NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6773.

Učitelstvo (Podk. Rus): * Učitelům škol obecních a církevních na Podk. Rusi nenáleží nárok na to, aby při vyměření drahotní výpomoci na rok 1925 podle vl. nař. z 5. června 1924 č. 120 Sb. a z 18. prosince 1924 č. 281 Sb. bylo započteno též 200% resp. 150%ní zvýšení drahotního přídavku podle usnesení min. rady ze 14. prosince 1922.
(Nález ze dne 5 října 1927 č. 18516.)
Věc: Alexandr L. v B. a spol proti školskému odboru Civilní správy Podkarpatské Rusi o drahotní výpomoc.
Výrok: Stížnosti se jednak odmítají jako nepřípustné, jednak, se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Výnosy z 31. srpna 1925 přiznal žal. úřad st-lům, učitelům na konfesionelních školách na území Podk. Rusi, na základě důchodkových protokolů církevní školní rady, kterými jsou jim podle ustanovení §u 2 vl. nař. č. 120/24 zabezpečny vydržovatelem školy požitky rovné nejméně služnému XI. hodn. třídy 1. stupně stát. úředníků, jakož i vzhledem k dalším podmínkám uvedeným v §§ 2 a 5 vl. nař. č. 120/24, 1. drah. výpomoc pro rok 1924 podle cit. vl. nař. jakož i 2. drah. vý- pomoc podle vl. nař. č. 281/1924 pro první pololetí roku 1925 s tím, že přiznání drah. výpomocí za 2. pololetí roku 1925 bude v případě splnění zákonných podmínek provedeno novým poukazem.
Nař. nyní výnosy prohlásil pak žal. úřad, že přiznává zmíněným učitelům podle vl. nař. č. 120/24 a 281/24 drah. výpomoc pro rok 1925. K výplatě poukázán byl nedoplatek po srážce obnosu přiznaného jim již předešlými výnosy jménem drah. výpomoci na rok 1925, případně vysloveno, že přeplatek zaúčtován bude na drah. výpomoc povolenou vl. nař. č. 233/25 na rok 1926. K těmto výnosům, nyní naříkaným, připojena byla poznámka, že podle výn. min. škol. z 25. listopadu 1925 nemají učitelé nestátních škol na Podk. Rusi nároku na 150%ní zvýšení drah. přídavku.
O stížnostech uvážil nss takto:
Jádro sporu spočívá v tom, zda žal. úřad stanově st-lům drah. výpomoc přiznanou jim vl. nař. č. 120/24, resp. vl. nař. č. 281/24 na rok 1925, měl přihlédnouti též ke 200 resp. 150%nímu zvýšení oné výpomoci, přiznanému učitelstvu na státních školách výnosem min. škol. z 1. března 1923 č. 21200 (Věstník téhož min. ročník 5., str. 147.).
Podle doslovu stížností dovozují st-lé svůj domnělý nárok s dvojího hlediska, a to jednak z okolnosti, že § 3 cit. vl. nař. č. 120/24 dovolává se zák. čl. XVI:1913 a jednak, že opírá se o vl. nař. č. 25/23, čímž po názoru st-lů účinnost všech předpisů platných o požitcích stát. učitelů uznána resp. rozšířena byla i na učitele konfesicnelní, působící na území Podk. Rusi.
Vývody stížností postrádají v obou směrech zákonného podkladu.
Pokud jde o zák. čl. XVI:1913, doplňující ustanovení zák. čl. XXVII:1907 stran požitků nestátních učitelů na obecních a cirk. školách, přehlížejí st-lé, že cit. § 3 vl. nař. č. 120/24 dovolává se ho toliko, pokud jde za účelem výpočtu drah. výpomoci o zjištění částky přiznané tímto zákonným předpisem učitelům oněch kategorií z titulu státní podpory, nikoli však proto, že by cit. vl. nař. zamýšlelo onou citací vysloviti či uznati paritu oněch učitelů s učiteli státními, pokud jde o jejich služ. požitky, k čemuž by ostatně citace ta nebyla ani způsobilou, kdyžtě zmíněné zákonné články samy ze zásady takové parity nevycházejí; nemají tudíž vývody st-lů v tomto směru zákonné opory.
Opory té nenacházejí však st-lé ani v tom, že vl. nař. č. 120/24 dovolává se vl. nař. z 8. února 1923 č. 25 Sb. Pravda, že tímto vl. nař. rozšířena byla účinnost zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. též na poměry učitelů působících na školách obecných a občanských na území Podk. Rusi, avšak, jak z jeho doslovu zřejmo a nepochybno, toliko na poměry učitelů na školách státních, kdežto o učitelích působících na školách obecných a církevních vůbec se nezmiňuje. Účelem těchto dvou norem, vl. nař. č. 25/23 a zák. č. 274/19 byla toliko parifikace učitelů na státních školách obecných a