrazeného pole volnost jen potud, že smí voliti směr a délku tohoto pole, že však ohledně jinaké polohy pole toho jest tato jeho volnost omezena tím, že geometrický střed jeho dolového pole musí spadati v jedno se stanovištěm kutacího znamení, hájí stížnost naproti tomu názor, že v posléze uvedeném směru nesahá omezení volnosti kutéřovy tak daleko, nýbrž ukládá mu jen povinnost, aby volil pole své tak, aby stanoviště kutacího znamení zůstalo ještě v mezích zvoleného pole.
Nss přiklonil se k názoru hájenému žal. úřadem, vycházeje při tom z následujících úvah:
Výklad, který žal. úřad dal předpisu § 37 vš. hor. zák., jest v naprosté shodě se základní myšlenkou horního zákona vyslovenou v § 35, podle níž priorita v poli přiznává se zásadně tomu podnikateli, jenž první našel a odkryl těžebně pole a první zažádal o propůjčení míry dolové, takže takový podnikatel může zažádati za propůjčení i takových ploch, jež leží mimo hranice jeho výhradné kutby a tedy třebas i do kruhu výhradného kutiště podnikatele jiného.
Kdežto však starší předpisy prováděly zásadu tuto neomezeně, připouštějíce, aby »mutovník«, jemuž právo k dělání hor se propůjčilo, směl položiti pole své přes kutná díla jiných podnikatelů a je tedy takto z pole vyraziti, zavedl vš. hor. zákon z r. 1854 ochranu kutéře již v tom stadiu jeho podnikání, kde třebas dosud ani ložiska žádného neodkryl a kde tedy není dosud ani jisto, že on skutečně také jednou dolovati bude. Tato ochrana, jež zavedena zřejmě jen z ohledů národohospodářských, aby totiž kutéř nebyl připraven o výsledek nákladných často prací kutéřských, příčí se však tak dokonale shora uvedené základní intenci zákona horního, že dlužno ji uznati za výjimku ze základního pravidla. Z důvodu toho nelze proto připustiti extensivní výklad oněch předpisů zákona, v nichž ochrana ta je normována, a dlužno ochranu tu tak, jak ji zákon sám vymezil, považovati za maximum výhod, jaké chtěl kutéři proti skutečnému dolování poskytnouti.
Jestliže si tedy žal. úřad vyložil smysl § 37 hor. z. striktně tak, jak se podává ze slovného znění, a neuchýlil se k extensivnímu výkladu slova »uprostřed (mitten), jaký se mu snaží dáti stížnost, nelze v tom viděti nesprávné použití zákona a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3833. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 246-248.