NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 4804.

Nájemce nemůže se domáhati na třetí osobě petitorní žalobou, by ho nerušila v užívání najaté věci.
(Rozh. ze dne 12. března 1925, Rv I 360/25.)
Žaloba nájemnice proti žalovanému o určení, že žalovaný nemá vůči ní práva, používati pokoje v jejím bytě, byla oběma nižšími soudy zamítnuta, odvolacím soudem z těchto důvodů: Nesprávné právní posouzení spatřuje odvolatelka v tom, že prvý soud neuznal, že má oprávnění k žalobě o určení, že žalovaný nemá vůči ní práva používati sporného pokoje, a že jest jej povinen žalobkyni vykliditi a odevzdati. Avšak tento úsudek prvého soudu jest zcela správným, neboť žalobkyně netvrdí, že ke spornému pokoji nabyla nějakého práva, jež by mělo absolutní působnost, nýbrž tvrdí pouze právo nájemní, majitelem domu jí propůjčené, tedy pouhé právo obligační, na jehož základě může právo to uplatňovati toliko proti tomuto svému smluvníku a nikoliv proti žalovanému, jenž, jak žalobkyně sama uznává, vůči ní není v nijakém právním poměru.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud správně posoudil věc po stránce právní a správně odůvodnil své rozhodnutí. Dovolatelka se poukazuje na důvody napadeného rozsudku, а k vývodům dovolacího spisu připomíná se ještě toto: Nájemní smlouvou mezi žalobkyni a vlastníkem domu byl založen poměr právní, a to poměr obligační, mezi těmito dvěma osobami. Při obligacích jest pouze určitá osoba, spolusmluvník, zavázána k plnění; jen tato může rušiti smluvní závazek, jen tato může býti oprávněným žalována, nikoliv osoba třetí, která není v poměru obligačním. Při smlouvě nájemní může nájemce petitorně žalovati jen pronajímatele, by ho nerušil ve smluveném užívání věcí najaté (§ 1096 obč. zák.). Proti osobě třetí, která neprávem ruší jeho nájemní užívání, nebo mu zadržuje najatou věc, nepřísluší nájemci petitorní žaloba. Nájemce může toliko na pronájemci požadovati, by mu poskytl (nebo vrátil) nájemné užívám věci, a pronájemce, je-li vlastníkem, může žalobou vlastnickou zapuditi neoprávněného uživatele a odevzdati pak věc v užívání nájemci (§ 366 obč. zák.). Srv. rozh. čís. 1557 a 2526 Sb. n. s. Dovolatelka také tvrdí, že jde o žalobu určovací; — že bylo dle žalobní prosby žádáno, by určeno bylo rozsudkem, že žalovaný nemá vůči žalobkyni práva, užívati sporného pokoje, a že mělo býti vyhověno tomuto návrhu, poněvadž bylo skutečně zjištěno, že žalovaný nemá vůči žalobkyni práva, užívati pokoje. Ale kdyby prvá část žalobního návrhu byla pokládána za samostatnou žalobu určovací, bylo by ji zamítnouti již pro nedostatek podmínek §u 228 c. ř. s., neboť žalobkyně, domáhajíc se zároveň plnění, totiž vyklizení a odevzdání pokoje, zřejmě dala na jevo, že nemá právního zájmu na tom, by netrvání právního poměru zvláštním soudním rozhodnutím bezodkladně bylo zjištěno.

Citace:

č. 4804. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 535-536.