občanských na území Podk. Rusi (v příčině jejich požitků) s učiteli na veř. školách obecných a občanských v histor. zemích a tím i jejich parifikace se stát. úředníky, při čemž však kategorie učitelů kontes, zůstala zcela stranou a jejich poměry nebyly těmito normami nikterak dotčeny. Že tomu tak jest, patrno zejména i z vl. nař. č. 120/24, které právě poskytnutím mimořádné drah. výpomoci učitelům na obecných a cirk. školách podkarpatoruských snažilo se vyrovnati způsobem tam uvedeným rozdíl mezi služ. požitky jim náležejícími a těmi, na něž by měli nárok, kdyby za stejných okolností působiti na školách téže kategorie, čehož přirozeně by nebylo vůbec třeba, kdyby, jak st-lé se domnívají, byli již zákonem č. 274/19 ve spojení s vl. nař. č. 25/23 postavení se svými požitkovými nároky na roven učitelům státním.
Pokud tedy st-lé opírají svůj domnělý nárok na poskytnutí zmíněné 150%ní drah. výpomoci již o tento zákon, z titulu, že zvýšení to přiznáno bylo učitelům státním, jest stížnost zřejmě bezdůvodná.
Než pak zbývá již jen otázka, zda k onomu zvýšení drah. výpomoci nebylo by hleděti alespoň při zjištění výše drah. výpomoci přiznané st- lům vl. nař. č. 120 a 281/24 na rok 1925. Nss dospěl však i v tomto směru k záporné odpovědi.
Podle cit. § 3 vl. nař. č. 120/24 při výpočtu drah. výpomoci hleděti jest k požitkům, jež by náležely st-lům, kdyby nepůsobili na škole konfesijní, nýbrž státní ,(téže kategorie a za týchž okolností), podle vl. nař. č. 25/23, tedy se zřetelem k zák. č. 274/19. Když i podle čl. II tohoto zák. učitelům přiznány byly služ. příjmy rovné oněm, které náleží stát. úředníkům souhlasného předběžného vzdělání a příslušných hodn. tříd a skupin, a když rozuměti jest služ. příjmy veškeré platy a požitky služební, mimořádná nadlepšení k nim a výhody, které přísluší stát. úředníkům podle platných zákonů a nařízení, je patrno z ustanovení těch, že tato parifikace vztahovala se toliko k platům, na něž přiznán byl tou kterou normou právní nárok všem státním úředníkům vůbec, povšechně, nikoli tedy na platy, jež přiznány byly případně jen té které kategorie stát. úřednictva zvláště, ať již toliko v tom kterém odvětví státní správy (soudcovský přídavek a pod.), ať jen zaměstnancům státním na určité části stát. území, jako plus k platům náležejícím tělesu stát. úřednictva.
Kdyby správným byl právní názor hájený st-li, že k založení jejich nároku stačilo by, jakmile by třeba té které části stát. úřednictva přiznána byla určitá výhoda, nebyla by zde parita, která právě oněmi normami měla býti založena, nýbrž privilegium u porovnání se stát. zaměstnanci, kterým jako celku žádnou normou nebyl dosud přiznán nárok na nějakou výhodu, jakmile by jen založena byla pro některou jejich kategorii, terminovanou ať již povahou specielní činnosti jim přikázané, ať jejich místní působností.
V daném sporu však nejde vůbec o plat přiznaný stát. úřednictvu generelně a nelze již proto odůvodniti domnělý nárok st-lů na ono mimořádné zvýšení drah. výpomoci z dovolaného jimi ustanovení vl. nař. č. 25/23 ve spojení se zák. č. 274/19.
Nárok na ono zvýšení nebyl založen žádným zákonem ani nařízením úřednictvu vůbec, nýbrž přiznán byl toliko výnosem min. škol. jako mimořádná, dočasná výhoda pouze pro určitou kategorii stát. zaměstnanectva a to učitelům na státních školách obecných a občanských na území Podk. Rusi (patrně v důsledku usnesení min. rady ze 14. prosince 1922, kterým povoleno bylo toto zvýšení drah. výpomoci státním zaměstancům na území podkarpatoruském), kdežto v příčině učitelů nestátních výplata tohoto zvýšení byla dle zásad min. radou sledovaných vyloučena (výnos min. škol. č. 137 706 z roku 1925).
Postrádá tudíž i nárok st-lů, aby při výpočtu drah. výpomoci podle nař. č. 120 a 281/24 na rok 1925 vzat byl zřetel i k tomuto 200, resp. 150%nímu zvýšení, veškerého právního základu a bylo proto uznati za právo, jak svrchu vysloveno.

Citace:

č. 6773. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 278-281.