NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Č. 4930
.
Státní zaměstnanci (Podk. Rus): Vdova po býv. uh. stát. úředníku, který — konav ještě po převratu služby a pobírav požitky od čsl. státu podle zák. č. 541/1919 — nebyl pak podle zák. č. 269/20 ustanoven, ale podle § 6 cit. zák. pensionován, má nárok na pensi toliko podle uher. předpisů; zvýšení pense podle vl. nař. č. 248/1922 jí nepatří.
(Nález ze dne 22. září 1925 č. 17382.)
Prejudikatura: Boh. 1625 adm. a j.
Věc: Etelka M. v Užhorodu proti ministerstvu financí o vdovskou pensi.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zem. fin. správa v Užhorodě dala výnosem z 31. prosince 1922 na základě § 6 zák. č. 269/1920 a § 31 lit. C uh. zák. čl. LXV z r. 1912 berního exekutora Julia M. z úřední moci na trvalý odpočinek, vyměřivši mu od 1. ledna 1923 odpočivné požitky podle zákonu uherských, platných dne 28. října 1918. Z tohoto výnosu se Julius M. odvolal k min. financí, uváděje mimo jiné, že složil předepsaný slib, podal včas žádost podle § 4 zák. č. 269/1920 a že, nebyla-li tato žádost vyřízena, bylo mlčky uznáno, že se stal úředníkem Čsl. republiky, složiv slib.
Dne 8. února 1923 M. zemřel. Vdově, nynější st-lce, vyměřila zem. fin. správa v Užhorodě výnosem z 19. února 1923 vdovské požitky na základě §§ 53 a 78 zák. čl. LXV z r. 1912. Z tohoto výnosu se st-lka odvolala k min. fin., uvádějíc, že měla býti vyměřena pense podle čsl. pensijního zákona anebo v nejhorším případě podle vl. nař. č. 248/1922. Min. fin. rozhodujíc o obou zmíněných odvoláních jako rozkladech, zamítlo je nař. rozhodnutím, poukázavši na důvody, jež uvedla zem. fin. správa v Užhorodě.
St-lka, uvádějíc, že její zemřelý manžel složil úřední přísahu, a podal žádost za ustanovení podle § 4 zák. č. 269/1920, namítá, že se stal čsl. státním úředníkem a že nemůže býti na úkor ani zemřelému ani jeho pozůstalým, že žádost nebyla za jeden a půl roku vyřízena.
Názor tento nemá opory v zákoně. Jak nss opětovně, zejména v nál. Boh. 1625 adm. vyslovil a odůvodnil, bylo zákonem č. 269/1920 setrvání úředníků v jejich služ. postavení ve státu čsl. učiněno závislým na tom, že budou příslušným orgánem státu toho ustanoveni. I tehdy, jsou-li splněny všechny předpoklady zákonem stanovené, záleží na úvaze úřadu, zda žadatele trvale ustanoví čili nic (§ 6 cit. zákona). Neobdrželli zemřelý manžel st-lčin žádného vyřízení o žádosti za trvalé ustanovení, nebyl příslušným ústředním úřadem čsl. trvale ze státního úředníka čsl. ustanoven a nelze tudíž vytýkati nař. rozhodnutí jako nezákonnost, že st-lku nepokládá za vdovu po státním úředníku čsl. Na tom nic nemůže změniti skutečnost, jíž se stížnost dovolává, že zemřelý manžel st-lčin od září 1919 do konce roku 1922 požíval služ. požitků podle zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb., neboť ani tím nenabyl charakteru státního úředníka čsl.
Poněvadž z ustanovení § 6, odst. 1. zák. č. 269/1920 jde zcela nepochybně na jevo, že pro výši pensijních nároků úředníků a zřízenců, kteří byli dáni na odpočinek podle tohoto ustanovení zákonného jsou rozhodný toliko uherské zákony, platné dne 28. října 1918, postupoval žalovaný úřad ve shodě se zákonem, vyměřil-li zaopatřovací požitky dle těchto zákonných předpisů.
Namítá-li dále stížnost, že osoby pensionované unerskou vládou požívají zvýšené pense podle vl. nař. z 8. srpna 1922 č. 248 Sb., kdežto st-lka jako nová pensistka má živořiti z pense podle §§ 53 a 78 zák. čl. LXV z roku 1912, uplatňuje tím důvody ekvity, k nimž nss, zkoumaje podle § 2 zák. o ss pouze zákonitost nař. rozhodnutí, hleděti nemůže.

Citace:

č. 4930. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 172-173.