NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2631.

Zákon o ručení železnic ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.
V tom, že zavazadlo spadlo ve vlaku s police pro zavazadla a zranilo cestujícího, nelze spatřovati příhodu v dopravě, nestalo-li se tak ve spojení s nějakou zvláštní příčinou, odchylnou od pravidelného provozu.
(Rozh. ze dne 15. května 1923, Rv II 538/22.)
Žaloba proti dráze o náhradu škody, jež byla žalobci způsobena tím, že za jízdy ve vlaku spadlo na žalobce s police zavazadlo, nebyla uznána co do důvodu po právu žádným ze soudů všech tří stolic, Nejvyšší soud uvedl
v důvodech:
Dovolací důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s. není opodstatněn, neboť odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně. Pojem »příhody v dopravě« není ovšem v zákoně blíže určen, ale podle stálé a v duchu zákona prováděné praxe rozuměti jest tím každou úchylku od normálního provozu vozidel hnaných živelní silou, tedy mimořádný příběh, související se zvláštním nebezpečím provozu takovýchto vozidel. Za takovou »příhodu v dopravě« nelze však pokládati pouhou skutečnost, že spadlo v jedoucím vlaku s police zavazadlo. Železniční vozy a zejména police, určené pro uložení zavazadel, zařízeny jsou tak, že při normálním pohybu vlaku, při obyčejném, pravidelném a stejnoměrném otřásání vozů nemůže řádně uložené zavazadlo spadnouti. Mělo-li tedy spadnutí zavazadla býti »událostí v dopravě« ve smyslu shora naznačeném, muselo by býti ve spojení s nějakou zvláštní příčinou, odchylnou od pravidelného provozu. Taková zvláštní příčina však v tomto případě zjištěna nebyla, zejména nebylo zjištěno, že police, s které kutr spadl, po případě konstrukce dotyčného vozu, byla snad vadná, nebo že zavazadlo spadlo následkem prudkého, mimořádného trhnuti, které při normálním provozu nebývá obvyklým, anebo že mohlo býti spadnutí kufříku nějakým opatřením žalované dráhy zabráněno, anebo snad konečně, že umístění kufříku odporovalo některému předpisu dopravního řádu a bylo drahou trpěno. Tvrzení žalobce, že kufřík spadl následkem mimořádného trhnutí vozu, nebylo nižšími soudy za pravdivé přijato, čímž dovolací soud jest vázán.

Citace:

čís. 2598. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 817-820.